Lilo jako z konve, všude byly kaluže a kapky padaly teda pořádné. Bylo pozdě večer, když se vrátili ze Seattlu do Vancouveru. Cesta to byla dlouhá, za to hodně veselá i přes to počasí. Večeři si dali v International House Of Pancakes. Na dlouhou cestu, velkou kopu jídla.
Chris zaparkoval svého Aston Martin do velké garáže, která byla propojená s domem. Dveřmi se dostali do místnosti, která vypadala jako sklep s různými věcmi v regálech, ale taky tam byla stará sedací souprava hned naproti krbu. Když to tak Ge zkoumala, museli být přímo pod obývacím pokojem.
„Je tu zima.“ Otřásla se Ge ve svém kompletu.
„To jo.“ Zavřel za nimi dveře. „Ale na víno je tu teplota dobrá.“ Dodal Chris.
Ge se ohlédla tam, kam Chris ukazoval, a uviděla dřevěnou skříň, která vypadala jako výstavní, a uvnitř byly ve speciálních policích láhve vína. Sice v tom absolutně nevyznala, ale vypadaly draze.
„Pojď.“
Vzal ji za ruku a šli po schodech nahoru. Tady už to znala. Opět byla v té pohodlné rodinné vile pana Christophera Foxe. Prostorný obývák se skleněnou stěnou, krbem.... Mmmm...Dala bych si tu... Virgin coladu? Už ani nevím, jak se to jmenuje, ale je to děsně dobrý. Vzpomínala Ge.
„Dáš si něco?“ Zeptal se Chris, aniž by jí pustil ruku.
Ge, i přes chutě na drink, jen zakroutila hlavou a tak ji Chris vzal rovnou nahoru do ložnice.
---------------------------------------------
Byla to jen chvilička, co se posadila na postel a rozepnula si své sako, když Chris rozsvítil světla a pak ze skříně, odněkud ze šuplíku, vyndal onu červenou krabičku. Zavřel skříň, otočil se jejím směrem a pomalu šel k posteli. Klekl si před ni a držel krabičku ve své dlani na úrovni svých očí.
„Myslel jsem si, že už ji nikdy neotevřu... A teď jsem dostal druhou šanci mnohem dřív, než jsem vůbec doufal.“
Otevřel krabičku, na které bylo zlatým zdobným písmem napsáno Cartier, a pak se zatřpytil. Nádherný prsten zdobený diamanty. Bože můj... A to si myslela, že to nejhorší má za sebou. Jenže slzičky dojetí a štěstí mluvily za všechno.
„Buď mou… už navždy jedinou.“ Zašeptal Chris.
Vyjmul prsten z krabičky a Ge nastavila svou chvějící se levou ruku. Něžně ji vzal a navlékl jí na prsteníček obdivuhodný počin od Cartiera, který bude všem říkat, že se brzy stane opět vdanou ženou, a že našla svého partnera... v dobrém i zlém.... v nemoci i ve zdraví...
„Miluju tě...“
Rozplakala se Ge, načež ji Chris schoval do svého objetí. Lehli si na postel, stále v objetí, a dívali s jeden druhému do očí.
„Já vím, že je to šíleně brzy… ale zvládneme to.“ Pohladil ji po tváři.
Ge: „Já vím.“ Zašeptala.
Přiblížila k němu svou tvář a dlouze ho políbila na rty. Zavřela oči a nechala se unést tím kouzlem okamžiku...
-------------------------------------------------
Ani po půlnoci ještě nespali. Po krásném dlouhém milování byli stále zabalení jeden do druhého, chvilkama si povídali, nebo zase naslouchali dešti, který venku stále neustával.... Chris jednoduše nemohl přestat přejíždět bříšky svých prstů po jejích zádech. Její pokožka byla pro něj jako to hedvábí. Nemohl se jí nabažit. Stejně tak si jemně hrál s jejími vlasy, vnímal vůni jejího těla, vnímal její teplo, její jemný dech... Přitulila se k němu ještě blíž, jak jen to bylo možné a objala ho rukou kolem pasu.
