35.díl - I'm burning for you

Milí čtenáři, fanoušci... S tímto dílem Vám chci popřát to nejlepší do nového roku 2015. Přeji hodně lásky, štěstí, zdraví, mnoho úžasných zážitků, a hlavně chuť ke čtení mého blogu 

Starlight

Vstoupil jsem do domu, kde byla všude tma. Bylo něco po jedenácté, když naše letadlo dosedlo na přistávací dráhu na mezinárodním letišti v Los Angeles, a teď jsem byl konečně doma. Tiše jsem zavřel za sebou dveře, zamknul, zul si boty a zavazadla odnesl do obýváku. Vybalil jsem si jen kartáček na zuby, sprchový gel a zbytek nechal ležet.

 Když jsem přišel do ložnice, v posteli se rýsovala hromádka přikrývky a peřiny. Moje Eli… Spala tvrdě, nejspíš ani nepostřehla, že jsem přijel. Po špičkách jsem se přesunul do koupelny, kde jsem se rychle umyl, a pak si vlezl do sprchy. Jak jsem tak stál ve sprše a nechal se smáčet teplou vodou, nemohl jsem se i přes únavu z dlouhé cesty zbavit pocitu radosti. Opět jsem byl doma. Ne, že bychom se měli se skupinou v Austrálii a Emirátech špatně, ale doma je doma.

  S mokrými konečky vlasů jsem se vrátil do ložnice. Má drahá polovička stále spala. Plánoval jsem si obléct pyžamo, ale když už jsem byl doma... Usmál jsem se, stáhl si ručník, který jsem měl omotaný kolem boků a nakonec si vytáhl ze skříně jen kraťasy na spaní. Řekl jsem si, že přece jen by se mohla trošku leknout, kdybych na ni vletěl nahý… Co už?

 Lehl jsem si na postel, vedle Elizabeth. Tím, že se pod mou váhou pohnula matrace, se už trochu probudila. A já se s ní chtěl přivítat už teď, a ne čekat až do rána, až se vzbudí. Jo jsem sobec, že ji chci budit, ale stýskalo se mi. Nadzvedl jsem peřinu a vklouznul za ní do tepla. Byla ke mně otočená zády a tak jsem se k ní přitulil, jako dvě do sebe zapadající lžíce. Ospale zakuňkala a pootočila se ke mně.

„Už jsi tady?“ zeptala se utahaným hlasem, který jen poukazoval na její ospalost.

„Ahoj, bejby.“

 Uhladil jsem jí vlasy stranou, opřel se o loket a začal ji líbat pod uchem. Pravou jsem se podpíral a levou rukou jsem jí masíroval paži od ramene až k zápěstí. Propletl jsem své prsty s jejími, zatím co jsem ji dychtivě líbal na krku a šíji.

„Ne…“ šeptala. „Jsem unavená.“

„Jenom hoříš.“ pošeptal jsem jí do ucha a pak jí přiložil dlaň na čelo.

„Hořím pro tebe.“ odpověděla vesele, ale i tak unaveně.

„Máš teplotu?“ začal jsem ji znovu líbat na krku a hladit po břiše přes noční košili.

„Nevím.“ povzdechla si a lehla si na záda. „Ale můj oblíbený doktor mi dlouho chyběl.“ zvedla ruku a pohladila mě po vlasech.

„Ráno se na tebe podívám.“ Políbil jsem ji na čelo. „Jsi jako v ohni. Nelíbí se mi to.“

 Položil jsem se na polštář a Elizabeth se ke mně hned přitulila. Hlavu si položila na mou hruď a pohladila mě po prsou a dlaň nechala tam, kde bilo mé srdce. Objal jsem ji a držel u sebe, dokud znovu neusnula, a já taky…

---------------------------------------------------------------------- 

„Ty budeš ležet, holka.“

 Prohlásil jsem, když jsem se díval na teploměr. Stál jsem za Elizabeth, zatím co ona seděla na baru a snídala. Zabalená do županu se po mě ani neotočila a dál si jedla jogurt s ovesnými vločkami a kousky ovoce.

„Musím pracovat.“ odpověděla, jako by mě vůbec neposlouchala.

