26.díl- The Secret song

 Hayven Hurst – studio - o pár dní později

 Quincy přišel za Michaelem na návštěvu a aniž by to oba tušili, Georgiana toho tajně využila aby Quincymu ukázala nahrávku. Jenže byl v tom háček. Nějakým způsobem musela zajistit, že se Michael nedostane dovnitř, během té doby kdy Quincy bude poslouchat tu nahrávku. Nakoukla dovnitř a potichu se připlížila za mužem u nahrávacího pultu.

 Quincy: „Ahoj. Nevěděl jsem, že jsi tady.“ Usmál se překvapeně.

 Ge: „Ahoj…. Kde je Michael?“                           

 Quincy: „Šel pro pití, za chvíli by měl přijít.“

 Ge: „Fajn.“ Vyndala z kabelky CD a dala na stůl. „Poslechni si to, než přijde Michael.“

 Quincy: „Vždyť přijde každou chvíli.“ Zasmál se.

 Ge: „Já vím, proto ho jdu zdržet.“

 Quincy: „A proč to nesmí slyšet?“

 Ge: „Je to osobní. A navíc, chci znát hlavně tvůj názor.“ Mrkla na něj a s úsměvem odešla.

 Když vyšla ze studia, slyšela kroky. A samozřejmě, že patřily Michaelovi! „Do háje!“ Blesku rychle se snažila přijít na to, čím by ho odlákala na dobu čtyř minut. Michael se blížil a Georgiana tak aj tak musela proti němu vyrazit.

 Michael: „Ahoj. Co ty tady? Mělas zavolat, že přijdeš.“  Řekl překvapeně.

 Ge: „No…“ Zaváhala a potom se dostavil nápad. „Ono je to docela vážné.“

 Michael: „Stalo se něco?“

 Ge: „Vlastně... Jde o turné. Objevily se komplikace.“

 Michael: „A jaké?“

 V tu chvíli, kdy se Michael zeptal, začala ve studiu hrát hudba. Ge okamžitě vzala Michaela za ruce, na kterých měl tácek se sklenicemi limonády, a snažila se ho odtáhnout pryč, aby nic neslyšel.

 Ge: „Pojď se mnou.“

 Michael: „Počkej, málem jsem vylil to pití…. A co se stalo?“

 Beze slov ho odtáhla do kuchyně.

 Ge: „Nech tady ten tácek a pojď do tvého pokoje. Musíme si promluvit…“

 Z jejího hlasu Michael usoudil, že je to vážné, odložil tácek a následoval ji nahoru po schodech až do pokoje. Jakmile Michael zavřel dveře, Ge byla v koncích a nevěděla, jak dál pokračovat.

Michael: „Tak co se děje?“

Zůstal stát u dveří a Georgianě se nabízela jen jediná možnost. Z ničeho nic se na něj vrhla, což vůbec nečekal, ale na druhou stranu mu to lichotilo.

Michael: „Panther, teď ne…“ Usmál se. „ve studiu na mě čeká Quincy.“

Ge: „Dlouho to trvat nebude.“ Řekla dychtivě a rukou mu zajela do rozkroku.

Michael: „Ty jsi mi ale zlá kočka…“ Podíval se na ni lišácky.

Skočil jí na to a začal ji vášnivě líbat, při čemž ji vedl k posteli, na kterou si lehla a on na ni. Ge mu rozepínala kalhoty, když se jí Michael zeptal na zásadní otázku.

Michael: „To jsi sem přijela jenom kvůli tomu?“ Dychtivě s úsměvem na tváři.

Ge: „… Jo.“ Usmála se.

Náhle Michael přestal se vší vášnivostí a pokračoval ve vyzvídání.

Michael: „A ty jsi věděla, že je tady Quincy?“

Ge: „Ne…“  Špitla.

Michael: „Počkej…“ Vstal a zapnul si zip na kalhotách. „Vstaň z té postele.“

Ge vstala, a podle jejího pohledu bylo vidět, že je v háji.

Michael: „Ty jsi musela vědět o Quincym. Když jsi za mnou přišla, tak jsi šla přímo od studia.“

Ge: „Tak jsem věděla, že je tady. No a co?“ Pokrčila rameny.

Michael přišel ke dveřím a Ge se ho snažila zastavit, stoupla si před dveře a dál ho nechtěla pustit.

Michael: „O co ti jde? Proč jsi mě sem zatáhla?“

Ge: „To ti nemůžu říct.“

Michael: „Bráníš mi v mém vlastním domě?“ Usmál se hravě.

 Ge: „Michaele, prosím. Počkej aspoň chvíli.“ Přemlouvala ho jak hlasem, tak i pohledem.

 Michael: „Já nemůžu….“ A pak mu to došlo. „Ty jsi mu dala tu píseň, že jo?“ A snažil se dostat ke klice od dveří.

 Ge: „Ne nedala.“ Bránila mu.

 Michael: „Ale ano. Já jsem slyšel tu hudbu, co se ozývala ze studia.“

 Ge: „Michaele, prosím!“

 Tahle hra nakonec vyústila na bitvu o útěk. Ge mu vzdorovala úctyhodně na to, že je menší a lehčí než Michael. Potom došlo k zvratu.

 Michael: „Víš co?“ Přestal se dobývat ke klice.

 Ge: „Co?“ Zaváhala.

 Michael: „Když mě nepustíš, tak já tebe taky ne!“

 Ge: „Cože?“ Zmateně.

 Než to pochopila, Michael ji zvedl a odnesl do šatny. Jenže, dveře od šatny nemají klíč, ale dveře od jeho pokoje ano. Byl to závod o to, kdo se k těm dveřím dřív dostane. Michael ji nejdřív zavřel v šatně a potom zběsile utíkal ke dveřím od pokoje. Hbitě vytáhl klíč a dveře zamkl z druhé strany. Těsně, jen tak tak stihl zamknout.

 Ge: „Michael otevři ty dveře.“ Mlátila do zamčených dveří.

 Michael: „Měla bys vědět, že divoké kočky by měly být v kleci. A když už tak, tak jedině pod dohledem majitele.“ Smál se.

 Ge: „Přestaň s těma kravinama a otevři!“ Vztekala se.

 Michael: „Jestli se do večera nezklidníš, tak si tě přijdu zkrotit.“ Usmál se.

 Ge: „To snad nemyslíš vážně?! Otevři ty dveře!“

Michael se zasmál a odešel. Georgiana byla na něj naštvaná, ale měla i obavy z té písně. Nezbývalo jí nic jiného, než čekat… Byla hodně zklamaná, protože ta píseň byla o pocitech z toho, čím si dřív prošla. A i když věděla, že je dobrá, nechtěla ji nikomu ukázat, s výjimkou Quincyho.