19.díl - A coat...

Nevěděl jsem, co je mezi Elizabeth a Davidem, a ani jsem to vědět nechtěl. Byla natolik nečitelná, až jsem z toho pomalu ztrácel nervy. Věděl jsem, že brát ji s sebou na turné bude průšvih… Věděl jsem to! Nejen, že si podmanila celý můj tým, muzikanty, Jennifer, moji kytaristku, ale i sboristy a hlavně Sheryl! A to jsem nemluvil o těch chlápcích co se starají o podium.

 Štvalo mě, že mi brala pozornost na zkouškách, a štvalo mě, že plánovala s Davidem věc, kterou by měla řešit se svým manželem!

„Co že chce udělat?“ ptal jsem se Karen.

„Chce adoptovat dítě.“ Odpověděla.

 Byla u mě sotva chvilku, když se zrovna vrátila od Elizabeth, která ji poslala pryč. Prý se pohádala s Davidem a to hodně. Zbláznila se nebo co?!  Ona snad má něco Vairem? Proč s ním něco takového řeší?

 Znechuceně jsem nad tím zavrtěl hlavou, zapnul si svoji vojenskou bundu, naposledy se zkontroloval v zrcadle a vyšel ze své šatny. Dunění, hlasitá hudba a velké nadšení od diváků znamenalo jen jedno. Lana Del Rey byla na podiu.

 Postavil jsem se mezi mé kamarády, tanečníky, kteří spolu s Frankem sledovali Elizabeth, jak přivádí vyprodaný stadion do varu. Dařilo se jí to slušně, na to, že měla prostor jen na pět songů. Pak jsem si všiml, že kousek za mnou stála Claire, a za ní David. Sluhové ďábla… v tomhle případě, byla ďábel Elizabet, i když to vypadalo, že ti dva ovládali ji. Doteď jsem neměl žádné zprávy od Emily. Když jsem ji naposledy viděl, měli jsme dost vážnou debatu o slečně Parkerové. Em mi slíbila, že se na ni poptá u Jareda, ale to už byla nějaká doba, co se vrátila zpátky do Los Angeles.

 Vystoupení předskokana skončilo a podium se zahalilo do tmy. Elizabeth s muzikanty odešla do zákulisí, kde jsme stáli my.

„Skvělé.“ Řekl Frank. „Možná, že si velmi brzy střihnete duet, co?“ podíval se na mě.

 To sotva… Elizabeth se na mě podívala s jiskrou v očích, když za sebou nechala pěkně rozvášněný stadion. Bůh věděl, že ve mně stále přebývala slabost k této ženě, ale momentálně jsem měl dobrý důvod se jí spíš vyhýbat. Podíval jsem se na ni s decentně naštvaným výrazem a nic neřekl. Ona pak jen kajícně sklonila pohled a šla za Claire a Davidem. To se ještě uvidí, kdo tady bude určovat duety…

----------------------------------------------------------------------

 Dojedl jsem svou večeři a poslal po personálu poděkování kuchaři. Měl jsem po koncertě hlad jako vlk a menu bylo tak akorát pro můj apetit. Byla to sotva chvíle, kdy z mého apartmá odešel Frank, a chvíli na to zase někdo klepal na dveře.

 Otevřel jsem je a přede mnou stála Liz. Měla na sobě ležérní béžové tepláky a tričko s nápisem Havana Babes a za tím tropické slunce a palmy. Dost jiný styl, než od jejích koketních šatů, co nosila na podiu.

„Můžu dál? Jenom na chvilku.“ Zeptala se.

 Viděl jsem na ní, že byla nervózní, ale co mě překvapilo, bylo to, že jsem z ní necítil cigarety. Co jsem měl od pár svých přátel vysledované, tak pod stresem a nervozitou se toho hodně vykouří. Ale zdálo se, že to snažila přísně omezit. Aspoň něco dělá pro Jareda…

 Ustoupil jsem ze dveří šel uklidit rozložené kostýmy ze sedačky. Právě jsem si rozmýšlel, co si vezmu na další show, když přišla.