„Blázníš?“ dal jsem jí teploměr před oči. „Máš zvýšenou teplotu. Zavolej Vairovi a řekni mu, že budeš týden doma.“

V tu chvíli se na mě otočila. „Zbláznil ses?“

„Ne, to ty ses zbláznila.“ odpověděl jsem jí. „Čím déle se to budeš snažit přechodit, tím horší to pak bude. Mohla by sis odrovnat hlasivky, jestli budeš pokračovat na albu.“

„Jarede, máme udělaný výběr písní, které budou na albu. Stačí jen doladit finální mixy a jsme hotovi.“ přemlouvala mě.

„Ani nápad.“

 Zvedl jsem ji bez námahy z barové stoličky a šel ji odnést do postele. To se ale neobešlo bez protestu. Sotva jsem na ni hodil peřinu a pečlivě ji do ní zabalil, i když měla stále na sobě župan, ještě jsem na ni hodil přehoz pro přikrývky a jen sledoval její naštvaný pohled.

„Nemůžu být doma.“ odmlouvala.

„Ne, ty MUSÍŠ být doma.“ zdůraznil jsem, když jsem se nad ní skláněl, abych ji efektivně přišpendlil k matraci.

„Kvůli albu mi zrušili turné, Jarede.“ promluvila najednou smutně. „Doteď mě ten New York mrzí. Nechci, aby se to opakovalo.“

 Posadil jsem se na okraj postele a přiložil svou dlaň na její čelo. Sice už nebylo tak horké, jako v noci, ale i tak měla lesklé oči. I mě to mrzelo, ale nemohl jsem dopustit, aby z ní dělali takovou loutku. Naklonil jsem se a dlouze ji políbil na čelo, při čemž Eli zavřela oči.

„Zařídím to, neboj.“  Zašeptal jsem a ji políbil na levé líčko, „Pojedu za Davidem.“ a pak na pravé líčko. „A pomůžu mu.“

„To bys udělal?“ koukala na mě jako na zázrak.

„Pro tebe cokoliv.“ usmál jsem se. „Ale musíš tu zůstat a kulírovat se.“

----------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------

 Beverly Hills - Los Angeles - Epic Records

„Na nás si jen otevírat hubu nebudete. To si vyprošuju takové způsoby!“

 Rozčiloval se generální ředitel nahrávací společnosti Epic Records. Seděl jsem v křesle před jeho masivním kancelářským stolem už pěkně dlouho a dával mu sežrat to, co si dovolili k Elizabeth. Možná, že draze zařízenou kanceláří chtěl dát najevo, že je fakt velké zvíře, ale choval se jako debil. I Frank Dileo by zvládnul tento post mnohem líp, než tento blb.

„A já si vyprošuju vaše způsoby.“ vystal jsem a rukama se opřel o stůl. „Ona vám vydělá balík, to vám garantuju. Ne proto, že je známá už kvůli mně, ale proto, že ona sama bude chtít.“

„O tom nepochybuju.“ opřel se ředitel hlouběji do svého křesla.

„Tak se podle toho chovejte. Ona se prezentuje pod vaší společností, ona prodává svou tvář, vy ne.“

„Jistě, to jak se hádat s vedením víte ze všech nejlíp že? Pane Leto.“ změřil si mě pohledem.

„Věřte mi, pro mě nebude problém ji od vás přetáhnout k nám.“ odpověděl jsem stejným tónem.

„Ovšem.“ poposedl si. „To by však doprovázela jistá opatření, jako zabavení všech nahrávek, které už patří společnosti, i když je nevydala… Ale, vzhledem k tomu, že od vás, od nahrávací společnosti, pod kterou nahráváte, už jednou odešla, tak už to určitě zná.“

„Proto by se s tím srovnala mnohem rychleji.“ odseknul jsem. „Mějte k ní respekt. Určitě se nevidíme naposledy.“ řekl jsem s náznakem výhružky.

 Otočil jsem se a bez rozloučení odešel z jeho kanceláře.Bože, to takový… Idiot!

 Rázoval jsem si to naštvaným krokem chodbou, kde mě míjeli podobní kravaťáci, a já se ani neopovažoval se jim podívat do tváře, jinak bych jim taky něco řekl. Sotva jsem dorazil k výtahům, po rameni mě plácl Frank Dileo. Jeho vzhled mafiánského bosse mě vždycky donutil k úsměvu.

