51.díl- Pain

 Lincolnova nemocnice - večer téhož dne

 Karen: „Michael začíná mít tušení, že víš o něm a Tatianě… Dělá si starosti, je naštvaný na Franka, protože ví, že mu lže… Chce tě vidět.“

 Seděla na židli a promlouvala jí do duše. Georgiana se na ni dívala ze své postele, na které byla upoutána den co den.

 Ge: „Mračna se stahují… Proč nejsi na koncertě?“

 Karen: „Protože chci vědět, co chceš dělat?“ Zdůraznila. „Tatinu vyhodí, teď je to jisté. Všude jsou fotky jejich polibku, stupidní články a pomluvy… A ty jsi ztratila jeho dítě… Nemůžeš se k němu jen tak vrátit!“

 Ge: „Bráníš mi?“

 Karen na chvíli ztichla a její hlava klesla. Jako nejbližší kamarádka musela vědět, co bude dál. Záleželo jí na Michaelovi, ale sama si nedokázala představit, co Ge udělá, aby to všechno urovnala.

 Ge: „Já sama nevím, co mám dělat…“ Řekla žalostně. „Proč se všichni obrací na mě? Michael to všechno zavinil, ne já…“

 Karen: „Michael si vybral tebe… teď je to na tobě.“

 Ge svou tvář odvrátila k oknu, aby Karen neviděla jak pláče. „Říkáš, že se k Michaelovi nemůžu je tak vrátit. Ale jak teda, když si mě vybral? Hned za ním nepoběžím, tohle si pěkně užije... Takový podraz...“

 Karen: „Frank říkal, že vymyslel plán, jak to všechno zazdít…“

The Bad World Tour mělo za sebou dva úspěšné koncerty, a zbýval poslední. Bylo 5. března 1988 a New York se chystal na rozloučení s neslavnějším mužem světa.

Bylo krátce před polednem. Ostatní členové se chystali jít na oběd, avšak bylo tu něco podezřelého. V kongresovém sále hotelu se konala nějaká schůze… Po chvíli z tama vyšla Tatiana i s jejím agentem a nadšeně se rozhodně netvářili. Kostky byly vrženy…

Ještě ten samý den dostala De vzkaz od Tatiany, a také ji čekala Frankova návštěva. Michael si byl jistý, že Frank přesně ví, kde je a proč odjela. Navzdory obavám, že by Panther mohla vědět o jeho tajemství, ji chtěl dostat zpátky. Jenže netušil, co na něj Frank chystá…

Všechno to utíkalo až příliš rychle, takže aby jim vyšel plán, nesměli ztrácet čas. Tak jak to vymysleli, tak to proběhlo. V době, kdy Michael opouštěl hotel, a celý jeho tým se přepravoval do Madison Square Garden, Frank dal Michaelovi vzkaz na papírku.

Michael: „Co je to?“

Frank: „Mám ti to předat. Je to vzkaz od Lady z Oxfordu.“

Jen co Michael uslyšel, že Frank použil její méně známou přezdívku, aby před ostatními zamaskoval totožnost osoby, došlo mu, že je to vážné. Vysedli z auta a chodbami a různými uličkami přecházeli do zákulisí a poté do maskérny. Michael si vzkaz pročítal cestou za Karen, která už byla nachystaná v maskérně, a poslední slova napsaná na papíru mu vyrazila dech.

„ Mrzí mě, že jsem ti to nemohla říct osobně, ale jinak to nešlo. Ten večer kdy jsi poprvé koncertoval v Madison, jsem měla menší problémy se zdravím a musela jsem odjet… Na Franka nemáš být proč naštvaný, hodně mi pomohl a já si ho za to moc vážím. To, co se stalo mezi tebou a Tatianou, nechci nijak rozebírat. Aspoň ne teď.