„Nevím, jak ty, ale já bych si tě vzal klidně hned teď.“ Promluvil Chris do ticha.
Ge: „Takže zítra Vegas?“ Usmála se.
Chris: „Myslel jsem... co třeba ode dneška za týden?“
Ge: „Nooo....“ Povzdechla si. „Ty to bereš teda hopem.“
Chris: „Čím dřív, tím líp.“
Ge chvilku přemýšlela, a když si uvědomila, kolik takových příprav doprovází svatbu. Jen se jí z toho protočily oči.
„Elizabeth by se v tom začala hodně rýpat, věř mi, nebylo by ti to příjemné.“ Dodal Chris.
Ge: „Proč? Každá mamka chce vědět, kdo učaroval synkovi, nebo ne?“ Pousmála se.
Chris: „To jsem nemyslel...“ Odmlčel se. „.... Už se těším, až to oznámíme tátovi. Vždycky ses mu líbila.“ Políbil ji do vlasů. „Teď se mu pěkně ukážeš.“
Ge: „Takže... ode dneška za týden?“ Políbila ho na hruď.
Chris: „Jak si přejete, má paní.“ Usmál se.
--------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------
Jak bylo dáno, tak bylo psáno... Přípravy se rozběhly do plných obrátek a všechno muselo být nachystané v rekordním čase. Svatba za týden, to se jen tak nevidí. Zvlášť pak objednávky květin, občerstvení a pak ostatní musela zvládat svatební agentura. Na všechno byly zaplacení ti nejlepší z nejlepších. Ale největší překvapení pak dostali samotní nejbližší a rodiny budoucích novomanželů.
-------------------------------------------------------
Oxford – Oxfordshire - Anglie
Na konci ulice zastavil červený vůz nesoucí zlatý nápis Royal Mail. Pan pošťák si vzal příslušnou hromádku z kufru auta a šel roznášet. Když kolem něj prošla malá dívka v uniformě, zastavil se a oslovil ji.
„Malá slečno, kde pak bydlíte?“
Dívka se na něj otočila a trochu nejistě se na něj podívala. Ale když si všimla, že je to jen pošťák, nebylo co řešit.
„Tam ten dům, 186.“ Ukázala.
„Tak bych měl mít pro tebe i nějakou poštu.“ Pousmál se.
Začal se přehrabovat a našel dopisy pro dům 186.
„Tak ty musíš být slečna Watsonová, že?“ Usmál se na ni. „Tak tady máš.“
Dívka od něj převzala obálky a pak si všimla, že ta nejvrchnější byla zdobená krásným stříbrným písmem. Zvědavost ji přemohla a nahlédla dovnitř. Pan pošťák se zatím ohlížel po ostatních domech a číslech.
„Pozdravuj tatínka, dlouho jsem ho neviděl. A přeji hezký den.“ Usmál se na ni.
„Vám taky, na shledanou.“
Odpověděla dívka, která se otočila a šla domů. Když vytáhla z obálky oznámení, všimla si hned jména, které zná velmi dobře, a dokonce stejně tak i to druhé. Její oči se překvapením rozevřely mnohem víc, než je zdravé a hned se dala do běhu.
„Mami, mami!“
Volala, když uviděla maminku, jak na zahradě věší prádlo. A malý Johny pobíhal kolem ní s autíčkem v ruce a hrál si.
„Ahoj!“ Zavolala Rachel. „Co pak?“
Victorie doběhla za maminkou a cpala jí do ruky dopis.
„Teta Ge se bude vdávat!“ Usmívala se Victorie.
PS: Dneska mám 17. narozeniny 
Dílek je takový menší dáreček pro vás 
takže počítám s tím že další díl bude zítra? 
jsem zvědavá jak zareaguje Mike 
Děkuji moc 
A v druhé řadě ti chci říct, že jsem si na Chrise už tak trochu zvykla...no vlastně mi to je jedno 
Ale tak co zivot se meni a ja si nejak snad zvyknu 
A posli mi poradny kus dorta mam na nej chut 
2024 ©