Nedokážu si představit, co Michael musel ve svém srdci, duši prožívat v době soudních procesů, jen to čtu a svírá se mi s toho. Nedokážu si představit, co musely prožívat jeho děti, rodina, ty kterého Michaela milovali( když nepočítám fanoušky) nedivím se Ge, že po tom všem, i svědectví u soudu se jí vrázili špatné vzpomínky, vidět milovaného muže, který je zdrcený, vyčerpaný.. je to příliš bolestné. Jsem na jedné straně ráda za Chrise, za to, že Ge podporuje, povzbuzuje a hýčká, ví co potřebuje a na straně druhé, je mi neskutečně až k breku líto Michaela, že ho Ge nedrží za ruku v soudní síni. Jejich životy jsou svázané, propletené, až příliš, aby se jeden od druhého vzdálil a když, tak jen vzdušnou čarou, jejich srdce jsou pevně svázána a kdy ž jedno trpí to druhé to pozná a trápí se taky. Pro Michaela je nyní největší motivace, děti, jeho děti a i ty které má s Ge, tolik bych mu přála klid, doopravdy v reálném životě, ale i v povídce, ať už bylo co chtělo, Mike si ho zaslouží a ještě mnohem víc.. NEvím, jaké máš plány, nebo jak bude povídka finišovat, končit, nepopírám snad se toho až příliš bojím, ale jedno vím zcela jistě, bude to emoční záhul!! Konekonců, na ten jsem si v této povídce tak nějak zvykla i když se mi ne vše líbilo, ale je to jako v životě, dějí se věci, které se nám nelíbí, nebo je nechceme! Nemůžeme je ovlivnit, jen eliminovat škody, které v našem životě napáchají.
Starliht, moc tě prosím o dobrý konec, těch špatných je v reálu víc než dost a které mě občas vyřadí z provozu
P.S. Polepším s, vím, že jsem tě zanedbávala, ale je to ta realita, která mě občas drtí víc než unesu