33.díl- The calm before the storm ...

 Tímto dílem si na chvilku odpočinu. Zítra budu pryč, tak snad až k večeru můžete čekat další díl.  Nezapomeňte na anketu a nebojte se komentovat ;)

„Je tady.“ Usmál se.

Rychle se oblékl a vyběhl z apartmánu za Frankem na pokoj. Zaklepal na dveře, ale nikdo neotevíral.

Michael: „Kde je Frank?“ Otočil se na Billa.

Bill: „Šel si zapálit do venkovní kavárny. Potřebuješ něco?“

Michaelovi bylo jasné, že Frank na něj něco chystá. „No… Potom se zeptám.“

Bill: „Nemám ho zavolat?“

Michael se usmál. „Ne, to je dobré.“ A svižným krokem se vracel po chodbě zpátky. „Nevíš, co mají dneska kluci v plánu?“ Zeptal se Wayna.

Wayne: „Jako vždycky, půjdou se projít, někam si zajdou do města.“

Michael se zastavil ve dveřích od svého apartmánu a náhle se otočil na Billa. „Zavolej Karen. Ať hned přijde.“

Bill: „Ty chceš někam jít?“ Podivil se nad náhlou změnou denního plánu.

Michael: „Půjdeme se projít.“ Usmál se a vešel dovnitř.

Asi po čtyřiceti minutách byl Michael ve svém převleku nachystaný jít do města. Jediný, kdo mu dělal garde byl Bill Bray. Cíl měli jasný. Najít kluky (tanečníky) a hlavně Eddieho Garciu, protože, kde bude on, bude i ta jeho holka.

Podle informací od Wayna, se měli jít podívat do centra, kde se chystali navštívit nějakou velkou cukrárnu, vedle které bylo nákupní centrum. Takže jestli je nestihnou v té cukrárně, budou mít problém v nákupním centru, protože tam už by byla mnohem větší šance, že Michaela někdo pozná.

Naštěstí je dostihli ještě uvnitř v cukrárně, když si dávali velké zmrzlinové poháry. Bill usoudil, že podle snězené šlehačky na samotném vrcholu toho sladkého kopce, tu nebyli dlouho. Když si objednávali kopečkovou zmrzlinu v kornoutu, Michael zjistil, že kluci jsou sami.

Michael: „Sakra…“ Tiše zaklel.

Bill: „Co je?“

Michael: „Není tady. Musí být buď na hotelu, nebo někde jinde.“

Bill: „Tak se jich zeptáme.“

Michael: „Ne, oni mě poznají, a vybuchnou smíchy.“

Bill nehleděl na Michaelovy obavy a šel za nimi ke stolu. Michael tam netrpělivě postával se zmrzlinou v ruce a po očku sledoval Billa, jak si tam povídal s klukama a potom se namátkou podíval ven. Kolem okna prošli dvě dívky. Jedna měla divoce zvlněné, dlouhé, husté, blonďaté vlasy, červené tílko a džíny. A ta druhá měla čokoládově tmavé, po lopatky dlouhé, jemně zvlněné vlasy, bílý top a černé kalhoty.

Automaticky mu v hlavě prolétla myšlenka: „Jo, to je Sheryl a …. To je Sheryl!“ Už nebylo na co čekat. Rychle vyšel ven na ulici a sledoval, kudy šly ty dívky. A jak jinak. Namířili si to rovnou do nákupního centra. Bill za ním hned vyběhl, instinktivně jako jeho osobní strážce.

Michael: „Bille! Támhle jsem zahlédl Sheryl s nějakou holkou. Určitě to byla ona.“

Bill: „To je možné. Ale Eddie mi řekl, že ta jeho holka šla s Karen někam na procházku.“

Michael: „A odkud ji zná Karen?“ Divil se.

Bill se pousmál nad tím, jak byl Michael zmatený.

Večer si Michael pustil kazetu s videoklipem „Father Figure“ od George Michaela. Čím víc se zaměřoval na charakter postavy modelky, tím víc v ní poznával jeho Panther. Začínal mít obavy o jejich vztah. Přemýšlel nad tím, jak to teď mezi nimi vypadá a jak v tom budou pokračovat. Jestli ho George zase provokoval, tak k tomu neměl nejmenší důvod. Jestli to mělo být divadélko před veřejností, nebo jestli se mezi nimi něco stalo?

Michael se topil v otázkách, na které nemohl najít odpověď. Neměl věci pod kontrolou a to ho štvalo. Pořád si prohlížel fotky v časopise, který vyžádal zpátky od Larryho, a dumal nad tím, co bude dělat, až se vrátí domů.