„Vypadá to fakt dobře.“ Řekla s pohledem upřeným na bundě s vojenskými ozdobami a odznaky. „Vím, že jsem ti to chválila už poprvé v Japonsku, ale tohle fakt nemá chybu.“ Zkoumala znak orla na rukávu.

„Díky. Líbí se mi uniformy.“ Řekl jsem. „Potřebuješ něco?“

„Jen…“ zaváhala a pak se posadila na pohovku. „Zdá se mi, že jsi na mě docela naštvaný.“ Řekla slabým hlasem.

 Nevěděl jsem proč, ale zrovna teď se mi o tom mluvit nechtělo. Zmohl jsem si jen na povzdechnutí.

„Abych byl upřímný, to turné je docela zátěž.“ Promnul jsem si čelo a znovu si povzdechnul.

„Jo… I když já jako předskokan asi nemám co říkat, že?“ pousmála se.

„Ty jsi zátěž sama o sobě Liz.“ Řekl jsem se zavřenýma očima. „To, že jsi jednak nový objev u CBS, a pak, že jsi žena mého kamaráda, je pro mě dost velká starost. Musíš se dobře prezentovat ne jenom kvůli mně, protože to je mé turné, ale kvůli sobě a Jaredovi.“

„Promiň.“ Zamračila se lehce. „Ale co jsem udělala? Jestli je tu nějaký problém, tak to chci vědět.“

„Nic, co se prezentace týká.“ Objasnil jsem a podíval se na ni. „Ale něco málo jsem slyšel o tobě a o Davidovi.“

V tu chvíli jen zavřela oči a sklonila hlavu. Vlasy jí zakryly tvář. Byla to docela dlouhá doba, co mlčela a já mě docela obavy z toho, co přijde. Jestli vůbec něco řekne…

„A co jsi slyšel?“ zvedla hlavu a já uviděl její zaslzené oči. „Že za mnou chodí každou noc? Že se mnou zahýbá Emily?“ Vstala a utřela si tvář. „Tak co jsi slyšel?“

Jen jsem zavrtěl hlavou. „Co ta adopce?“

„Karen?“ zeptala se nazpět. Kývnul jsem na souhlas.

„S Davidem to nemá nic společného. Jen to, že si to rozdal s ředitelkou dětského domova, odkud si chci vzít jednoho malého kluka.“ Odpověděla. „S Davidem nic nemám. Nic. Je to můj manažer, můj kamarád, řeším s ním dost věcí. Je pro mě to samé, co je Karen pro tebe.“ Vysvětlila.

„Fajn.“ Oddechl jsem si. „Věř mi, že já nechci nic řešit, co se týče tebe a tvých rozhovorů s Vairem. Karen je ženská, co prostě chce drbat o tom, co slyší. Každý to dělá.“ Pokrčil jsem rameny. „Jen mi věř, že já, jako Jaredův kamarád mám vždycky oči a uši jako radary, když se ukáže jen náznak, že se s tebou něco děje. Nebo něco jen okolo tebe.“

„Jsi hodný, že se o mě tak staráš.“ Pousmála se smutně. „Nedělám vůbec nic. Jen mě mrzí, že mi kvůli takové pověsti nechtějí dát malého Nickyho. Přesně to, o čem jsi teď mluvil, mi komplikuje život.“

 Přišel jsem k ní a utřel jí malou slzičku v koutku oka. „Musíš bojovat.“ Řekl jsem konejšivě. „Já i Jared jsme si tím prošli, a pořád se to děje.“ Odmlčel sem se. „Nemusíš bojovat se vším, jen si udělej vlastní priority. Chtěla bys pomoct malému dítěti, a teď jsi na turné. Co bys chtěla víc?“

„Nechci se tam vrátit po turné a zjistit, že Nicky už bude pryč. Ale nechci zase rušit smlouvu.“ Řekla smutně.

„Když ti s tím klukem pomůžu, a ty mi slíbíš, že své problémy budeš řešit se mnou, budeš pokračovat v turné?“ zeptal jsem se.

„Ty nechceš, abych drbala s Davidem?“ zasmála se překvapeně.

