61. díl - This must stop

Napsal Starlight (») 14. 7. 2015 v kategorii 1989 - II. část, přečteno: 914×
mike_81.jpg

Nebyl jsem zvyklý na spoustu věcí. Třeba spát až do oběda.. nebo slavit Vánoce…

 Ale kvůli Emily jsem byl ochotný vykoupit všechny obchody, které jsem během turné v Japonsku potkal. Měl jsem doma chytrou a nádhernou přítelkyni, a já nevěděl, co jí dát pod stromeček. Což pro mě byla novinka, protože ani ten jsem jako dítě nevídal u nás doma v čase vánočních svátků.

 Jenže překvapení to bylo spíš pro mě, když jsem přijel domů, do Neverlandu, a v obývacím pokoji uviděl jedli o něco vyšší než já, která byla ozdobená do zlatých a červených ozdob. Že by ty baňky a řetězy byly úplně nové, to se říct nedalo. Za to stromek voněl čerstvě, takže tady dlouho nebyl.

„Slečna se tu zastavila a řekla, že chce udělat menší dekoraci. Tak jsem ji nechala.“

 Řekla hospodyně, jako by viděla můj otazník v hlavě. Otočil jsem se k ní čelem a zmateně se pousmál.

„To si sem jen tak přivezla stromek?“ zeptal jsem se.

„Když řekla – menší dekoraci – taky jsem čekala něco v květináči, nebo nějaké ozdoby na krbovou římsu.“ okomentovala s omluvným úsměvem onu věc v rohu místnosti.

 Nechal jsem stromek stromkem a rozhodl se dospat několika hodinový let z Japonska.

-------------------------------------------------------------------- 

„To je nádhera.“

 Zkoumala svýma pomněnkovýma očima dárky, které si zrovna rozbalila. Jeden byl komplet náhrdelníku, náušnic a psaníčka. Hned to ohodnotila, jako věci jen na speciální příležitosti. Takže si to prý bude opatrovat, a ne zbytečně nosit. Přiznávám, že briliantový náhrdelník ve stejném designu s náušnicemi není zrovna pro běžné nošení, ale podařilo se mi ji přesvědčit, ať ho zkusí. Značka to byla prý světově známá, orientovaná hlavně na módu, a kromě oblečení dělali i šperky. Časem jí pořídím i nějaké šaty, když bude chtít.

 Neodolal jsem a políbil ji na tvář. Neviděl jsem ji víc jak týden, a přemýšlel jsem, jestli je možné, aby se tolik změnila? Připadalo mi, že jiskra v jejích očích byla mnohem zářivější. Ona celá zářila, když čekala naše dítě.

„Taky pro tebe něco mám.“ řekla nadšeně.

„Ale ještě jsi nerozbalila zbytek.“ namítl jsem.

„Však mi ty dárky neutečou.“ odbyla mě a natáhla se po velkém dárku.

 Soudě podle toho, že to nezvedla, a jen to posunovala, jsem pochopil, že to bude nic lehkého. Dostrkala to přede mě a posadila se do tureckého sedu. Všiml jsem si víka a oddělal ho. Krabici plnil balící papír, a když jsem ho oddělal, uviděl jsem polystyrén. Že by něco křehkého? Vyjmul jsem první plochu polystyrénu a uviděl něco kovového zabaleného do bublinkové fólie, a ze všech stran ukotvené do pěnových cucků. Vyndal jsem ten předmět, a jen co jsem to měl blíž k očím, došlo mi, že je to soška. Páni… ta bude mít nějaké to kilo. Postavil jsem to před sebe a sundal fólii.

„No ne.“ zasmál jsem se.

 Přede mnou stál bronzový, asi necelých padesát centimetrů vysoký Petr Pan. Přesně jako od Disneyho.

„Líbí?“ zeptala se mě Emily se stejným nadšením.

„Je nádherný.“ odpověděl jsem hned. „Kde jsi na něj narazila?“

„Popravdě, byla to náhoda.“ Sáhla do krabice a vylovila z ní letáček. „Jela jsem kolem obchodů s domácími potřebami, a pak uviděla vystavené sošky z mramoru a podobně. A pak jsem uviděla i bronzové, tak mě napadlo…“ zaváhala na chvilku. „Prostě pro tebe něco vymýšlet je hodně velká výzva, když sis pořídil takový ranč, a zábavní park v jednom.“ zasmála se. „Tak jsem si říkala, že bych ti aspoň částečně mohla pomoct ti to tady zaplnit. Hlavně venku teda.“

Emily_17

 Podala mi letáček a já uviděl, že je to práce uměleckého kováře. Byly tam fotky, informace i kontakt.

„Ty jsi mi nechala udělat Petra Pana na zakázku?“ ptal jsem se překvapeně. „Protože to, co tady má nafocené není vůbec na styl pohádkových postav.“

Pokrčila rameny. „Svým způsobem se spíš inspiruje modernou. A říkal, že mu to hodně vynáší, a sám je překvapený, jak moc mu to vydělává.“ usmála se na mě. „Takže udělat Petra Pana byla pro něj odpočinková práce.“

„A jak dlouho to trvalo?“ zajímal jsem se.

