37.díl- Everything has changed part 2

Omluva, to bylo to první na co myslel, když za ní šel do té temné uličky. I když na něj byla naštvaná, nepřestal bojovat a snažil si získat její pozornost.

Ge: „A proč to řešíš? Už se to stalo. Řekl si to, co jsi chtěl a já jsem to plně pochopila.“

Ale Georgiana se o tom vůbec nechtěla bavit. Její city k němu se dočista změnily.

Michael: „Chtěl jsem ti to říct jinak. V žádném případě jsem ti nechtěl ublížit.“

Ge: „Michaele, nech to být.“ Zdůraznila. „Nechci se k tomu vracet…. Do konce roku se mám rozhodnout, jestli vezmu manažerské místo, v jedné hudební společnosti v Anglii.“

Michael: „Trvají na nabídce?“ Zesmutněl

Ge: „Ovšem, že ano. Georgovo album jde nahoru, jestli sis nevšiml.“ Řekla pyšně.

Michael: „A už ses rozhodla?“ Zeptal se nejistě.

Ge: „Zvažuju to už nějakou dobu.“ Zesmutněla.

Michael: „Je to kvůli tomu, co jsem ti řekl?“

Ge: „Ne, Michaele, tohle s tebou nemá nic společného.“ Přišla k němu blíž. „Řekls, abych si uvědomila, co chci… To, že jsem za tebou přijela, a chtěla tě vidět, nestačilo k tomu, abych tě přesvědčila.“

Michael se na ni díval, jakoby mu pomalu zabodávala nůž do zad.

Ge: „Tohle dělám kvůli sobě. A já si nenechám utéct takovou příležitost, kvůli takové neshodně.“

Michael: „Byl jsem vzteklý, a naštvaný. Ale vůbec jsem nechtěl, abys odjela pryč.“

Ge: „Nešlo to jinak.“

Vzal ji za ruce a pevně jí je stiskl. „Já nechci, abys odjela.“

Ge: „Ty jsi mě nepochopil… Tohle je moje volba.“

Michael začínal cítit slzy v svých očích. „…Teď se zeptej sama sebe…. Bude ti to stát za to, když vyměníš náš vztah, za nějakou kariéru kdesi za oceánem?“

Ge: „Tam za oceánem je můj domov. Moje rodná Anglie… Nepotkám tam muže, jako jsi ty. Ale možná bych mohla aspoň něco zlepšit ve svém životě.“

Michael: „Panther, poslouchej mě… Ještě se to může spravit.“

Ge: „Jak?... Sám si řekl, že už jiný nebudeš… Nech mě jít.“ Vyprostila své ruce z jeho dlaní.

Michael: „Ne… Nenechám tě odejít.“

Na jeho slova nereagovala, odešla.

O tři dny později

Michael byl v beznaději. Nevěděl nic a ničemu nemohl zabránit. Byl na sebe tak naštvaný, jako nikdy před tím. Seděl v obýváku spolu s Katherine a mlčky se dívali na fotky z turné. Po je chvíli odložil na stůl a utřel si slzy z očí.

Katherine: „Michaele, co se stalo?“

Michael: „Já jsem ji nechal jít.“ Plakal. „Prosil jsem ji, aby zůstala, ale ona už se mnou ani nechtěla mluvit. Nevím, kdy odjíždí, nevím vůbec nic.“

Katherine: „Pros Boha, Michaele. Když už ti nic jiného nezbývá, musíš se spolehnout na svou víru. Musíš věřit tomu, že zůstane.“

Michael si utíral neustále stékající slzy. Náhle zazvonil telefon.

Katherine se natáhla k malému stolku, na kterém byl telefon, a zvedla sluchátko.

„Halo?“ Podívala se na Michaela. „Ano… To je pro tebe.“ A podala mu telefon.

Michael: „Halo?“

Frank: „To jsem já.“

Michael: „Ahoj. Co je?“

Frank: „…Mám tu pro tebe dopis. Nechala ho tady Panther… Před chvílí jsem s ní mluvil. Je na letišti, za hodinu jí to letí do Londýna.“

Michael si utřel slzy. „A co říkala?“

Frank: „Tak… Že mám pozdravovat Quincyho a ostatní. No a potom, že ti mám dát ten dopis.“

Michael: „Nic víc?“

Frank: „V jejím případě, se nedivým že se nechtěla o ničem bavit. Jenom jsme si povídali o cestě a potom, že se za mnou zastaví, až budeš koncertovat ve Wembley.“

Michael: „Dobře…“ A potom mlčel.

