59. díl - until the end of all days

Napsal Starlight (») 1. 7. 2015 v kategorii 1989 - II. část, přečteno: 785×
jared_36.jpg

 Po zbytek večera, kdy jsme přijeli z Neverlandu, se mnou Elizabeth moc nemluvila. Nemusela mi ani nic vysvětlovat. To, že ji z nás dvou nejvíc překvapilo oznámení jiného stavu, ve kterém Emily byla, mě taktéž nepřekvapilo. Dalo by se říct, že od Emily by těhotenství čekala ze všech nejmíň. A já vlastně taky. Sice byla s Michaelem už nějakou dobu, ale pořád byla pracovně vytíženým člověkem, který je svém oboru nepostradatelný.

 Přijeli jsme domů, otevřeli láhev vína a v pyžamech si sedli do obýváku. V tichosti jsme seděli na gauči, zaklesnutí jeden do druhého jako měsíčky jablka. A já mám jablka rád.

 Byl jsem opřený zády o vysokou pohodlnou opěrku, a Eli se opírala zády o můj trup, při čemž nohy měla natažené stejně jako já na sedačce. Odhrnul jsem jí vlasy z krku a políbil ji pod ucho.

„Miluju tě.“ zašeptal jsem.

„Já tebe víc.“ odpověděla s povzdechnutím.

 Natáhla se, a odložila svou sklenici na vedlejší stůl. Pak se o mě znovu opřela a ještě víc se ke mně přitulila.

„Zvládla jsi to dobře. A kdyby někdy Mike s Emily potřebovali pohlídat toho prcka, tak jsme první kmotři.“ pousmál jsem se.

Tomu se zasmála. „To zní mafiánsky.“

„Budeš ta nejvíc sexy teta na světě.“ dodal jsem s úsměvem.

„Ne víc sexy, než ty.“ namítla a zaklonila hlavu, aby se mi podívala do očí. „Jak jsem si zasloužila tak skvělého muže?“

Lehce jsem se zasmál a odpověděl. „Zatančila jsi mu.“

 V jejích očích se na okamžik objevilo pobavení, ale její tvář se neusmála. Spíš posmutněla. Tak tohle jsem posral. Nechtěl jsem jí přivodit vzpomínky na nevěstince a už vůbec ne na toho bastarda Morgana.

„Promiň.“ řekl jsem hned.

„To nic.“ kuňkla ale nepodívala se na mě.

„Tehdy jsem se na baziliku mohl zeptat každého. Ale ty jsi mě zaujala na první pohled. Jak jsi vypadala, jak sis bezstarostně povídala s tím knězem, co přijel ke kostelu na kole.“

 Během mého vyprávění se mi znovu zadívala do očí, a já v těch jejích temně zelených duhovkách a černých panenkách viděl dojetí. Možná, že se v mysli vrátila do Montmartre, ale byly tam jen ty dobré vzpomínky.

„Stačilo jen pár slov, které jsi mi řekla, a hned jsem tě chtěl poznat víc. Mnohem víc, než Sacré-Cœur.“

„Bazilika je pořád stejná, a lidi se mění den ode dne.“ konstatovala.

 Tohle jsem nečekal během naší upřímné chvilky. Jako by mi chtěla říct, že se změnila hodně, a já tím pádem miloval starou Eli? Nebo jen chtěla slyšet, že na tom nezáleží?

„Pořád tě miluju. Na tom se nic nezmění.“ ujistil jsem ji. „Do konce všech dní.“

„Do konce všech dní.“

 Zopakovala má slova šeptem. Dívali jsme se jeden druhému do očí, když mě pak po chvíli pohladila po tváři a přitáhla si mě k dlouhému polibku. Chutnala po červeném vínu, lásce a touze. Bral jsem si její polibky a ona mé, při čemž se náš dech zrychlil a zapálil v nás oheň.

 Nakonec jsme dál nezašli, i když v posteli bylo vidět, že o to stála. Možná se chtěla milovat, aby zapomněla těhotenství své kamarádky. Aby zapomněla na svůj problém. Ale já jsem se jí nemohl dotknout. Taky jsem to šíleně chtěl, ale nemohl jsem.

 Poslední dobou jsme to dělali jen proto, protože Eli nezvládala situaci. Byla v depresi z novinářů. Byla strachy bez sebe z Morgana. Byla v šoku kvůli adopci malého Nickyho, kterého získala Morganova sestřenice. Cítila vinu za to, že kvůli ní teď nemají Claire s Jamiem soukromí. A její proměnlivé nálady byly jako na kolotoči po tom, co ukončila definitivně užívání hormonálních injekcí. A s tím už přestala léčit svou nízkou plodnost.

 Spala mi v náruči s hlavou položenou na mém rameni. Divil jsem se, že mi ještě paže nemravenčila, ale bylo mi to jedno. Měl jsem hlavu plnou obav o tu křehkou bytost jejíž spánek jsem hlídal. Elizabeth možná navenek působila jako rebel, nepředvídatelná liška, ale uvnitř byla tím malým děvčátkem, které se každou noc v sirotčinci ptalo samo sebe, proč ji nikdo neměl rád.

