Brisbane – Austrálie - 25. listopadu 1987
Michael stál v zákulisí a povídal si s Frankem o věcech ohledně koncertu. Kousek od nich asi tak pět metrů stáli tanečníci a povídali si se Sheryl. Michael po na ně chvilkama nahlížel, protože se docela často smáli. Michaelův pohled přerušil Larry, který přišel k Frankovi, nahnul se k němu přes rameno a tichým hlasem řekl:
„Je tady.“
Michaelovi to samozřejmě neuniklo, protože se rád dozvídal tajné zprávy. I když se Larry snažil sdělit to co nejtišeji, Michael mu to nějakým způsobem vyčetl ze rtů. A potom, že je odezírání těžké.
Frank: „Dobře. Za chvíli tam příjdu.“ Kývl na Larryho, který potom odešel.
V tu chvíli se skupinka za nimi začala smát, znovu. Tentokrát to byl hodně velký výbuch smíchu.
Michael: „Co je to tam za kravál?“ Podíval se na ně s úsměvem.
Všichni se na něj otočili, ale beze slova svůj pohled obrátili zpátky. Frankovi už bylo jasné, co se tam dělo.
Michael: „Co je to s nimi?“ Divil se. „To tam plánují nějaké vtípky nebo co?“ Pousmál se.
Frank: „Neřeš to.“ Mávl rukou. „Běž se připravit. Za chvíli začínáte.“ A odešel ke skupince tanečníků.
Michael se po nich ohlédl, a potom uviděl, že Frank z toho hloučku lidí odvedl nějakou ženu oblečenou v povědomém, černém, podzimním kabátku. Jenže její vlasy byly tmavší a vlnitější. Takže jeho myšlenka, že by to mohla být Ge, byla mylná.
Frank ji odváděl ze zákulisí od ostatních se slovy: „Sotva přijedeš, hned tady způsobíš rozruch.“
Michael přemýšlel, kdo by to mohl být. Že by nějaká jeho slavná kamarádka? Jenže, jak by se jeho tanečníci a doprovodná sboristka mohli znát s nějakou celebritou z okruhu jeho přátel? Nedávalo to smysl. Když se šli tanečníci nachystat na svá místa, Michael se pokoušel zjistit, kdo to tam s nimi stál.
Michael: „S kým se tam tak smáli?“ Prohodil.
Eddie Garcia: „ To byla naše kamarádka. Přijela se na nás podívat.“
Ne, že by byl Michael nějaký namyšlený, ale všichni přátelé lidí z jeho týmu vždycky touží po tom, aby si s ním jen mohli promluvit. A tahle dívka se ani nesnažila dostat se k němu a pozdravit ho. Byl na to zvyklý, ale tohle nasvědčovalo tomu, že se s tou ženou ještě setká. Pokud se už teda neznají osobně.
Michael měl za sebou další z vyprodaných koncertů. Australané si ho přímo zamilovali a bylo to znát na atmosféře celého koncertu, z čehož měl Michael velkou radost. Na hotel se vrátil unavený a už se nemohl dočkat, až si po sprše lehne do postele. Ale v té posteli na něj čekalo překvapení. Nic, co by viděl, ale když si lehl do peřin, ucítil něco, co znal velmi důvěrně. Jakoby cítil ženský parfém, ta jemná, sladká vůně, kterou cítil při každém polibku od Georgiany.
„To snad…“ Zamyslel se. „… To nemůže být pravda.“
Snažil se přesvědčit svou mysl, že se mu to jen zdá. Ale čím víc se převaloval, jakoby víc a víc cítil její dotek. Ta vůně dráždila jeho smysly. Na druhou stranu, mělo to i dobrý účinek, s tou vůní se mu lépe usínalo, protože měl dojem, že jeho Panther je blízko… Ačkoliv to nebyla pravda.
Michael se vzbudil před desátou, slunce zářilo a on přimhouřil oči ospalostí. Ta vůně byla pryč stejně jako jeho sen. Vstal z postele a šel se umýt do koupelny. Když si svou tvář oplachoval studenou vodou, aby se probral, uslyšel klepání na dveře.
Michael: „Ano?“
Frank: „Ty ještě spíš?“ Ozval se za dveřmi.
Michael: „Už ne.“ Řekl ironicky a utřel si tvář do malého ručníku.
Frank vstoupil dovnitř a otevřel okno a potom se posadil na sedačku.
„To jsi spal asi dobře, když ses před chvílí vzbudil.“
Michael vyšel z koupelny se slovy: „Taky se mi dobře usínalo.“
Frank: „Vážně?“ Překvapeně. „Nedivím se po takové show, kdo by neusnul?“ Zasmál se.
Michael: „Jo, to jo.“ Usmál se. „ Jenže tohle bylo něco jiného… Až se mi tomu nechtělo věřit.“
Frank: „Ale co pak? Co pak?“ Zaujatě.
Michael: „Tak, to že jsem po koncertu unavený, to je pravda… Ale včera jsem měl takový zvláštní pocit…“ Potom si na něco vzpomněl. „Kdo to byl včera s Eddiem a ostatními v zákulisí?“
Frank: „To byla jedna jejich kamarádka.“
Michael: „A ty ji znáš?“
Frank se snažil něco vymyslet. „Jo, to je… Je to Eddieho holka. Byla se za ním včera podívat. Stýskalo se jí.“
Michael jen sklopil oči a kousl se do rtu.
Frank: „Chybí ti?“
Michael: „Kdo?“
Frank: „Kdo asi?“ Ironicky.
Michael: „…Jo… Jenže já jí asi nechybím, když se mi ani neozve. Má teď zábavu s Georgem.“ Poznamenal cynicky.
Frank: „Prosím tě… Uvidíš, jen co se potkáte, nebude mít slov.“
Michael: „To ani já ne…“ Řekl vážným hlasem. „Mám pocit, že se mi vzdaluje, čím dál tím víc. Nehledě na to, že jsem na turné. Ale protože je s Georgem.“
Frank: „Ty si myslíš, že by se za ty dva měsíce mohlo něco stát? Vždyť vy dva se znáte dost dlouho na to, abyste si důvěřovali. Nebo ne?… Za celou tu dobu, co ji znám, jsem ještě neviděl, aby k někomu chovala tolik důvěry jako k tobě… Věř mi. Až se vy dva znovu setkáte, bude to pro vás jeden z nejhezčích okamžiků, co kdy spolu zažijete. Tak si to těma svýma myšlenkami nenech zkazit.“
Usmál se na něj, zvedl se ze sedačky a odešel. Michael přišel k otevřené skříni a vyndal z ní červenou košili. A znovu ucítil ten parfém. Přičichl si k límci a tentokrát byl přesvědčený o tom, že se mu to nezdá. A co víc? Když se podíval na svou bundu na věšáku, byl tam tmavě modrý šátek uvázaný kolem pravého rukávu do tvaru mašle. Byl cítit tou samou vůní.
2025 ©