Odjela jsem do Oxfordu za Victorií Anne. Neptej se proč, mám pro to své důvody. Doufám, že ti bude dařit i v dalších městech. S Frankem jsme domluvení  … Setkáme se v Minneapolis.“

Přišel do maskérny s neklidnou náladou, i když se tvářil normálně. Otočil se na Franka a na Billa Braye.

„Nechte nás na chvíli…“

Bill se podíval na Franka, který hned odešel, a následoval ho. Dveře cvakly a Michael podal Karen přeložený list. Soudě podle jeho výrazu už čekala, od koho to bude.

Michael: „Vidíš?...“

Karen si dočítala poslední řádky a otočila se k němu zády, aby si u zrcadla nachystala své kosmetické štětce a pudr.

Michael: „Frank o tom věděl… Táhli spolu za jeden provaz, a teď je to všechno na ní…“ Posadil se na židli. „Udělal jsem chybu, ale jak to mám vyřešit? Sama mi teď napsala, že je domluvená na pár věcech a ani mi neřekne na jakých … Co je to…“

Karen: „Michaele!“ Okřikla ho. „Jestli je s ním domluvená, tak to neřeš, protože víš, že to z obou nikdy nevymlátíš… Můžeš si za to sám.“

Michael: „Za co? Co ty o tom víš?… Mluvila jsi s ní?“

Karen: „Byla jsem s ní celou dobu, když jsi byl na podiu… Každý den jsem s ní mluvila a sledovala, jak trpí… Jestli si myslíš, že je to další z jejích plánů, jak tě dostat na kolena, tak to se mýlíš.“

Michael: „ Proč mi lžete? Proč za mnou sama nepřijde a nevyříká si to se mnou?“

Karen: „Protože ji z tama nemohli pustit!“ Vyprskla a poté zmlkla, protože se prořekla.

Michael se lekl a opatrně se zeptal: „Odkud ji nemohli pustit? Co se stalo?“

Karen jen lehce zakroutila hlavou, že nic neví. Radši už nechtěla mluvit a vzala do ruky pudr.

Michael: „Ona není v Anglii, že ne?“ Jenže žádné odpovědi se nedočkal. „… Neodejdu, dokud mi neřekneš, kde je.“ Řekl rázně.

Karen chvíli váhala a potom řekla neklidným hlasem: „S tím bych počkala až po koncertu.“

Byla to chvíle po tom, co Karen odešla. Michael seděl na posteli ve svém rudém flanelovém pyžamu a hlavu měl plnou obav a strachu. Kdyby mohl, rozběhl by se kamkoliv, jen aby viděl svou Panther. Smutek mu zahalil tvář.

Frank přišel dovnitř, nachystaný, že ho Michael seřve, nebo že mu aspoň jednou vynadá. Jenže z jeho pohledu bylo jasné, že se k tomu zdaleka nechystá. Zůstal stát před malým stolkem. Celým apartmá zavládlo ticho napětí a nejistoty. Michael sklonil hlavu a na jeho stehna padlo pár slz. Frank už to nevydržel a zeptal se.

„Co ti řekla?“

Jeho odpověď byla jiná než čekal.

Michael: „Že je v nemocnici.“

Frank: „Víš všechno?“

Michael zvedl hlavu a podíval se na něj skrz slzy v očích. „Ne… Řekla, že bych to měl slyšet od Ge.“

Frank jen přikývl a vydechl tu nervozitu.

Michael: „To je to tak vážné, že mi to nechcete říct?… Víš, jaký mám strach?“ Zeptal se žalostně.

Frank: „Neboj se.“ Řekl uklidňujícím hlasem. „To nejhorší má za sebou…“

Michael si utřel slzy z tváře a zeptal se. „…A kdy ji pustí?“

Frank: „… To nevím, možná zítra. Podle toho, jak se bude cítit.“

Michael si povzdechl. „Víš, co je mi líto?… Proč mi to všechno zatajila, proč jste vymýšleli takové věci?“

Frank: „Jak říká Ge… Protože tě má ráda. Chtěla tě ušetřit ráně, kterou by ti to způsobilo. Nechtěla, abys celé ty dny chodil utrápený, když jsi měl bavit vyprodanou halu plnou tvých fanoušků.“

Michael: „To všechno kvůli mně?“

Frank jen přikývl a usmál se. Michael se cítil provinile, už jen kvůli tomu, že ho oslabila Tatiana. Tušil, že si to dřív, či později vypije, protože měl pocit, že ty dvě si byly hodně blízké.