Eli_35

 Ta myšlenka na sirotčinec mi nahnala mráz po zádech. Nic z toho, co se dělo ve Francii, si nezasloužila. Ano, přesně tak. Už nenechám nikoho, aby jí ublížil. I kdyby mě to mělo stát cokoliv… A když jsem přemýšlel o sirotčinci, vzpomněl jsem si pak na dětský domov Naděje. Vím, že jsme nic neplánovali, ale snad Eli nepřijde jako špatný nápad, když strávíme vánoční ráno s dětmi. Měl jsem domluvenou dodávku dárků s třemi velkými hračkářstvími v Los Angeles, aby dovezli dárky přesně v ten čas, kdy budeme zpívat koledy. Bude to fajn. A s tou myšlenkou jsem pomalu usnul.
-----------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------- 

 Vzbudil jsem se brzy ráno, a sám. Chladné peřiny vedle mě nepocítily lidské teplo pěkně dlouho podle toho, když jsem se natáhl, abych se dotkl mé ženy. Jenže byla pryč. Rozespale jsem se podíval na budík na nočním stolku, a zjistil, že je krátce před pátou. Venku bylo šero a slunce ještě dlouho nevyjde. Nedalo mi to, a musel jsem vstát z postele.

 Obě koupelny byly bez živé duše. Stejně tak i kuchyň i obývák. Přemýšlel jsem, kde by Eli mohla být. Nenapadal mě důvod, proč by měla někam zmizet, ale i tak mě její nepřítomnost začínala děsit. Prošel jsem přes prostor obývacího pokoje až ke klavíru u francouzských dveří, které vedly na terasu. Byly nezajištěné, a dřív, než jsem sáhl po klice, jsem uviděl Elizabeth, jak s holýma nohama chodí kolem vypuštěného bazénu s velkým černým svetrem omotaným okolo těla.

 Jen s kalhotami od pyžama a nazouváky jsem sešel po schodech z terasy. Bylo něco málo kolem čtrnácti stupňů, ale moje husí kůže odhadovala i míň. A Eli pořád bloumala tam a zpátky po okraji bazénu zády ke mně.

„Je zima.“ řekl jsem ne zrovna nadšeně.

„Nemůžu spát.“ odpověděla slabým hlasem.

 Zdá se, že ji moje venkovní návštěva  nepřekvapila. Ostatně, vždycky,  když jsem se vzbudil brzy ráno, první co jsem hledal, byla ona.

„Pojď dovnitř.“ přišel jsem blíž k bazénu a pak se zastavil.

Jared-leto_12

 Viděl jsem i v tom šeru, že měla lesklé oči. Brečela? Natáhl jsem k ní ruce, vzal ji za boky a přitáhl si ji blíž. Sklopila oči a své stopy po slzách schovala pod dlouhé černé řasy, které se dotýkaly pobledlých líček.

„Co pak je?“ zeptal jsem se a snažil se nemyslet na chlad kolem nás.

Zavrtěla hlavou a jen si povzdechla. „Prostě jsem špatně spala. Potřebovala jsem se nadýchat vzduchu.“

 Aha, takže mi neřekne, co se děje. Nebo se jí prostě dobře nespalo. Chtěl jsem ještě chvilku počkat, a pak se zeptat, jestli ji něco netrápí.. Když se v tu chvíli na mě posmutněle pousmála.

„Chtěla jsem se s tebou v noci milovat.“ řekla tiše, jako by to nesměli ani ptáci v zahradě slyšet.

„Já vím.“ šeptl jsem spiklenecky a pousmál se.

Na to se hned lehce zamračila. „Tak proč?...“ nechala otázku viset ve vzduchu.

„Nechtěl jsem se opět milovat z útěchy.“ vysvětlil jsem co nejšetrněji.

„Z útěchy?“ divila se.

„Jo.“ souhlasil jsem. „Poslední dobou jsi úplně mimo. Už to není, co to bývalo.“ pokrčil jsem rameny.

„A co tím chceš říct?“ sundala mé ruce z jejích boků, když jsem si všiml, že měla opět slzy v očích. Ale i tak se na mě mračila.

„Nejsi to ty, Eli...“ odmlčel jsem se. „Od té doby, co se tu objevil Morgan, je všechno plně jinak.“

„Nemůže za to jen on.“ dodala. S tím měla pravdu, bylo toho víc. „Ale s tebou chci být prostě…“ povzdechla si a hledala slova. „Chci být prostě s tebou, ať už mám v hlavě bordel, nebo ne. S tebou chci na všechno zapomenout.“

 Takové přiznání se mi líbilo. Tohle byla moje Eli. Přišla ke mně blíž, vzala můj obličej do dlaní, stoupla si na špičky a políbila mě na rty.

