38.díl - How did you get here?

 Ještě chvíli tam jen tak s Carmen posedávala, i když nutkání jít za ostatními ji přece jen nedávalo pokoj. Slyšela tolik známých hlasů, tolik radosti... dokonce i menší rozrušení, takže někdo musel přijet. Byla zvědavá, kdo pak ještě na její svatbu dorazil?

„A proč černý andílek?“ Zeptala se Ge.

Carmen si vzala volný pramínek vlasů a usmála se. „Není to zjevné? Nikdo neměl tak černé vlasy, jako já.“

„Vítám tě!“

 Ozvalo se volání někde ze zahrady za rohem domu. Ge to ještě víc nutilo vstát a jít se podívat. Její máma si toho přece jen všimla a nemohla ji u sebe pořád držet. Jen ji pohladila po zádech a popostrčila ji.

„Jen jdi za ostatními. Ještě ti pak po večeři donesu tu novou věc, cos po mě chtěla.“

Ge: „Nechci tě tady nechávat samotnou.“ Zněla starostlivě.

Carmen: „Ale jdi ty. Pár lidí tu znám, zabavím se nějak.“

„Ge?“

 Ozvalo se kousek od nich. Georgiana se ohlédla za hlasem a nemohla uvěřit vlastním očím. Stál tam s vlasy staženými do culíku, slušivý oblek mu seděl jako na míru a vždy přítomný doutník držel v ruce. Ge hned vyskočila z lavičky a utíkala s úsměvem od ucha k uchu za nečekaným hostem.

„Franku!“

 Skočila mu do otevřené náruče a políbila ho na obě líčka. Radost u ní neznala meze, tak dlouho ho neviděla.

„Pane Bože, na tebe jsem úplně zapomněla. Nezlobíš se?“ Chrlila ze sebe Ge.

Frank: „Kde pak, co jsem slyšel, tak jsi toho za poslední roky víc než dost.“ Mávl rukou. „Mám tu pro tebe dárek, má ho můj sluha. A nebýt něj, tak ani nevím, že vdáváš.“ Ohlédl se. „Tady je to nemehlo s tím dárkem.“

 Jen co se otočila směrem, kam se Frank díval, uviděla nohy v černých kalhotách a zbytek byl schovaný za velkou dárkovou krabicí... ale ty boty ho prozradily.

„Já ti dám nemehlo. Hlavně, že jsi to ani nedokázal zvednout.“ Ozval se jeho veselým hlasem.

 Ge mu stoupla do cesty a zastavila před sebou kráčející krabici. Když se ta krabice o kousek snížila, uviděla jeho černý klobouk, pak jeden, dva, spoustu divoce zvlněných pramínků jeho havraních vlasů a pak ty nejnádhernější hnědé oči, jaké jen znala.

„Ale ty jsi pořád moje nemehlo, že ano?“ Zeptala se Ge se sladkým úsměvem na tváři.

Michael: „Ano, to jsem.“ Usmál se. „Byl bych ti tu krabici předal, ale je to fakt těžké.“ Pokrčil rameny.

Frank: „Právě proto jsem ti to milerád přenechal.“ Poplácal Mika po zádech.

 Než kdokoliv stačil něco říct, všichni uslyšeli hlas podobný tomu Georgiinému. Jenže tentokrát v něm byla slyšet spíš naléhavost, nikdo se neopovážil něco říct, dokud Rachel nedoběhla za nimi. Byla celá uřícená, div, že si v těch lodičkách nezvrtla kotník.

„Ge! Musím ti něco říct!“ Volala.

 Když doběhla, hned vzala svoji o hlavu menší sestru a táhla ji směrem k domu.

---------------------------------------------------

„Co je?“ Ptala se Ge.

Rachel: „Teď jsem přijela z Blackpoolu, musím ti to říct. Chris už se vrátil...“ Popadala dech. „ale sám, bez Adama.“

Ge: „Co že?“ Podívala se na ni zklamaně.

Rachel: „Chris o tom nechtěl s nikým mluvit. Poslal mě, aby ti to řekla... Prý se nejdřív pohádal s Kate, a když mu ho svěřila, doběhla je na letišti a ztropila mu tam scénu a odvedla mu malého Adama.“ Vydechla. „Je úplně k nepoznání, skoro mu ukápla slza, když mi to říkal.“ Dodala udýchaná a taktéž zklamaná.

„Ale ne.“ Řekla Ge s náznakem nářku. „Chudák Chris, tolik mu na tom záleželo.“ Posteskla si.

Rachel: „Nevím to jistě, ale vypadá to, že kvůli tomu ani nepůjde na rozlučku se svobodou.... Tím by nehorázně naštval Jamese a všechny chlapy, kteří tam za Chrisem přijeli.... Bože, kdybych mohla, tak bych tam přijela, vyrvala té Kate Adama z rukou a dovezla ho sem.“

Ge: „Co s tím můžeme dělat?“ Zeptala se beznadějně.

 A pak to přišlo! Jako by se nad ní rozsvítila žárovička. Nejistý, riskantní, ale přece jen nápad tu byl... Jen co Rachel uviděla její obličej ve známém pohledu, už se jí to nelíbilo a bylo jí jasné, že v tom jede s ní...

---------------------------------------------

„Michaele?“

 Oslovila ho, když se bavil s Carmen a Frankem. Seděli na venkovním posezení hned u hlavního vchodu do hradu. Na její hlas reagoval okamžitě, ani ho nemusela volat dvakrát, a už se hned ohlížel. Přišla za ním, doslova ho drapla za ruku a táhla ho pryč.

 Když si Michael všiml, jak moc naléhavě ho táhla pryč z doslechu ostatních, nedalo mu to a musel k tomu něco říct.

„Ge, já vím, že je to tvoje poslední svobodná noc, ale nemusíme jít na to tak zhurta, bejby.“ Usmíval se lascivně.

 Za to si od ní vysloužil plácnutí po zadku, až málem vyjekl nečekaným překvapením a už byl jako beránek.

Ge: „Dobrý vtip, příště ho vyslov, pokud možno, v místě, kde nebude tolik lidí.“

Michael: „Právě proto jdeme pryč, ne?“ Pousmál se nevinně.

Ge: „Jak ses sem dostal?“

Michael: „Seskočil jsem s padákem, jako vždycky.“ Smál se. „Proč?“ Zeptal se pak zcela vážně.

Ge: „Potřebuju letadlo.“ Oznámila taky zcela vážně.