„Franku!“ usmál jsem se a podal mu ruku. „Co ty tady?“

„Michael mě sem poslal.“ zamračil se. „A co ty tu děláš? Chce snad Thirty Seconds To Mars přestoupit na jinou loď?“ zasmál se.

„Ne, to ne.“ pronesl jsem smrtelně vážně. „Byl jsem panu generálnímu řediteli trochu domluvit. S Elizabeth takto jednat nebudou.“

„Vím, o všem vím.“ přikyvoval nijak nadšeně. „Proto jsem tady. Když se to Michael dozvěděl, vzteky zrudl sotva mu to David Vaire a ta Parkerová řekli.“

„Aspoň nejsem sám, kdo se ozval.“ pousmál jsem se. „I když mě mrzí, že Elizabeth si to nechala líbit.“ dopověděl jsem trochu naštvaně.

„Ona se oklepe.“ poplácal mě po rameni. „A jak se má? Už je jí líp?“

„Ani ne. Teď za ní pospíchám domů, je furt nemocná. Má zvýšenou teplotu.“ zmáčknul jsem tlačítko na přivolání výtahu.

„Tak ji pozdravuj, ať se dá brzy do kupy.“ otočil se k odchodu, ale ještě něco pak dodal. „Jo a vyřiď jí, že s ní Michael počítá na koncerty. Kdykoliv se k němu může připojit.“

 Dveře výtahu se otevřely a já naposledy kývnul na Franka na rozloučenou. Nastoupil jsem do výtahu, dveře ze zavřely, a já jen sledoval na ukazateli, jak výtah klesal z nejvyššího šestadvacátého patra. Idioti, co si o sobě myslí? Přemýšlel jsem, jak bych se zachoval já, kdyby mi na hotelové dveře zaklepali páni ředitelové, uprostřed koncertní šňůry, a chtěli po mě další album. Já bych je zabil…

 Výtah se zastavil v dvaadvacátém patře, kde mě přistoupila atraktivní brunetka. Vlasy jemně zvlněné sahající lehce pod ramena, modré oči a rty nalíčené rudou rtěnkou. Bílou halenku pečlivě zakasanou do úzké béžové sukně, která jí sahala lehce nad kolena, a úzké nohy obuté do jednoduchých černých lodiček. Nesvá si přistoupila k panelu s tlačítky jednotlivých pater a jen si přehodila složku s papíry do druhé ruky, a vlasy na jedné straně si strčila za ucho. Šikovné děvče. Mohla mít něco lehce přes dvacet pět let.

„Můžu se zeptat?“ oslovila mě nesměle, když se výtah rozjel dolů.

„Jak je libo.“ Pousmál jsem se na ni.

„Jste Jared Leto?“ koukala na mě nesměle.

 Kývnul jsem na souhlas a její oči se hned rozzářily. Nejspíš fanynka, paráda. Trošku si s ní pohraju, no ne? Dlouho jsem se nebavil s fanynkou… A zvlášť takhle o samotě ve výtahu…

„Slyšela jsem o vaší paní. To, co jí provedli v New Yorku, bylo hrozné.“ řekla tiše, jako by jí mohl ještě někdo slyšet.

„Proto jsem tady. Aby si to příště nedovolili.“ řekl jsem sebejistě.

„Myslíte…“ otevřela složku a vytáhla z ní čistý papír a propisku. „že byste se mi mohl podepsat?“

 Přidržela složku oběma rukama a já jí podepsal ten papír. Když si ho chtěla schovat, vzal jsem jí ho z ruky a ona se mi podívala od očí. Přistoupil jsem k ní, že musela udělat krok zpět. Zády narazila do stěny výtahu a já k ní ještě přistoupil blíž.

„Chcete jenom ten podpis?“ zašeptal jsem svůdně.

 Holka rázem zčervenala a dech zhluboka nabrala do plic, až se jí ňadra vypnula pod výstřihem blůzky. Jako v transu zvedla tvář a pohledem mě zvala blíž.

„Prosím…“ šeptla. Jako by mě chtěla i nechtěla.