Frank: „Až přijede na hotel, nech ji vydechnout… Nepochybuju o tom, že po show, co jsi předvedl s Tatianou, ti to dá pěkně sežrat.“

Michael: „Na to jsem byl připravený už před včerejškem, jen co jsme se vrátili na hotel.“

Frank se usmál nad jeho poznámkou a odcházel se slovy: „Dávej si pozor.“  Otevřel dveře a Michael ještě na poslední chvíli využil jeho přítomnosti.

Michael: „Franku?“

Frank: „Ano?“

Michael: „…Dáš mi vědět, až přijede?“

Frank: „Určitě, jen co se objeví u recepce, tak spustím poplach.“ Řekl s úsměvem na tváři a zavřel za sebou dveře.

 Michaelovi se pořád vracela vzpomínka, na Georgianu, jak stála se slzami v očích jen pár metrů od něj, když zpíval „Man In The Mirror“. Vracelo se mu to ve snech, stále se to opakovalo. Viděl její ruce, kterýma si hladila bříško. Napadala ho myšlenka, která by všechno mohla změnit. Převaloval se ze strany na stranu, slyšel hlasy…

 Ge: „Aspoň nějaký zvrat.“

 Frank: „To jsou barvy Oxfordu…“

 Ge: „Poznám, když někdo nenaplnil svůj osud…“

 Frank: „Chce se vrátit za Rachel…“

 Michael se probral, jako by ho polili studenou vodou, zpocený, jako by se mu zdála noční můra, sen, ze kterého nebylo úniku. Podíval se na budík a bylo 3:20 ráno. Otráveně se přetočil na levý bok a snažil se znovu usnout, s přáním aby se mu zdálo něco lepšího. Ale jak? Když mu v hlavě pořád zněl její žalostný pláč.

Frank: „Je ti dobře? Vypadáš nevyspaný…“

Michael seděl v soukromém salónku v hotelové restauraci, která se nacházela v přízemí, a musel poslouchat, jak si ho během snídaně Frank dobíral.

Frank: „To máš takový strach, že to od ní schytáš zleva zprava jen, co se objeví ve dveřích, nebo co?“ Smál se.

Michael: „Prosím tě…“ Řekl s cynickým pohledem a míchal si svůj čaj. „Ani bych se nedivil, kdybys to schytal ty, že jsi mi to řekl.“ Zasmál se.

Frank se na něj povýšeně podíval. „A kdo se tady domáhal vysvětlení, co?“

Oba se zasmáli tomu, jak se navzájem shazovali.

Frank: „Tak to vypadá, že máme oba nahnáno…“ Usmál se a ze saka si vyndal doutník.

Michael: „To jo… Kdo pro ni pojede?“

Frank si zapálil, opřel se o opěradlo polstrované židle a pohodářsky vydechl kouř z doutníku. „Larry a Wayne, ale radši tam za ní zajedu ještě teď ráno, jestli všechno v pořádku.“

Michael: „Kup jí růže.“  Řekl s jemným úsměvem na tváři.

Frank: „Červené?“

Michael: „Bílé.“

Frank: „Ne, ty už dostala.“

Michael se podivil nad jeho odpovědí. „Od koho?“

Frank: „Co já vím? Měla jich plnou vázu, a taky to muselo hodně stát.“ Poznamenal.

Michael: „ Tak vezmi červené, a ať je jich víc než těch bílých.“ Upozornil se zvednutým ukazováčkem.

Frank se zasmál se slovy: „Jo, neboj.“