„Drbej si s kým chceš, ale když budu vědět stejnou dávku informací, jako David, nebo Claire, budu klidnější, a nemusím se bát o tvou pověst a tvou dušičku.“ Poklepal jsem špičkou ukazováčku na špičku jejího nosu jako malému dítěti.

----------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------

 Od té doby jsem mohl být kompletně soustředěný na svoje turné. S Elizabeth jsme se spolu bavili jak na zkouškách, tak po koncertech, a kolikrát i o úplných kravinách. Ale hlavně jsem s ní udržoval kontakt, a věděl jsem, že je v pohodě.

Na konci listopadu jsme v Austrálii ukončili část turné pro rok 1987. Následovala pauza dva měsíce. V klidu jsme měli čas si odpočinout a užít si svátky s rodinami. Ale co jsem tedy nečekal, bylo odhalení, kterého se Emily dopátrala. Akce „slečna Parkerová“ nabrala jiné rozměry, když jsem se dověděl, že Claire byla Jaredovou ex-přítelkyní!

 Nechtěl jsem se ho hned na něco ptát. Jednak, že by se přede mnou cítil asi dost blbě, protože on sám se o ní dozvěděl, a pak jsem nechtěl vrhat špatné světlo na Emily. Jenže byl tu ten problém, že jsme s Emily nevěděli, proč si Claire našla práci u Elizabeth. Jestli chtěla jen poznat tu ženu, které dal Jared přednost, nebo jestli se chtěla Claire dostat zpátky k němu… Vůbec jsme nevěděli, co čekat.
------------------------------------------------------------------

„Je to hodně zlý.“ Odpověděla Emily, když jsme se nad tím zamysleli.

 Prováděl jsem svého hosta po Neverlandu, mém novém domově, se kterým jsem měl velké plány. Ukazoval jsem jí místa, kde budou atrakce a kolotoče, kino a spousta dalších věcí. Teď to tu bylo sotva z poloviny zařízené a nějakou dobu potrvá, než se sem nastěhuji. A skončili jsme na kamenné zídce , u které jsem si představoval stánek se zmrzlinou a sladkostmi.

„Jared mě prosil, ať se před ní chovám, jako by se nic nedělo, ale je to těžké. Kromě toho, zdá se mi, že Claire mě k Elizabeth moc nechce pustit.“ Vyprávěla dál Emily. „Co když to jednou praskne?“ podívala se na mě s obavami. „Zničí ji to, bude naštvaná.“

„Musíme to nechat na nich. Jestli se chce Clarie vidět s Jaredem, určitě si najde nějakou záminku. Ať si to vyřeší sami.“ Odpověděl jsem a lehce se zachvěl zimou.

 Klobouk jsem na hlavě nemohl mít naražený víc, a do teplé bundy jsem se choulil jako housenka v kukle. Emily měla na sobě béžový zimní kabát, ale žádnou čepici, jen vínově červenou šálu. Vzhledem k jejímu zarudlému nosu jí asi nebylo úplně teplo.

„Pozval bych tě na čaj, ale dům není vybavený.“ Řekl jsem s omluvným pohledem.

„To nevadí.“ Usmála se. „Co kdybychom si zajeli do Santa Barbary na něco teplého? A k tomu nějaký zákusek?“ navrhla s nadšením.

Kéž by to šlo. „Budu se muset vrátit domů. Mám ještě něco probrat s Frankem, takže se doma sotva vytočím a hned pojedu pryč.“

 Musel jsem zalhat, protože kdybych jí řekl, že mám panickou hrůzu z toho jít na veřejnost bez bodyguardů a naslepo jít někam bez rezervace, vysmála by se mi. V očích se jí zablýsklo zklamání, ale pak se usmála, jako by se nic nestalo.

„No to nevadí. Snad někdy jindy.“ Řekla a vstala ze zídky. Začala si třít ruce, aby se zahřála.

„Už chceš jet?“ zeptal jsem se. „Odvezu tě domů. Nemusíš se bát, že tě odsud poveze nějaký taxík.“ Mrkl jsem na ni.