„I milování z útěchy se může změnit v něco úplně jiného.“ řekla do mých úst.
-------------------------------------------------------

 Sotva jsem z ní strhl ten velký volný černý svetr, už sahala po lemu noční košilky. Odstrčil jsem její ruce, popadl ji za pas a strhl ji na sebe. Spadli jsme na postel, kde se na mě posadila obkročmo.

Liz_12

„Tohle nebude z útěchy, že ne?“ chtěla se ujistit.

Posadil jsem se pod ní a přetáhl jí košilku přes hlavu. „Určitě ne.“

 Oběma dlaněmi jsem jí přejel po žebrech nahoru, až jsem ji vzal za prsa. Prohnula se v zádech a nabídla se mi ještě víc. Ochutnal jsem každičký kousíček z té hebké pokožky na jejích roztomilých růžových bradavkách, a Eli jen vzdychala pod mými dotyky. Její prsty jsem měl zatnuté ve vlasech, její nehty jemně škrábaly mou hlavu, jako by se mazlila s kocourem.

„Tohle chci…“ šeptala.

 Moje pravá dlaň se dala na průzkum od její hrudi, po břiše až mezi její nohy. Prsty jsem vnikl do její horkosti, díky čemu spontánně zasténala. Rukama se zapřela do mých ramen, znovu mě měla na lopatkách. Ale ne na dlouho. Sotva si na mě lehla, přetočil jsem se, a tentokrát ležela ona pode mnou.

„V zemi bohů a monster…“ šeptala dychtivě. „..jsem byla anděl.“

„A čekala jsi, až tě někdo pořádně ošuká.“ řekl jsem nízkým chraplavým hlasem.

 Hned na to jsem stáhl pyžamové kalhoty a vzal si ji pěkně divoce. Tak vášnivě, že jí skoro ani hlas nestačil. Prohnula se v zádech a začala sténat. Užívala si to stejně, jako já… Svými pevnými nehty mi jezdila po nahých zádech tam a zpátky, do dlaní brala můj zadek a pobízela mě. Naše těla byla horká a vlhká z tak delikátního a zároveň surového požitku, který nás hnal dopředu přes okraj veškerého vnímání okolí.

 Její tělo se pode mnou vlnilo do rytmu, který jsem určoval. Její oči s rozšířenými panenkami se vpalovaly do mých, a její plné rty byly rozevřené, aby mohla ústy lapat po dechu. Zvedla hlavu z polštáře, a já uviděl kapičky potu na jejím čele, když si mě rukama přitáhla za krk. Podepřel jsem se o lokty a zpomalil své tempo. Zajala mé rty v dlouhých hladových polibcích. Matně jsem vnímal, jak nás pot chladí, a těla ještě víc rozpalují. Byl jsem v její plné moci. A Eli byla moje.

 Po to všem jsem ležel na zádech se zavřenýma očima, a rukama rozpaženýma na matraci. Eli ležela po mém levém boku s hlavou položenou na mém rameni. Špičkami prstů mě hladila po paži nahoru a dolů. Její nehty mě škádlily, kopírovaly stezku žil na vnitřní straně mého předloktí. Její vlhké vlasy mě zašimraly, když se celým tělem otočila ke mně. Naklonil jsem k ní hlavu a otevřel oči. Dívaly se na mě dvě temně zelené hlubiny. Jako by v tom němém pohledu něco hledala. A já nevěděl, jestli se jí mám zeptat, jestli se něco děje, nebo ne.

 Náhle se posadila, a pak si vylezla na můj klín. Měl jsem ji před sebou v celé její kráse, což samozřejmě mé mužství dalo s radostí znát. Ucítila mou radost z krásného výhledu a věnovala mi líný sexy úsměv. Natáhla ruce, zapřela si je po obou stranách mé tváře a pomalu svůj trup položila na můj. Bylo to, jako by mě přikryl samet. Hebký lichotivý samet, který se místy měnil v satén, jako třeba teď, když se její rty dotkly mých, žádající odpověď na její polibek. Otevřel jsem pusu a nechal její jazyk, aby si pohrál s mým. Moje dlaně našly bez problému křivky zadku mé božské manželky, která si brala cokoliv, co jsem jí dal. Přejel jsem dlaněmi nahoru k jejím bedrům, po žebrech a lopatkách až k jejímu krku. Prsty jsem zaťal v jejích hustých tmavě hnědých vlasech v návalu touhy. Náš dech se zrychloval. Do těl nám opět vnikla vlna chtíče, ale Eli dál nezašla. Jen mě líbala. Soustředila veškerou svou nově nabytou vášeň do svých polibků, které jsem plně přijímal.

 Když mě pak přestala líbat, věnovala mi poslední líný spokojený úsměv, než se ze mě svalila a propadla do spánku, který jí za probděnou noc chyběl. Přitiskl jsem se k jejím zádům, jednou rukou ji objal kolem pasu, a s vycházejícím sluncem jsem znovu usnul…

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a čtyři