Frank: „Michaele?“

Michael: „Hmmm?“

Frank: „Drž se.“

Zavěsil. Zvedl se a šel se obléct.

Katherine: „Michaele? Kam jdeš?“

Michael: „Na letiště.“ A zavřel za sebou dveře.

Nasedl do auta a po dálnici jel přímo na letiště. Jel jako šílený, konečně měl šanci protáhnout své černé Ferrari, které tak dlouho dřímalo v jeho garáži v Encinu. Zbývalo mu pětačtyřicet minut. Jen co ochranka spatřila nejznámějšího muže planety, upozornila ostatní příslušníky ochrany, kteří později kolem něj během chvíle udržovali ochranný kruh o poloměru pěti metrů. Rychle zjistili, spoje do Londýna a potom ho dovedli do haly, kde bylo sotva pár lidí.

Georgiana seděla v hale mezi ostatními cestujícími, a čekala, až se otevře portál do letadla. Najednou za ní přišel muž z ochranky.

Muž: „Promiňte, slečna Starlight?“

Ge: „Ano.“

Muž: „Mohl bych Vás poprosit, abyste zde nechala svůj kufr a následovala mě?“

Ge: „Proč?“

Muž: „Prosím, pojďte za mnou.“

Nejistě se zvedla z lavičky a následovala ho. Šla za ním přes celou letištní halu až na druhý konec budovy. Potom ji ukázal směr, kudy má jít a dál už pokračovala sama. Prošla kolem deseti mužů z ochranky a vešla do prosklené haly, kde na ni čekal Michael.

Jen, co ho uviděla, nemohla uvěřit svým očím. Šla blíž k němu, i když kroutila hlavou, že to nemůže být pravda. Už mu byla na dosah ruky, když v jejích očích uviděl slzy.

Ge: „Proč? Proč jsi tady? Proč mi to děláš?“

Michael: „Protože jsem řekl, že tě nenechám odletět.“

Ge: „Ty jsi blázen. Vůbec bys tu neměl být.“

Michael: „Panther, já bez tebe neodjedu.“

Ge: „Vrať se domů.“

Michael: „Ne!“ Přerušil ji.

Byla v koncích a on to věděl. Rukama si zakrývala obličej, aby neviděl, jak jí slzy pomalu stékaly po tváři.

Michael: „Říkej si, co chceš, klidně do toho letadla nastoupím s tebou, ale nenechám tě samotnou.“

Ge: „Michaele, přestaň. Prosím tě, už toho nech.“

Michael: „Slíbil jsem ti, že budeme společně tančit, a taky, že tě nenechám odejít… Co z toho nechápeš?“

Ge: „Už jednou jsi mě nechal samotnou. To ti nestačilo? Díky tomu, že ses nechal okecat Yetnikoffem, jsi mě podezříval z něčeho, co jsem nikdy neudělala… Pořád ti to nestačí?“

Michael: „Já už jsi teď přeji jediné. Abys zůstala tady a byla se mnou. Nic víc.“

Ge: „Najednou už mi věříš? Už se nepředvádím?“

Michael: „Udělali jsme oba chybu, ale teď už víme jak dál.“

„Prosím pasažéry letu 376 do Londýna, aby zahájili nástup do letadla. Opakuji, byl zahájen nástup do letadla číslo 376 do Londýna.“

Oba na toto hlášení reagovali se smutným výrazem.

Ge: „Michaele.“ Vzala ho za ruku. „Nemůžu opustit svou rodinu… Vůbec nevíš, o co po mě žádáš.“

Michael: „Takže jdeš?“

Ge neměla to srdce mu odpovědět. Jediné co ještě byla schopná udělat, bylo to, že ho políbila na rty. Michael ji u sebe držel tak pevně, jakoby mu ji někdo měl vytrhnout z rukou. Začal se vpíjet do jejích rtů tak procítěně, že si přál, aby to nikdy neskončilo. Pár polibků nakonec stvrdilo to, co mezi sebou měli.

Ge: „Odpouštím ti úplně všechno.“

Michael: „Miluju tě.“

Naposledy se objali, Ge potom uvolnila své objetí a dala tím najevo, že už musí jít. Michael ji pustil a sklonil hlavu, protože začínal pomalu plakat . Oba měli v očích slzy, jemně se na sebe usmáli, aby jeden v druhém vyvolali aspoň trochu útěchy. Ona se otočila a potom rychlou chůzí odešla ze střežené haly.

I když se Michaelovi dostalo odpuštění, začal plakat... Nechtěl aby odletěla, nemohl si to připustit. Zůstal tam, dokud letadlo neodletělo a potom se sám vydal domů. Zničený, smutný a bez části svého srdce.