-------------------------------------------------------------------

Dům, ve kterém bydlela, mi připomínal spíš newyorskou čtvrť. Patrové bytové domy vedle sebe, široké chodníky a alej listnatých stromů. Bylo vidět, že si mohla dovolit hezké místo k bydlení, za což jsem byl rád. Nemusela se bát nějakých pochybných sousedů ani něčeho podobného.

„Děkuju za svezení. Mohl jsi mi zastavit i na začátku ulice, došla bych sem.“ Odpoutala si pás.

„Venku je zima. Nebylo by to slušné, kdybych tě vyložil pár desítek metrů od domu, jako nějaký nevychovaný barbar.“ Pousmál jsem se.

„Nevím, jestli se před Novým rokem uvidíme…“ zaváhala. „Tak ti přeju všechno nejlepší, ať se vydaří turné a hlavně Grammy.“ Usmála se na mě.

„Děkuju..“ řekl jsem a najednou jsem pocítil touhu jí říct něco výjimečného. Udělat něco výjimečného. „Taky ti přeju všechno nejlepší, hodně zdraví… lásky..“

 Při mém vyslovení lásky jsem si všiml, že se trochu začervenala. Pak se otočila, sáhla po klice, aby otevřela dveře a mohla vystoupit z auta. Ale já ji zastavil. Její ruka se zastavila na klice od dveří, ale neotevřela je. V mé dlani jsem svíral její levou opatrně jako malé ptáče. Dívala se na mě s očekáváním. A tak jsem to udělal. Naklonil jsem se k ní a ona bez hnutí přijala můj polibek. S citem jsem se svými rty dotýkal těch jejích. Oddálil jsem se jen na pár centimetrů od ní a pátral v jejich očích. Sotva dýchala, oči se jí leskly, ale neviděl jsem na ní jediný náznak odporu, ani šoku. Byla překvapená. A pak se ona naklonila k dalšímu polibku. K více polibkům…

---------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------

 Od té doby jsem na Emily myslel pořád. Měl jsem ji před očima, když jsme se přestali líbat a ona měla na tváři ten nejroztomilejší ruměnec, co jsem kdy viděl. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli měla vztah k Davidovi. Chtěl jsem ji. Aniž bych to tušil, udělal jsem ten první krok, kterého jsem se vždycky bál. Ale pak jsem okusil to zakázané ovoce, a nemohl jsem přestat si z něj dál brát. Chtěl jsem ji, moji Wendy…

 Po té nastalo mlčení. Neměl jsem odvahu jí zavolat, nebo ji někam pozvat. Sám jsem ani nevěděl, jestli to nebylo jen její vybočení z toho, co už měla, nebo jestli ona ke mně cítila náklonnost stejně, jako já k ní. Představoval jsem si Emily, jak váhá nad tím, co dělat. Jestli dělat, že se nic nestalo, nebo dát Davidovi sbohem.

 Byl tu čas Vánoc. Jelikož má rodina tyhle svátky nijak neslavila, rozhodl jsem se zúčastnit jednoho z večírků, kde byli hlavně interpreti od CBS. V naději, že tu bude i Elizabeth a s ní David, jsem tu čekal i Emily. Jako vždycky jsem si užil hodně zábavy s přáteli a známými, ale myšlenkami jsem byl u ní. Nešlo to na ni nemyslet. Nemohl jsem přestat vzpomínat na to, jak měla hebké rty, jak se svými prsty opatrně dotýkala mé tváře.

 Šel jsem se napít ke stolu s čokoládovou fontánou, různým cukrovím a pitím, když jsem si všiml, že Emily mě pozorovala v otevřených dveřích do zahrady. Víc než jasně mi dala najevo, že na mě čeká. Dívala se na mě, vábila mě k sobě. Napil jsem se, rozhlédl se, jestli někde poblíž není David Vaire, a šel ven do zahrady.

 Venku bylo sotva pár lidí, spíš těch, kteří si chtěli zapálit, jinak kvůli zimě byli všichni uvnitř vily. Emily šla dál z mírného kopečku až mezi stromy s mohutnými kmeny. Sice jsem majitele té vily neznal moc dobře, ale teď bych mu i poděkoval, že měl tak velkou zahradu se spousty tmavými místy, kde se člověk mohl ve tmě schovat.