 Zvedla ruku a prsty se dotkla mé tváře. Naklonil jsem se k ní a samým horkem jsem ucítil její parfém. Svěží vůně, ovšem drahá, to se pozná. V dlani jsem párkrát přeložil ten podepsaný papír, zatím co jsem se mazlil s jejíma očima. Je ze mě úplně vedle, smál jsem se v duchu. Na rtech jsem cítil její rozechvělý dech, naše nosy se navzájem dotýkaly.

 Už už zavřela oči, očekávala mé rty na jejích, když se tak akorát s cinknutím otevřely dveře.

„Přízemí.“

 Ohlásil hlas v radiu výtahu. Dívka přede mnou ztrápeně vydechla, po tom, co nedosáhla svého a já se jen šibalsky usmál. Přeskládaný papír jsem jí dal do výstřihu, a aby ji to nemrzelo, políbil jsem ji na čelo.

„Líbám jenom Elizabeth.“ odstoupil jsem od ní a usmál se. „Moc mě těšilo, zlatíčko.“

 Vystoupil jsem z výtahu, nasadil si sluneční brýle a přes foyer se vydal ven z budovy Epic Records. Neměl jsem ani tušení, jestli to děvče po tom vůbec z toho výtahu vystoupilo, nebo jestli zůstalo stát u zdi tak, jak jsem ji tam nechal…

-----------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------

Music studios - Hollywood - Los Angeles 

 Seděl jsem vedle Davida Vaira ve studiu a poslouchal finální verze skladeb, které měla Elizabeth vybrané pro své první album.

„Takhle to chtěla?“ ptal jsem se při pohledu na seznam písniček, který měl v ruce.

„Jo.“ odpověděl David a ztlumil zvuk. „Má toho tak akorát na dvě alba.“

„To vidím.“ souhlasil jsem při pohledu na několik cd na pultu. „Vlastně, ty slabší vydá teď a ty lepší až za pár roků?“

„Přesně tak.“ pokýval hlavou. „Říkala, že už je jí prakticky jedno, co vyjde teď nebo potom. Když z ní to album tak tahají, tak už se na jeho vydání skoro ani netěší.“

„Zní to pěkně.“  řekl jsem po chvilce.

„Jen pěkně?“ Pousmál se. „Ta by ti dala, kdyby to slyšela.“

„Na to, že to vůbec není můj styl, a co skládá poslední dobou… to je dobré.“ zhodnotil jsem.

„Vyřiď jí, ať vybere, pro který časopis nafotí interview. Vogue, Elle, Harper’s Bazaar… Všichni ji chtějí.“

„Jasně.“ odložil jsem seznam písní a dál poslouchal výsledný mix jedné z nich.

---------------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------------- 

Silver Lake - Los Angeles - dům Jareda a Elizabeth

„Co je to?“

 Zeptala se unaveně, když jsem jí na noční stolek postavil dřevěný tác s plastovým boxíkem a pečivem.

„Kuřecí vývar.“ sedl jsem si vedle ní a pomohl jí urovnat peřinu. „Já jsem si dal oběd v restauraci, zatím co jsem čekal, až se udělá objednávka pro tebe.“

„Děkuju.“ opřela se zády o čelo postele. „Už je mi líp. Těch pár dní mi hodně pomohlo.“

„Doktor Jared je ti stále plně k dispozici.“ usmál jsem se na ni a opatrně jí podal tác.

  Hned se toho ujala a s chutí se pustila do polévky. Vidět ji, že získala zpátky apetit, bylo víc než uklidňující. Když byla nemocná, vylezla z postele jenom, aby si odskočila, nebo si šla umýt vlasy anebo něco málo sníst.

„Jak probíhá to řízení s adopcí?“ zeptala se.

„Oba máme psychologické testy za sebou. Zbývá jen čekat na rozhodnutí.“

 Řekl jsem s velkým klidem. Nechtěl jsem ji s tím nijak stresovat, když měla před sebou ještě pár povinných bodů, které musela splnit, než vyjde její album. Eli byla na psychologických testech krátce po návratu z New Yorku, a já se trochu bál, jestli její nemoc tehdy nemohla ovlivnit výsledky. Když měla vysokou teplotu, byla malátná a vůbec se jí nic nechtělo dělat. Já jsem byl na testech taky krátce po příjezdu z koncertů ve Spojených Arabských Emirátech. Teď jsme museli čekat na rozhodnutí, jestli nás zařadí do evidence žadatelů o náhradní rodinnou péči, nebo ne.

