34.díl- I hate You... but I love You at same time

Michael: „Pojďte…“ Zarazil se. „…dál.“ Dořekl zaskočeně.

Před ním stála jeho tolik milovaná i nenáviděná Panther, a za ní Frank.

Frank: „Trvala na tom, že tě musí vidět ještě dneska… Tak moc nezlobte.“ Ironicky se na něj usmál a odešel chodbou do svého pokoje.

V podzimním lehkém kabátku, kalhoty, polobotkami a upnutým nátělníkem, prostě celá v černém, před ním stála zmoklá Georga. Její vlasy byly od toho deště zvlněnější než obvykle, což Michaela přitahovalo ještě víc.

 Ale jeho pocity byly smíšené, takže nevěděl, jak tuto nečekanou návštěvu má reagovat.

Michael: „No pojď dál. Jsi celá zmoklá.“ Uhnul ji ve dveřích.

Ge: „Díky.“ Vešla dovnitř a Michael za ní zavřel dveře.

Přišel k ní zezadu a sundal jí kabátek. „Ukaž. Pověsím ho, ať uschne.“

Georgiana se na něj podívala a nechala ze sebe svléknout mokrý kabát. Michael ho pověsil do skříně a potom sledoval Ge, jak se kouká ven na tu bouřku.

Michael: „Čím vděčím za tvou návštěvu?“

Georgiana se na něj otočila s výrazem, který vždycky nasadí, když plně vnímá nějaký dotaz.

„Přijela jsem se podívat, jak se ti daří.“

Michael se posadil na postel. „Dobře. Zatím všechno klape.“

Ge: „Slyšela jsem. Máš beznadějně vyprodané koncerty.“

I když se jejich konverzace začínala rozvíjet, stále je od sebe dělila půlka místnosti. On si v klidu seděl na posteli a ona stála za sedačkou, jako poslušná školačka, očekávajíc další otázky, až se to Michaelovi pomalu přestávalo líbit. Jakoby se něco mělo stát, nebo se ho snad bála nebo co?

 Michael: „A jak probíhá kampaň?“

Ge: „Dobře. Sice máme za sebou první měsíc, ale jde to postupně nahoru…. Ne zas tak dobře, jako tvoje…“ Usmála se. „…ale dobře.“

Michael: „A je něco nového?“

Ge: „Vlastně ano…“ Michael už čekal další větu o Georgovi, jenže… „Byla jsem minulý týden v Anglii za Rachel. A mám novou neteř.“ Usmála se.

To bylo aspoň milé překvapení. „Opravdu?“ Usmál se Michael. „A jak se jmenuje?“

Ge si vytáhla fotku z kabátu, který měla pověšený ve skříni. „Jmenuje se Victoria Anne.“ A podala Michaelovi fotku, ale hned se zase vzdálila k oknu.

Michael: „Je nádherná…“ Chvilku se díval na fotku a potom zahájil palbu otázek, na které už tak dlouho chtěl znát odpověď. „A jinak nic nového? Jak se má George?“

Ge: „Fajn.“

Michael: „Vážně?“ Podíval se na ni nejistým výrazem. „Prý se teď začíná rozjíždět.“

Ge: „Jak to myslíš?“ Zeptala se. Ten výraz jeho očích se jí nelíbil.

Michael: „Slyšel jsem, že prý jste si užili hodně zábavy.“

Ge: „Dlouho jsme se neviděli. Na druhou stranu využívá toho, že mě má v týmu a …“potom si všimla časopisu, který leže pod stolem.

Michael: „No pokračuj.“ Řekl naštvaně.

Georgiana přišla ke stolku a zvedla časopis. Na titulní straně uviděla Georgovo jméno a vzápětí našla článek s fotkami, který už Michael nechtěl ani vidět.

Ge: „Michaele, snad tomu nevěříš ?….“

Michael: „Mě je jedno, co píšou, ale ty fotky jsou víc než jasné, nezdá se ti?“

V ten moment pochopila, o co mu šlo. „Nic mezi námi není.“

Michael: „Ty si myslíš, že ti to uvěřím, když jsem tě dva měsíce neviděl?“

Ge: „A já snad můžu za to, že jsem s tebou nejela do Japonska?“

Michael: „To sem teď netahej. Chci vědět, jak je to mezi tebou Georgem.“ Řekl důrazně.