„Asi… ten týden. Dodala jsem mu pár omalovánek pro děcka, aby věděl, jak ta postavička vypadá, a taky jsem ho musela přemlouvat, aby to stihl do té doby udělat.“ pousmála se. 

 Aha, takže musela zaplatit víc, aby to stihl v termínu. Díval jsem se na sošku přede mnou a musel uznat, že práce to byla opravdu kvalitní. Pravda, taky bych nevěděl, co bych sám sobě nadělil. Ale ten nedocenitelný dárek se nám teprve narodí.

„Napadlo mě, že bys třeba chtěl nějaké pořádné sochy k těm kolotočům, které máš naplánované.“ dodala s nadějí v očích.

„Jo, to jo.“ souhlasil jsem s nadšením. „Je to fakt pěkná práce.“ odsunul jsem Petra Pana bokem a naklonil se k ní. „Ale stejně jsi mi dala dárek už před tím.“

 Odhrnul jsem jí vlasy z ramene a uvolnil si tak cestičku k jejímu krku.

„Pořád nemůžu uvěřit tomu, že budu táta.“ řekl jsem se rty u jejího ucha, které jsem pak začal líbat, a pak její krk.

 Objala mě kolem mého krku a pohladila po vlasech. Byla to romantika sama o sobě. Když opomenu lustr, tak nám svítil vánoční stromek s barevnými světýlky a okolo nás byla cítit skořice a vanilka z polo plných hrnků čaje.

„Taky si to ještě neumím představit.“ odpověděla tiše, skoro šeptem. „Takové překvapení jsem nečekala.“

 Narovnal jsem se v jejím objetí a sledoval její uvolněný výraz. Vypadala spokojeně.

„Věděla jsem, že když jednou budeš mít děti, že budeš skvělý táta. Jsi dobrý člověk a máš laskavé srdce.“ pohladila mě po tváři, při čemž sledovala své prsty, které se mě dotýkaly. „Věděla jsem to dřív, než jsem tě stačila pořádně poznat. Máš to prostě v sobě.“

„To ty taky.“ odpověděl jsem. „Vidím to na tobě.“

 Usmála se na mě a dlouze mě políbila.

„Opravdu nejsi unavený?“ koukla na mě.

Byl jsem unavený, i když jsem koncerty dospával i předchozí den. Dali jsme si ostatní dárky, rozbalili je, pak si ještě chvíli povídali, a nakonec jen tak lenošili po celý den.

-----------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------- 

Procházeli jsme se Neverlandem zabalení do bund, ruku v ruce pozorovali okolí Santa Ynez, a Emily mi při tom vyprávěla, jak se měla na návštěvě u Elizabeth a Jareda. V prvé řadě mě ujistila, že mezi těma dvěma to klape. Škádlili se a zamilovanost tam byla prý pořád přítomná. Za což jsem byl rád. Vyprávěla mi, jak si s Elizabeth povídala každý den, jako by se neviděly sto let. Až do dne, kdy jeli do dětského domova.

„Bože.“ povzdechla si Emily. „Kdybys ji viděl…“ podívala se na mě smutně. „Sledovala jsem ji celou tu dobu, co se bavila s tím ředitelem. Řvala na něj a pak se rozbrečela.“

„A Jared o tom ví?“ zeptal jsem se kontrolně.

„Jo, řekla mu to večer. Jen jsem něco málo slyšela z jejich ložnice. Brečela a Jared měl plné ruce práce, aby ji uklidnil.“

 Díval jsem se na trávník pod nohami, a byl rád, že aspoň já jsem měl pevnou půdu pod nohami. Chci říct, že když si na mě Morgan nedovoluje, mohl bych něco podniknout.

Michael_221

---------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------- 

Los Angeles - o pár dní později

„To ať tě ani nenapadne!“

 Osočil mě Frank, můj manažer.

S Davidem Vairem jsem mluvil několikrát o tom psychopatovi Morganovi. Jestli ho kopneš do zad, tak akorát bude na Elizabeth víc dorážet.“ řekl znechuceně.

 Už teď jsem litoval, že jsme se sešli na veřejném místě, a ne třeba u něj doma. Stručně a jasně – pomlouvat megalomanského výkonného ředitele nahrávací společnosti, kterou z části vlastníte, není dobrý nápad, když jste v restauraci v centru města.

„Něco už musíme udělat.“ namítl jsem.

„Ať se Jared stará.“ odbyl mě.

„Liz je moc hrdá, aby ho k něčemu takovému donutila. Přece jen, z nás všech zná Morgana nejlíp. Jestli se chce proti němu bránit, měla by začít, co nejdřív. Ten…“ hledal jsem slova. „Ten magor ji psychicky vydírá.“

„Co po ní chce?“ mračil se Frank, když nemilosrdně napichoval těstoviny na vidličku.