„Když by na to přišlo, nechala bych koncertů, abych mohla být s Nickym doma.“ řekla plně rozhodnutá.

„Už se s ním vidíš doma, že ano?“ usmál jsem se na ni.

 Opětovala mi úsměv a nabídla mi kousek křupavé bagety. Přiložila mi kousek pečiva na rty a já se nechal nakrmit, a pak si přidržel její ruku, abych jí z prstů mohl slíbat drobečky.

„Neviděla jsem ho od Vánoc.“ vzpomínala posmutnělým hlasem. „Pro mě je to strašně dlouho, a to jsem se zabavila koncertováním s Michaelem… Ale co Nicky? Chudáček, den co den je pořád na stejném místě, musí to pro něj ubíhat několikrát tak pomaleji.“ uvažovala během jídla.

„Všechno dobře dopadne, uvidíš.“ snažil jsem se ji uklidnit. „Než se budeme muset připravovat na Nickyho příchod do naší rodiny, budeš se moct vrátit na pódium a představit tak své vlastní album.“

„Opravdu?“ podívala se na mě překvapeně s plnou pusou.

„Frank Dileo ti vzkazuje, že s tebou počítají a kdykoliv se můžeš připojit na Bad tour.“ oznámil jsem s úsměvem.

„A kde jsi ho potkal?“ zeptala se při dojídání vývaru.

 Tak, teď se nesmí dozvědět, že jsem byl zacloumat s vedením, jinak mě zapleští. Neměla ráda, když za ni dělali věci ostatní. A zvlášť pak já, co se její kariéry týkalo.

„Zastavil se ve studiu. Chtěl se poptat u Davida, jak se máš a narazil tam na mě. Tak jsme chvíli kecali.“ zalhal jsem.

„No jo.“ povzdechla si spokojeně a odložila tác na noční stolek. „Strýček Frank musí vědět všechno. Ale to správný chlap.“

„Chutnalo?“

 Vstal jsem z postele a vzal tác s prázdnými plastovými boxíky. Eli se jen oblizovala se spokojeným výrazem a mrkla na mě s úsměvem.

„Bylo to výborné. Děkuju.“

 S dobrým pocitem, jsem odnesl tác do kuchyně a vyhodil nepotřebné plastové nádoby. Cestou z restaurace jsem se ještě zastavil v obchodě, kde prodávali výrobky pro koupele, tělovou péči a podobný sortiment. Vzpomněl jsem si, jak jsem tehdy volal Eli do New Yorku, a jak mi říkala o lázních, a tak jsem vzal pár vonných olejíčků, i krémů.

 Prošel jsem přes ložnici do koupelny s lahvičkou olejíčku a hrnkem s mlékem. Jejímu zraku to neuniklo a když uslyšela, jak se napouštěla vana, hned na mě volala z postele.

„Co tam děláš?“

  Já jsem neodpovídal a soustředil se na odkapávání oleje do hrnku. Vonělo to eukalyptem, pro nachlazení a nemoc ideální. Prodavačka v obchodě mi doporučila, že právě smícháním s mlékem se olej zachová a déle vydrží v koupeli. Lehce jsem zakroužil s hrnkem, aby se to aspoň trošku promíchalo a pak vylil hrnek do vany, která se stále napouštěla horkou vodou.

 Tak akorát jsem se zastavil na prahu koupelny a ložnice, když jsem ji uviděl, jak se hrabala ven z postele.

„Chystám ti koupel.“ odpověděl jsem.

 „Všimla jsem si.“

  Vstala, při čemž se jí noční košile svěsila ke kolenům a pomalu se vydala mým směrem. Dlaně si opřela o bedra, což dělávala vždycky, když ji bolely záda. Říkala, že pokaždé pozná, že je nemocná právě podle toho, jak ji bolí záda. No… koupel přijde akorát vhod.

 Prošla kolem mě a sotva vkročila do koupelny, hned čichala vůni oleje, který provoněl celou místnost.

