50.díl- Sorrow

Později do nemocnice dorazila i Karen. Vše proběhlo v naprosté diskrétnosti. Nikdo o tom nevěděl, a zvlášť Michael. Všichni tři stáli před pokojem a čekali, až za nimi přijde doktor.

Frank se po chvíli rozmýšlení obrátil na Larryho: „Víš co, radši počkej u auta.“

Larry: „Ale..“

Frank: „Jdi!“ Řekl rázným hlasem.

Larry s nejistým pocitem odešel. Tady už bylo jasné, že je to vážné, než se očekávalo. Po chvíli vyšel na chodbu doktor. Frank s Karen se k němu hned přiblížili, aby jim neuniklo ani slovo.

Doktor: „ Udělali jsme jí testy a vyšetření. Zítra toho budeme vědět víc.“ Pohlédl jim vážně do očí a dodal. „Víme jistě, že to byl samovolný potrat. Bude tu muset zůstat minimálně tři dny. Poté by mohla být propuštěna domů.“

Tohle byl jednorázový šok. Frank jen vydechl s velkým smutkem, naproti tomu Karen to trochu oslabilo a v očích se jí zaleskly slzy.

Frank: „Můžeme si s ní promluvit?“

Doktor: „Bylo by to lepší až zítra, ale jestli je to nutné… Na krátkou chvíli.“ A pustil je na pokoj.

Karen vstoupila dovnitř a Frank ji následoval. Před sebou uviděli Ge, jak seděla na posteli otočená směrem k oknu. Ani se na ně nepodívala, soustředila se na svůj klid, aby se nezranila ještě víc.

Karen: „Jak je ti?“ Řekla tichým a opatrným hlasem.

Ge: „… Už je to lepší.“ Odpověděla klidně do ticha. „Mluvili jste s Michaelem?“

Karen se podívala na Franka a on na ni. „Ne, ještě ne.“

Ge: „…Tak mu to ani neříkejte. Nesmí se to dozvědět.“

Karen chvíli mlčela, a snažila se potlačit smutek. Zato Frank chtěl vědět, co bude dál.

Frank: „Doktor říkal, že tu zůstaneš na tři dny…. Do té doby to neudržíme v tajnosti.“

Ge: „Tak mu lžete!“ Vstala a přešla k oknu. Na její noční košili byla ještě vlhká krev, její tělo se chvělo, tím jak bylo slabé. „Lžete mu tak jako on lhal mě!“

Karen vycítila hlubokou ránu na její duši. Potrat si vyžádal psychickou zátěž, která se na ni podepsala. „Georgo, vrať se do postele, prosím.“ Žádala ji úzkostlivě.

Jak ji, tak i Franka vyděsil pohled na krev, kterou měla Ge na noční košili. Georgiana se pomalým krokem vracela k posteli, a než se posadila, podívala se na Franka svými červenýma očima, které byly plné slz.

Ge: „Jestli mu nechcete způsobit bolest, budete mu lhát…“ Její hlas byl rázný na rozdíl od utrápených očí. „Řekněte mu, že jsem odjela na pár dní za Georgem… Potom se uvidí.“

 Karen: „Co se uvidí? Máme mu lhát do očí? Jak se na nás bude dívat, když mu řekneš pravdu?“

Georgiana neodpovídala, jen si utřela slzy a dívala se na krev na košili.

Frank: „Máš v plánu mu to říct?“

Karen: „Georgo, poslouchej, to že ti Michael zatajil vztah s Tatianou, není důvod, abys mu neřekla tak vážnou věc.“

Frank: „Nebo to uděláme, jak chce…“ Ge zvedla hlavu a podívala se na něj. „Budeme lhát, Michael to pochopí… Teďka to půjde velmi rychle. Tatianu vyhodí, protože na něj bude velký tlak ze strany medií, a jak znám Katherine, bude na tom trvat taky…. Ale na oplátku se od tebe Michael nedozví, že víš o něm a Tatianě… Jestli ti ještě záleží na vašem vztahu.“

 Než Karen stačila zasáhnout do Frankova návrhu, přišel doktor. Všechny je vytrhl z vážné debaty.

