„Tady je Shadow … a tady Secret Love.“ Ukazovala Natalie. „Oba jsou mámy.“
Adam si prohlížel krásné koně ve stájích v parku. Bydlel tu už pár měsíců, a ještě neměl čas se na ně podívat. Jediný ze zvířectva byl Lord, s kým se tu seznámil.
„A Secret Love dostala od táty, ne?“ zeptal se a pohladil bílou klisnu.
„Asi jo, to nevím.“ Přistoupila Natalie k boxu, kde byl Shadow. „Ani nevím, jak se ti dva dali dohromady.“
„Já si tvoji mámu pamatuju, ještě když jsem byl malý. Bydlela chvíli u něj ve Washingtonu.“
„Jo?“ divila se.
„Jo, tys tam byla s ní.“ Vzpomínal Adam. „Mě byly čtyři roky, a Ge čekala Alexe.“
--------------------------------------------------------------
Georgiana postávala u okna a nahlížela ven, jestli ty dva nenapadlo pustit koně ven. Začínala si myslet, že ti dva se našli. Adam a Natalie se ze začátku moc spolu nebavili, ale postupně se otrkali, až spolu trávili nejvíc času.
„Beztak je pustí ven.“ Řekl Henry listující katalogem se sportovní obuví.
„Co?“ otočila se jeho směrem.
„Koně. Kdyby tu byl Alex, určitě by je pustili.“ Odpověděl Henry.
No jo… pomyslela si Ge. Už to byl třetí měsíc, co Alex nastoupil na Eton, a jí se po svém synovi neskutečně stýskalo. A představa, že Henry a Christian taky jednou nastoupí na tuto prestižní školu, jí znovu vehnala smutek do srdíčka. Zůstane tady jenom s Adamem a holkama… až nakonec taky jednou „vyletí z hnízda“.
„Co kdychom strávili Vánoce v Paříži?“ napadlo Ge z ničeho nic. „Bude to hezké překvapení, až se vrátí domů a rovnou pojedeme. Co říkáš?“
„Nevím, doma je doma.“ Pokrčil rameny Henry. „Ale vím, že bych chtěl tyhle kopačky.“
„To já bych toho chtěl.“ Ozval se Chris ve dveřích. „Ahoj…“ přišel k Ge a políbil ji na tvář.
Hlava rodiny přijela z práce. Ge se kousla do rtu, když váhala, jestli nemá navrhnout Chrisovi strávit Vánoce někde jinde. Od té doby, co měli na dovolené v létě ten spor, se snažila vymyslet cokoliv, jak by svůj život trochu obohatila… Nebo spíš, co by dělala, jen aby zapomněla to trápení…. Vánoce… s Michaelem. Mohla by pak poslat Natalie a Alexe za tátou, určitě by ho to potěšilo. On by chtěl, abych jela s nimi… A Chris by byl proti… Lehce nad tím zavrtěla hlavou. Kdyby chtěla jet s nimi, znovu by se dostala do toho kolotoče nenávistných řečí z Chrisovy strany, a vyčerpávajícího němého boje o to, kdo dřív ustoupí.
„Ge? Posloucháš mě?“ vytrhl ji Christopher z přemýšlení. „O čem jste se to bavili?“
„Co myslíš?“ koukla na něj trošku zmatená.
„To s tou Paříží. Chtěla bys jet?“ zeptal se, když si rozepnul sako a posadil se na sedačku vedle Henryho.
„No…“ zaváhala. „ Když budeš moct. Pořád říkáš, že máš toho dost v práci.“
„To je běžná věc, že toho je moc. Takhle to mám pořád.“ Flegmaticky mávl rukou. „Tak co?“
------------------------------------------------------------
„Nooo, na to, že by to byly moje první Vánoce u táty, a zvlášť tady v Evropě…“ usmíval se Adam. „To si nechám líbit.“
„Hele, je to až za necelý měsíc, takže ještě uvidíme.“ Odpověděla Ge.
Povídala si s Adamem, když se přehrabovala ve skříni. Hledala svůj oxfordský modrý šátek a nemohla ho najít. Chtěla si ho vzít, jednak protože ho dlouho na sobě neměla, a pak jí dobře padnul k podzimním kozačkám. Chystala se vyzvednout Natalie a Adele z baletu, jenže ten šátek jí chyběl.