V tom přemýšlení si prsty prohrabával své rozpuštěné, vlnité černé vlasy, seděl na sedačce, lokty měl opřené o kolena a zíral na fotky, které ho postupně přiváděly k žárlivosti. Z té depresivní chvíle ho vytrhl až začínající déšť. Svůj pohled upřel na okno a pozoroval, jak se nad mořem začíná místy blýskat. Po dlouhé době mohl znovu pozorovat kapky na okně, jak pomalu stékají dolů.

Ťuk, ťuk, ťuk.

Michael: „Ano?“

Podíval se na dveře, za kterými se objevil Frank s personálem hotelu, jenž mu přivezl na vozíku večeři.

Frank: „Večeře.“

Dva muži z personálu: „Dobrý večer, pane Jacksone.“

Michael: „Dobrý večer.“ Usmál se. „Tak copak mi vezete dobrého?“

A jeden z nich odpověděl: „To je překvapení šéfkuchaře.“

Michael: „Tak to jo. Mám rád překvapení. Děkuju.“

„Prosím, mohli bychom se s Vámi vyfotit?“ Zeptal se druhý zaměstnanec hotelu.

Michael: „Jistě.“ Stoupl si mezi ně a Frank je vyfotil, a potom ten foťák vrátil jednomu z nich.

„Mockrát děkujeme, pane Jacksone. Přejeme dobrou chuť“ A odešli.

Michael si sedl k naservírovanému stolu a pustil se do jídla, i když, po těch jeho myšlenkách, neměl na nic chuť. Frank si všiml časopisu na stolku a vzal si ho do ruky. Michael si všiml, jak si prohlíží fotky, ale nic k tomu neřekl.

 Frank: „ Já jsem myslel, že si to Larry odnesl.“

Michael: „Půjčil jsem si to.“

Frank si sedl k Michaelovi ke stolu a časopis položil přímo před jeho oči. „Pořád se díváš na ty fotky?“

Michael se zamračil. „Dej to pryč. Už to nechci vidět.“ A dal si do pusy další sousto.

Frank dal časopis bokem a povzdechl si. „Mám ti snad zopakovat, co jsem říkal? Když na to budeš pořád myslet, tak si to sám pokazíš.“

Michael bez komentáře jedl dál. Frank se podíval ven a zahleděl na blížící se bouřkou.

„To je počasí.“ Natahoval se pro časopis. „Snad to tak nezůstane až do pozítří.“

Když Michael uviděl, jak si Frank listoval stránkami s fotkami, vyškubl mu ten časopis z rukou a vzteky ho zahodil. Frank se divil, že ho pár fotek dohnalo až k takové žárlivosti. Zvedl se ze židle a řekl:

„Radím ti, nech toho, než si to sám posereš.“ Zdůraznil.

Michael se díval na jídlo před sebou a nic neříkal. Frank to vzdal a při odchodu se na něj obrátil.

„Dobrou noc.“ A zavřel za sebou dveře.

Došlo mu, že to přehnal, ale co už mohl dělat, když se mu neustále vracela ta myšlenka. Bubbles za ním přišel a Michael mu podal kousek papriky. S radostí si ji snědl a zvedl ruky, čímž mu naznačoval, že chce, aby ho vzal na ruky. Michael si ho posadil na klín a zeptal se svého šimpanzího kamaráda.

„Co myslíš? Má mě ráda?“

A Bubbles našpulil rty, čímž si vysloužil od Michaela smích. Na chvíli se zamyslel a Bubbles si mezi tím vzal další kousek červené papriky z jeho talíře.

„Tak pojď, pomůžeš mi s vozíkem.“

Naložil talíře a příbory zpátky na vozík a společně s Bubblesem ho odvezl na chodbu před apartmán, kde se o zbytek postaral jeden příslušník ochranky. Když se vrátili zpátky dovnitř, venku se tak silně zablýsklo, že se Bubbles vylekal a utíkal se schovat do postele pod peřinu. Michael se začal smát.

„Toho se nemusíš bát, nic ti to neudělá. Tady jsme v bezpečí.“

A během vteřiny na to, někdo zaklepal na dveře.

Frank: „Michaele, přišla za tebou jedna fanynka.“ Ozvalo se za dveřmi.

V rychlosti se na sebe podíval do zrcadla, upravil si vlasy, zkontroloval si oblečení a otevřel dveře.

Michael: „Pojďte…“ Zarazil se. „…dál.“ Dořekl zaskočeně.