„Můžu vás poprosit, abyste odešli? Už je pozdě a pacientka si potřebuje odpočinout.“

Karen hned odešla a Frank čekal na její odpověď. Ge po chvíli váhání nakonec souhlasila.

„Dobře… Ale neřeknete mu ani slovo. I kdyby si měl o mě a Georgovi myslet cokoliv.“

Frank: „Platí.“ Odešel a doktor za ním zavřel dveře.

New York - 4.března

 Michael hned zavolal Franka, jen co se vrátil ze snídaně. Netrpělivě postával uprostřed apartmánu a kolem prstu si nervozitou omotával modrou stuhu. Nervy měl docela na krajíčku od toho, aby se nevztekal, a jeho pocity byly víc než zmatené.

 Frank přišel se slovy: „Potřebuješ něco?“ Zavřel za sebou dveře a šel dál.

 Michael: „Kde je?“

 Frank: „Kdo?“

 Michael: „Sakra! Kdo jiný tu není?! Kde je Panther?“ Zvýšil hlas.

 Frank: „… Odjela za Georgem. Na tři dny.“

 Michael: „Proč?“

 Frank: „Tak na tohle se mě neptej.“ A z kapsy vyndal výstřižek titulní strany jednoho z mnoha časopisů a dal mu ho. „Spíš se zeptej sám sebe.“

 Michael ten výstřižek skrčil a kousl se do rtu. „Neříkej mi, že by kvůli tomu odjela na tři dny.“

 Frank ale neodpovídal, jen se podíval do strany.

 Michael: „Franku… Nedělej ze mě blbce. Včera jsem ji viděl, jak tam stála se slzami v očích. Něco mi chtěla říct a teď je pryč?…“ Podíval se na něj. „Jen tak by nezmizela…. Co se stalo?“

 Frank: „Michaele, já vím jen to, že odjela za Georgem. Nic víc.“

 Michael: „Fajn…“ Řekl uraženě. „ Můžeš jít? Chci být sám…“

 Frank odešel s pocitem viny, protože viděl, jak moc se Michael trápí. Jenže to nebylo všechno. Na chodbě na něj čekala Tatiana.

Tatiana: „Franku? Nevíš kde je Ge? Na pokoji není a nikdo ji dneska neviděl.“

Frank: „Odjela za Georgem Michaelem.“ Šel jejím směrem.

Tatiana: „Aha… A už je jí líp? Včera ji bylo trochu blbě, potom co se srazila s tím pitomcem na ulici.“

Frank ji zatáhl za roh, než něco uslyšeli chlapy od ochranky.

„Co o tom víš?“

Tatiana: „Co je s ní? Něco se stalo?“

Frank: „Říkala jsi, že se s někým srazila?“

Tatiana: „Jo. Včera když jsme byly na Times Square, tak do ní narazil nějaký chlap. Potom měla menší bolesti v podbřišku, možná jí bylo trochu blbě. Ale večer mi ještě říkala, že se půjde projít.“

Frank: „Aha…“ Teď už mu bylo jasné, co způsobilo ten potrat.

Tatiana: „Stalo se jí něco? Vrátila se večer na hotel?“ Začala se strachovat.

Frank: „Poslouchej… Tohle je jen mezi námi…“

Mezi tím si Michael prohlížel výstřižek, který dostal od Franka.

Tatiana se posadila na postel se slzami v očích. Přemítala si v hlavě, co se předešlou noc stalo. Řekla něco, co neměla a teď hrozilo, že kvůli ní skončí vztah mezi Michaelem a Georgianou. Všechno to bylo zamotané, jediné co pořád bylo jisté, byla otázka: Co bude dál?