„To nikdo neví!“ zvýšil jsem hlas a pak se rozhodl rychle uklidnit. Nemělo smysl se takhle rozčilovat.

Frank si naplnil pusu jídlem a pak začal mluvit. „Tuhle jsi mi říkal, jak se do ní pustil na té večeři. Vsadil bych se, že se chce mstít za to, že mu zdrhla z Francie.“

 V tu chvíli jsem přestal jíst. Ne, že by moje pečené brambory s nějakou francouzskou specialitou nebyly vynikající, ale můj žaludek odmítl cokoliv dalšího pozřít.

„Máme se něčeho bát?“ zeptal jsem se ho. „Ty jsi s Morganem byl v kontaktu, než dostal post ředitele. Jak moc je schopný něco získat?“

Věnoval mi tvrdý pohled, který neznamenal nic dobrého. „Jestli se máme bát? Já už bych se bál dávno, kdybys byl na místě bývalé prostitutky, která unikla ze spárů bezohledného maniaka.“ odmlčel se, aby se mohl napít minerálky. „Elizabeth měla smůlu už jen v tu chvíli, kdy na něj narazila. A podle mě jí nedá pokoj, ani kdyby dosáhl svého, ať už je to, co chce.“

 Domluvil a dál se pak ládoval těstovinami. Za to mě už nebylo nic pochuti. Utřel jsem si do ubrousku pusu, naposledy se napil a zvedl se od stolu. Frank na mě hleděl s překvapeným výrazem.

„Co je?“ zeptal se.

„Jedu domů. Musím si něco zařídit.“ odpověděl jsem.

 Jenže jsem se daleko nedostal. Udělal jsem jeden krok od stolu, a Frank mě hned popadl za ruku, čímž mě hned zastavil. Vstal a věnoval mi varovný pohled.

 

„Nezkoušej nic na Morgana. Klidně Liz pomáhej, aby se ho zbavila, ale ať k tobě nevedou stopy.“ mluvil tiše.

„Nechystám se nikoho zabít.“ zažertoval jsem, ale moc mi do smíchu nebylo.

„Myslím to vážně. Nevíš, co by si nachystal na tebe.“ řekl Frank a stiskl mi ruku ještě víc, abych bral jeho varování na vědomí.

-----------------------------------------------------
----------------------------------------------------- 

Čekal jsem co na to řekne. A čekal jsem už nějakou domu. Vyčítavě se na mě dívala, a ke všemu si rukama objala pas, jako by se chtěla bránit přede mnou. Jako by nestačilo, že právě v sobě nosí naše dítě. Co bych jí tak já mohl udělat?

„Neudělám to.“

 Prohlásila rozhodně a frustrovaně si povzdechla. Já jsem trpělivě stál vedle křesla s překříženýma rukama na prsou.

„Emily…“ začal jsem smířlivým tónem.

„Ne. Nebudu se od nich distancovat. Je to moje kamarádka, a tvoje taky.“ odpověděla naštvaně.

„Pomůžu jí, ale nechci, aby si pak Morgan vzal na mušku nás.“ vysvětlil jsem znovu to, co jsem jí říkal před pěti minutami.

„Tak až s tím začneš, tak si teprve vyhodnoť situaci.“ řekla uraženě a vstala ze sedačky.

Otočil jsem se za ní. „To už jsem udělal. Máme posilněnou ochranku i bodyguardy.“

 Super. Jediné, co jsem chtěl, bylo chránit moji Emily a naše dítě před tím nepředvídatelným člověkem. I když by ji to mohlo stát kamarádství s Elizabeth.

 Museli jsme už něco udělat. Viděl jsem to během těch pár měsíců, jak to všechno Elizabeth vyčerpávalo, a jak se to postupně dotýkalo nás všech. Morgan jí pomalu podkopával nohy, a my všichni jsme se báli, kdy neupadne úplně a nebude se moct postavit. Přišel jsem k telefonu, který byl na stolku u dveří. Vytočil jsem pátou volnu, pod kterou jsem měl uloženou číslo do jejich domu. ZAšel jsem za roh do koupelny a přivřel dveře, aby mě nikdo neslyšel. 

 Po chvíli, kdy bylo slyšet jen vytáčení hovoru, to Jared konečně zvedl.

„Ano?“

„To jsem já, Michael.“ odpověděl jsem.

„Nazdar.“ odpověděl hned klidnějším tónem. „Jak se máš? Potřebuješ něco?“

„Ujde to.“ odpověděl jsem váhavě a promnul si volnou rukou obličej. Tohle bude těžké. „Emily mi řekla, co se stalo v tom dětském domově.“

„O tom mi ani nemluv.“ řekl o poznání naštvanějším hlasem. „Dost o tom, že Elizabeth je totálně v hajzlu…“

„Tohle musí přestat!“ přerušil jsem ho rázně. 

Mj_9

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a deset