„Táta bude mít určitě čas. Vždycky řekne, že toho má v práci moc, a pak se stejně fláká.“
Po tom, co to uslyšela, se na něj podívala zpoza dveří skříně.
„Tvůj otec je nadřízený několika tisíců lidí, a má pod sebou nemalé finance. Nemůže si dovolit flákat se.“
„Ale jo.“ Řekl Adam, když si na jejím toaletním stolku prohlížel její make up a parfémy. „Táta dělá pořád jednu a tu samou práci. On má lidi na to, aby mu ty finance hlídali.“
-----------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------
Jela docela rychleji, než běžně jezdila. Byla už na londýnském okruhu, když zapnula blinkr a vyjela do čtvrti businessu. Mohutná výšková budova s nápisem Domena holdings byla osvětlená kancelářemi, ve kterých se osvětlovalo. Vzduch byl chladný a nahnal jí mráz po zádech. Stála před budovou na chodníku oblečená do černého kabátku, tmavé džínů a modrých semišových kozaček nad kotníky. A právě ten šátek jí chyběl. Chlad jí proudil po krku i hrudi, a nos měla červený zimou. Britský listopad, díky bohu bez deště.
Vystoupila v nejvyšším patře, kde byla na mramorové zdi tenká deska ze slitiny bronzu, na které bylo napsáno: CEO Christopher A. Fox
Recepční se na ni usmála a šla k ní, aby jí vzala kabátek. Měla pod ním svetřík stejné barvy, jako její kozačky. Svým způsobem vypadala, jako hrdá matka, manželka, ale taky hraběnka z Oxfordu… to ten cit pro modrou.
„Můžu dál?“ zeptala se Georgiana mladé recepční, mladé Japonky.
„Jistě. Mám vám něco donést?“
„Ne, když tak si řeknu Caroline.“ Odpověděla Ge.
Prošla dvoukřídlými dveřmi a zavřela za sebou. První věc, co překvapila, byla ta, že ji hned Caroline nepozdravila. Druhá, že Caroline ve své kanceláři nebyla. Dveře do Chrisovy kanceláře nebyly dovřené, takže odtamtud slyšela zřetelně hlasy.
Přišla blíž a nahlédla mezerou o pěti centimetrech dovnitř. Caroline si pohrávala jednou rukou s pramenem svých hustých vínově červených vlasů, bílou blůzku měla rozepnutou na tři knoflíčky a nohy v tmavě hnědé pouzdrové sukni měla elegantně překřížené, zatím co se ve tváři lehce červenala a usmívala se na svého šéfa. Chris se s úsměvem vyptával své sekretářky, která mu seděla na okraji stolu a nijak to nevypadalo, že by měl moc práce. Sotva měl na stole nějaké papíry.
„Jak sis ho vybrala?“ ptal se.
„No, byl tak schoulený v rožku, takový malý bobeček.“ Rozplývala se. „Strašně se těším. Nikdy jsem pejska neměla.“
„No to víš. Se štěňátkem je vždycky hodně práce.“ Kýval zkušeně Chris.
„To věřím. Máš psa a tucet dětí, plus takový podnik.“ Odmlčela se. „Jak jsi to vůbec všechno stihl?“
„Abych řekl pravdu, všechno si to vybírá nějakou oběť.“ Přiznal trochu sklesle.
„Snad tě snad všechno jednou nespolkne. Nedej, Bože, abys dostal infarkt.“ Řekla Caroline s náznakem výhružky.
„Co mě? Moje manželka si dělá starosti s každou pitomostí, a párkrát se zhroutila. Při tom si ani kolikrát neuvědomí, co dělá. Člověk je pak i rád za toho psa, protože si jinak nemá s kým vyjít.“ Přerušil ho Carolinin smích, a pak pokračoval. „Jestli ona nedostane infarkt, tak ho dostanu já kvůli ní.“
Georgiana tiše odstoupila ode dvěří a pak odešla z kanceláře sekretářky…
----------------------------------------------------------
„Georgiano! Ma chérie!“
Před chodbou se šatnami ji ve vestibulu přivítala hlavní trenérka, paní Cecile. Přivítala ji vřelým objetím a vzdušným polibkem na tvář. Pak si ji změřila na délku paží a uznalým kývnutím jí pochválila outfit.