Ge: „Vůbec nic!“ Snažila se ho uklidnit, ale Michael stále neměl dost. „Proč najednou tak žárlíš? Objeví se jeden článek a pár fotek k tomu a už víš úplně všechno?“

Michael: „Víš proč?“ Postavil se a pomalu šel k ní. „Já už ti přestávám věřit. Na každého kolem sebe hraješ divadlo. K Georgovi se chováš jinak, k Yetnikoffovi, dokonce i ke mně… Nediv se, že se žárlím, když ani nevím, co od tebe můžu čekat.“

Ge „A co chceš teď udělat? Strháš ze mě šaty a znásilníš mě?“ Bála se, když už byl skoro u ní.

Michael: „To už by mi nestálo za to.“ Otočil se k ní zády a opřel se o sedačku.

Tohle byla pro ni rána do srdce. „…Chceš říct, že tě ani nepřesvědčilo to, že jsem za tebou letěla takovou dálku, jen abych tě viděla?“ Zeptala se rozechvělým hlasem.

Michael: „Myslím, že by to vyšlo nastejno, kdyby si sem vůbec nepřijela.“

V jejích očích se zaleskly slzy. „To nemyslíš vážně.“

Michael: „Kdyby ano, nemusel bych nic takového dělat….“ Řekl klidným hlasem. „Ale jestli v těch hrátkách s Georgem míníš pokračovat, tak beze mě. Já už nevím, co si mám o tom myslet… Silně pochybuju o tom, že se tak chováš ke všem svým kamarádům.“

Georgianě začínaly stékat slzy po tváři. Vzala si kabát ze skříně a oblékla si ho. Michael přešel ke dveřím s přísným výrazem, bylo vidět, že nenávist mu úplně ovládla mysl.

Michael: „Rozmysli se, co vlastně chceš. Protože já už jiný nebudu.“

Ge k němu přišla, podívala se mu do tváře a své slzy nechala volně stékat po svém obličeji. „…Přeji ti, ať se daří i na dalších koncertech. A hlavně ať se v pořádku vrátíš domů.“

Jejich pohledy mluvily za vše. Ona se snažila ukázat svou upřímnost, a Michael dával najevo svůj postoj, který v tu chvíli měl vůči ní. Byl naštvaný, i když jeho srdce krvácelo tím, že ji rozplakal. Ale oba věděli, že to tak dál nešlo.

Pohladila ho po tváři, otevřela dveře a odešla. Jen, co se zavřeli dveře, Michael se o ně opřel a jako na povel začal tiše plakat. Bylo mu líto, že ji viděl odcházet v takovém stavu, ale zároveň už nemohl v sobě chovat ten pocit nejistoty. Musel jít s pravdou ven.

Frank schválně vylezl z pokoje, a když viděl, že Ge odchází, vyšel jí naproti.

 „Stalo se něco?“

Ge se slzami v očích nasadila svůj klasický úsměv. „Ne, vůbec nic. Jen si musí odpočinout.“ A zabočila k výtahu.

Frank: „Počkej…“ Doběhl ji. „Co ti řekl?“

Ge: „Nic. Všechno je v pořádku.“ Usmála se. „Jen ho nechci rušit. Už je pozdě.“

I přes její milý a klidný hlas ji stále prozrazovaly stékající slzy. Oči stále klopila dolů, aby se vyhnula očnímu kontaktu.

Frank: „Ten samý výraz si měla před tím, něž jsme tě odvezli do nemocnice….  Panther…“ Podívala se na něj se slzami v očích. „Znám vás oba moc dobře. Nesmíš to vzdát, nech ho, ať se v tom vykoupe.“

Ge: „Ne, Franku. Je to moje vina.“ Plakala. „Kdybych se držela zpátky, nic z toho by se nestalo.“

Frank: „To je tvoje věc. Michaelovi to může být jedno. On tě celou dobu špehoval ve městě, jenom aby tě viděl, a teď od něj utíkáš se slzami v očích?“

Ge: „Já vím…“ Otevřely se dveře do výtahu.

Frank: „Když se ještě teď vrátíš do jeho apartmánu, uvidíš, že to bude jinak.“

Georgiana nastoupila do výtahu a otočila se k Frankovi. „Teď jsem mu ukázala, co chci tím, že jsem za ním přijela. Ale jemu to nestačilo.“ Zmáčkla tlačítko. „Prosila jsem George, aby mě pustil aspoň na pár dní, jenom abych mohla Michaela vidět. A co z toho mám?“ Dveře se pomalu začaly zavírat. „Víc už jsem udělat nemohla.“

Přesně jí to vyšlo, dořekla to, než se dveře zavřely. Frankovi její slova prolétly hlavou, jako řízená střela. Bylo mu jí líto.

Otočil se a šel zpátky do svého pokoje a přemýšlel, že povídat si o tom s Michaelem, by byla ztráta času. Řekl si, že už to nebude řešit.