 Našel jsem ji, jak se s úsměvem schovávala za jedním ze stromů a popotahovala si dlouhé rukávy svého jemně růžového svetru, aby si schovala dlaně.

„Je tu zima.“ Řekl jsem, když jsem si zapnul černý kabát.

„Nemůžeme tu být dlouho.“ Odpověděla. „Musíme se za chvíli vrátit.“

 Přišel jsem k tomu kmenu, u kterého stála, a podíval se do těch jejích nádherných modrých očí. Dělil nás od sebe jediný krok.

„A co tu chceš dělat, když tu můžeme být jen na chvíli?“ zeptal jsem se s menší provokací a usmál se na ni.

 Na to už mi neodpověděla. Jen stála přede mnou s rukama založenými na hrudi, a dívala se na mě se stejným očekáváním, jako tehdy, když jsem ji odvezl domů.  Jemně se zachvěla z té zimy, která nás obklopovala a na chvíli se ohlédla na vilu, jestli někdo nejde za námi.

„Je ti zima?“ zeptal jsem se a přerušil vzdálenost mezi námi.

„Trochu.“ Řekla tiše jako myška.

 Nejdřív mě napadlo, že bych jí oblékl můj kabát… Ale pak jsem dostal lepší nápad. Rozepnul jsem si ho a při tom se jí díval do očí, bez jakéhokoliv zaváhání. Chtěl jsem, aby z mého pohledu pochopila, co mám v plánu.

„Ten kabát nás může zahřát oba dva. Jestli chceš?“ navrhl jsem.

 Pousmála se jako dítě, které plánovalo nějakou lumpárnu. Pochopila… Vzala do dlaní klopy mého kabátu a jemně si mě přitáhla blíž. Zvedla tvář čímž mi vyšla vstříc a já se opět zmocnil jejích hebkých rtů. Zabalil jsem ji k sobě do kabátu a líbal ji jak nejšetrněji jsem uměl. Nechtěl jsem na ni tlačit, chtěl jsem ji opatrně lákat k sobě. Získat si její důvěru jako nikdo před tím. Emily se po chvilce odtáhla jen o pár centimetrů aby se mohla pořádně nadechnout. I když byla zima, mezi námi se to pěkně rozpalovalo.

„Emily, já se s někým nelíbám jen tak pro nic za nic.“ Pohladil jsem ji po vlasech.

„Já taky ne.“ Odpověděla upřímně.

„Nechci být jen tvoje bokovka ve vztahu s Davidem.“  Řekl jsem přímo.

„Nebudeš.“ Vzala do dlaní mou tvář. „David je hodný, i když jeho minulost by se dala srovnávat s Casanovou… Ale když s tebou jenom mluvím, připadám si jako úplně jiný člověk. S tebou se cítím jinak. Jako bych nemusela mít žádné tajemství, jako bych se nemusela ničím trápit.“

„Nechci na tebe tlačit.“ Reagoval jsem. „Jen chci, abys věděla, co k tobě cítím… že tě mám rád.“

 Jemně si přitáhla mou tvář k dalším polibkům. Tentokrát byly naléhavější, jako by mě o něco prosila.

„Dej mi čas.“ Zašeptala a uvolnila se z mého objetí a zahřátého kabátu.

 Pak se na mě ani nepodívala a poklusem odběhla z našeho úkrytu ve tmě mezi stromy. Věděl jsem, že musela mít obavy z toho, jak se to mezi námi bude dál vyvíjet, a pak hlavně to, jak a za jakou dobu bude schopná odejít od Davida. Ale já jsem jí věřil. Viděl jsem v jejích očích odhodlání a upřímnost, a ona rozhodně nebyla ten typ, aby lidem nalhávala cokoliv, co by chtěli slyšet. Ne, Emily taková nebyla…

 Povzdechnul jsem si a opřel si hlavu o kmen stromu. Zavřel jsem oči a prosil toho nahoře, abych na moji Wendy nemusel čekat dlouho.