„Vypadáš parádně. Po tolika dětech. Jak se máš?“
Při vzpomínce na Chrise se jí nepřijemně zvedl žaludek, ale ustála to. „Jde to. Děti rostou jako z vody.“ Usmál se.
„To vidím.“ Souhlasila usměvavě Cecile. „Natalie sotva včera přišla v baletním kostýmku, a za chvíli už prošlápne první špičky.“
------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------
Seděla v šatně u svého toaletního stolku, stále v oblečení, ve kterém byla pro holky v Londýně, a prsty si pohrávala s vrškem od lahvičky Miss Dior. V hlavě jí pořád zněl celý rozhovor, který si vytrpěla u Chrise v práci, a při tom se na sebe dívala v osvětleném zrcadle. Měla pod očima náznaky šmouh od černé tužky, protože se jí rozpila se slzami, které jí stékaly teď po bezduché tváři. Člověk je pak rád za toho psa, protože si jinak nemá s kým vyjít. Ten parfém od něj dostala naposledy k narozeninám. Nyní tam bylo sotva pár mililitrů…
Křečovitě uchopila do dlaně lahvičku a vrhla ji na protější zeď. Lahvička se roztříštila o zeď, střepy letěly všude kolem na podlahu, na zdi se zvětšoval flek, parfémová voda tekla dolů a postupně se vsakovala.
Vřelo to v ní, byla naštvaná a cítila se neskutečně ublíženě. Shrbená seděla na židličce a chvěla se z toho, co ten stres dělal s jejím tělem. Nikdo to nevěděl, ale od té dovolené co se pohádala s Chrisem měla problém s příjmem potravy. Už několik měsíců…
Dveře do šatny se otevřely, vstoupila Natalie a v momentě se trochu i lekla. Viděla mámu s červenýma očima, rozmazaným make upem, ale naštvanou jako nikdy před tím. Pak si všimla střepů na parketách šatny.
„Co je, En?“ zeptala se Georgiana klidně.
„Je… večeře.“ Odpověděla Natalie nejistě, bála se o mámu.
„Jo.“
Odpověděla unaveně a otočila se zpátky k zrcadlu. Dívala se na sebe. Na to, co z ní zbylo. Pak v odraze uviděla svoji dceru, jak k ní pomalu zezadu přistupuje, až jí nakonec obejme kolem ramen a políbí do vlasů. Něha a láska, kterou jí teď její nejstarší dítě dávalo, ji znovu rozplakalo, protože ten, kdo by ji měl takovými city zahrnovat, ji pomlouval v práci se sekretářkou, která mileráda flirtuje, i když moc dobře ví, že je ženatý. Vzala Natalie za ruce a pohladila ji, vzlykala a snažila se uklidnit, aby jí pak mohla něco říct.
„Co se stalo?“ zeptala se Natalie, když sledovala zničenou mámu v odraze zrcadla.
„Vždycky se spoléhej sama na sebe. Pamatuj si to. Chlapi dokážou být nehorázné svině.“
Sotva to dořekla, zase začala vzlykat a brečet ještě víc. Natalie ji pustila, obešla ji a postavila se k ní tváří v tvář.
„Co ti udělal?“ zeptala se Natalie s tím, že věděla, že je řeč o Chrisovi.
Ge jen vrtěla hlavou v náznaku, že nic neřekne. Jen sklonila hlavu a začala posmrkovat. Pak jí dcera podala krabičku kapesníčků, aby se mohla vysmrkat, což přijala hned.
„Táta věděl, proč tu mám zůstat…“ prolomila ticho. „Kdybych s ním odjela, neměla bys tu nikoho. Utrápila by ses.“
V tu chvíli zvedla tvář a podívala se jí do očí. Představa, že by jí tohle někdy řeklo její vlastní dítě, byla pro ni neskutečná… teď se stala realitou. Vlastní dítě ji litovalo. Bylo jí na nic.
„Proč jsi s Chrisem, když ti ubližuje?“ ptala se Natalie. Odpověď nedostala. „Proč se kvůli němu trápíš?“ ptala se dál.
2024 ©