„A to děláš něco speciálního, že tu máš ten hrnek?“ nahlédla do vany a dál nasávala výpary.

„Přesně tak.“

 Přistoupil jsem k ní a objal ji kolem pasu, takže si dala ruce na moje, abych se k ní mohl přitisknout.

„Voní to fantasticky.“ libovala si. „Tohle jsem potřebovala.“

„Tak na co čekáš?“

 Zeptal jsem se, a při tom jsem jí sundal ramínka noční košile, která se jí svezla dolů k nohám. Stála přede mnou nahá, a já si na chvilku dovolil obdivovat její krásu. Blednou pleť, jako z alabastru, která tvořila dokonalý kontrast s jejími tmavě hnědými vlasy. Mateřská znamínka na jejím těle, každičkou křivku…

„Můžeš mi sepnout vlasy? Abych si je nenamočila.“ poprosila mě.

 Ukončil jsem své kochání a otočil se k umyvadlům, nad kterými měla ve skříňce sponky a gumičky. Vzal jsem velký černý skřipec s černými lesklými kamínky, její vlasy vyčesal nahoru a stočil do krátké spirály a sepnul je. Otočila se ke mně s jemným úsměvem na rtech, postavila se na špičky a dala mi pusu. Všiml jsem si, jak blízko se ke mně postavila, abych neviděl její nahé tělo. O tom ji prozradily i červenající se tváře, že se styděla. Jindy jí to bylo úplně jedno, a kdyby chtěla, chodila by nahá i po obýváku a kuchyni. Ale teď to bylo asi tou nemocí, že se cítila jinak ve svém těle.

„Pojď se mnou do vany.“ koukala na mě svýma tmavě zelenýma očima. „Co jsi přijel z koncertů, tak kolem mě jenom létáš, aby mi nic nechybělo. Měl by sis taky odpočinout.“

„To je moje práce.“ dal jsem jí pusu na čelo. „Pečovat o tebe, to mě baví.“

 Ani nepočkala, jestli budu souhlasit a už mi vyhrnovala tričko. Přetáhl jsem ji ho přes hlavu a ledabyle pohodil na kachličky. Dívala se na moje polonahé tělo, jako by ho viděla poprvé. Zkoumala ho dlaněmi, vnímala pod svými doteky mé svaly. Naklonila se blíž a párkrát mě políbila na hruď, a já ji k sobě přivinul, jako malé dítě, i když jsem to tak vůbec nevnímal. Cítil jsem na sobě její tělo, její hebkou pokožku, rozpálenou od nemoci, její ruce, které mě hladily po zádech. Cítil jsem její horký dech na krku, když mě tam líbala, jako by mě prosila…

„Miloval bych se s tebou, kdybys nebyla nemocná.“ odpověděl jsem na její polibky.

„Já vím.“ koukla na mě. „Strašně mě to deptá.“

 Zasmál jsem se tomu a políbil ji na ústa. Cudně, ale dlouze. Chyběl jsem jí, o tom jsem nepochyboval. Pohladila mě po vlasech a pak mezi prsty promnula konečky, které mi sahaly po ramena.

„Vlezeme si do vany, a nebudeme na to myslet, dobře?“ políbil jsem ji na pravé líčko.

„Ehmmm.“ zamrčela.

„Aby tě to tolik nedeptalo.“ usmál jsem se znovu.

„Jarede, mě to deptá pokaždé, když tě vidím.“ řekla frustrovaně.

„Taky už si tam zalez.“

 Kývnul jsem směrem na vanu a ona mě poslechla. Já se mezi tím rychle vysvlékl z tepláků a spodního prádla, abych se pak mohl za ni posadit do vany s horkou vodou a věnovat se jí. Když už tedy nemohla naplnit svou tělesnou potřebu po jisté stránce, chtěla, abych jí masíroval záda a vyprávěl o koncertech a zážitcích. Asi po hodině, co jsme byli ve vaně a nechávali se oplývat vůní eukalyptu, se Eli o mě opřela zády a usnula mi v náručí. Nechal jsem ji spát, dokud varhánky na našich prstech nevolaly o ukončení koupele… ale do té doby bylo času dost…