43.díl- That strange feel

 Venku bylo mokro po dešti a ptačí zpěv se linul otevřeným oknem do Michaelova apartmánu. Lehký vánek rozhoupal záclonu a jemně přeběhl po jeho spící tváři, když se pomalu začínala probouzet.

Ge potichu vyšla z koupelny, aby zavřela okno. Na moment se zahleděla do probouzejícího se města a poté se otočila na Michaela, který spal položený na břiše s andělsky nevinnou tváří. Usmála se na něj a potichu se přiblížila k posteli. Z přikrývky vyhrabala své tepláky, oblékla si je a poté si přisedla k Michaelovi.

Ge: „Ubohá duše, v hříšném těle vězíš,
         tělesné pudy se v něm vzpurně sváří,
         proč uvnitř zmíráš, hladovíš jak v cele,
         tvůj zevnějšek však nádherou jen září?“

Citovala s hlubokou vážností, která se odrážela v jejím hlase. Michael pomalu otevřel oči a zašeptal:

„Proč jsi to řekla?“

Ge: „…tohle nejsou má slova.“

Michael se otočil na záda a posadil se, se sklopenýma očima, a tichým hlasem řekl:

„Ale vyslovila jsi něco, co přesně cítím …“

Ge: „ Poznám, když někdo nenaplnil svůj osud.“

Michael se na ni podíval, v jeho očích se zrcadlila upřímnost. Bylo vidět, že takové probuzení ještě nezažil.

„Ty snad víš, co bych chtěl?“

Ge ho vzala za ruku. „To nikdo neví kromě tebe.“

Jejich pohledy se přerušily, když se Georgiana podívala ven.

„Prší…“ Vstala z postele a šla se podívat z okna. „… to je nádhera.“

Michael: „Co že? Vždyť je pod mrakem a prší.“

Ge: „Někdy se musíme naučit, vidět  to hezké i v těch nejtemnějších chvílích.“ Otočila se na něj. „Půjdu ven.“ Usmála se a šla ke dveřím.

Michael: „A co snídaně?“

Ge: „Nemám hlad.“

Michael: „ Něco jsi mi slíbila…“

Zastavila se s rukou na klice. „Kousek od hotelu je anglická kavárna, když tak se tam zastavím.“

Michael: „A co budeš dělat potom?“

Ge: „Nevím…“ A odešla.

Michael se podíval ven a nechápal, co v tom dešti viděla.

Frank se toulal po aréně, zatím co Michael s ostatními zkoušel. Larry seděl kousek od podia s plechovkou Pepsi v ruce. Ať už se koukal kamkoliv, neviděl svoji kamarádku, ani Eddie ji neviděl. Frank si šel zapálit doutník ven, kde za ním přišel Larry.

Frank: „Proč nejsi vevnitř? Tady je zima.“

Larry: „Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nevíš, kde je Ge?“

Frank: „Michael říkal, že šla do města.“

Larry: „Aha…“ Otočil se a šel zpátky ke dveřím.

 Frank: „Víš, co by mě zajímalo?“

Larry: „Co?“ Podíval se na Franka.

Frank: „Co na ní všichni vidíte? Čím to je, že se o ni všichni zajímáte. Po Michaelovi, je to ona, kdo tu má v nejužším týmu takovou pozornost.“

Larry: „… Asi proto, že ona je někdo, koho jen tak nepotkáš. Máme k ní důvěru. Její duše nás ovlivnila, proto ji nechceme postrádat.“

Frank se usmál. „To jsi vystihl přesně.“

O tři hodiny později...

 Michael: „Citovala mi Shakespeara. Sotva jsem se začal probouzet, tak na mě vytáhla takové…“

 Frank: „Přepadení.“

 Michael: „Překvapení.“ Řekl udiveně. „Bylo to něco, co bych nečekal! A zvlášť po ránu. Bylo to, jakoby mi vstoupila do duše, věděla moc dobře, co říkala…“

 Frank hleděl na zamyšleného Michaela, jak seděl na sedačce u něj v pokoji.

 Frank: „… A co večer? Co jste dělali, když vypadl proud?“ Vyzvídal zvědavě.

 Michael sevřel rty, ze kterých se mu rval úsměv a sklopil oči. „Nic, co bychom dělali?“

 Frank se zasmál: „No, tuším, co jste mohli dělat.“

 Michael se usmál a přejel si dlaní po čele. „To ne.“ Zasmál se . „Docela byla neklidná z té bouřky, tak jsme si chvíli povídali, a potom jsem ji uspal.“

 Frank: „Co? Vyprávěls jí pohádku?“

 Michael: „… Tak trochu.“

 Z Michaelova pohledu bylo čitelné, že žádná pohádka nebyla.

Frank se smál a Michael se s úsměvem na tváři podíval do strany.

„No to ty tvoje pohádky musí stát za to, když celý den byla pryč.“

Michael: „Byla se projít po městě.“ Smál se. „Co si myslíš?“

Frank: „ Nic. Jen je mi jasné, jak to u tebe po večerech bývá.“ Zasmál se. „Aspoň, že je s tebou. V Austrálii si byl hodně naštvaný kvůli tomu.“

Michael : „..Chyběla mi. Co ti k tomu mám říct?“

Frank: „… Víš, co si myslím?“

Michael: „Co?“

Frank: „Že se jí určitě stýská po Anglii.“

Michael: „ Jak si na to přišel?“ Zeptal se zaujatě.

 Jak k takové myšlence došel? Vždyť Georgiana s ním byla šťastná, proč by se chtěla vrátit zpět? Michael se sice tvářil zaujatě ale z poloviny jím to otřáslo.

 Frank: „ No… Jsou to čtyři měsíce, co měla dostat místo manažerky, a tobě řekla, že by se stejně vrátila… A teď se šla projít do deště a byla si posnídat v britské kavárně.“

Michael: „Myslíš?“

Frank: „ Vždyť ti ráno citovala Shakespeara… A mimo to, oba dobře víme, že Angličani jsou na jiné úrovni než Američani. Já myslím, že se nemůže dočkat, až turné proběhne v Anglii.“

Michael: „Říkala mi, že má ráda déšť, ale o Anglii ani slovo. Asi se to jen tak náhodně sehrálo. Kdyby chtěla jet za Rachel, bez váhání bych ji pustil… Možná to má z toho cestování.“

Frank: „Myslíš si, že by se někdy chtěla vrátit zpátky? Že by se třeba na pár roků přestěhovala za Rachel?“

Michael: „ Kam tím míříš?“ Zeptal se ho s nepříjemným pocitem. „Nevím, jak se cítí teď, natož jak se bude cítit za pár let. Chci pro ni to nejlepší, a jestli se bude chtít někdy vrátit do Anglie… Bůh ví, jak to bude.“

Frank: „Já jen tak uvažuji… Ale musím uznat, že sis líp vybrat nemohl. Je to na tobě vidět, že má na tebe vliv, a že jsi šťastný.“

Michael se na něj usmál. „…Já vím.“