74.díl - Snowflake ...

Napsal Starlight (») 24. 11. 2013 v kategorii Final Years 1, přečteno: 665×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineneverland_5.jpg

 Scházel ze schodů dolů do haly, odkud jeho kroky vedly do kuchyně. Měl sice hlad, ale ještě větší byla jeho chuť na sladké.

Máme nějaké buchty?“

 Zeptal se Michael nové hospodyně Rose, která zrovna pucovala kuchyňskou linku. Jeho dotaz ji nemile zaskočil.

Promiňte, pane Jacksone, nevěděla jsem, že jste chtěl buchty.“ Omluvila se žena ve středním věku. „Jsem spíš zaměřená na hlavní jídla a různé chody, než na pečení buchet. Ale něco bych pro Vás snad mohla upéct.“

 Jeho zklamání se mu podařilo částečně zakrýt, když se ohlédl po hodinách. Stýskalo se mu po koláčích od Pam, nebo po jahodových desertech od Cory. Jahůdky…. Stýská se mi po Natalie… Posteskl si Michael v duchu, když si ještě stále živě vybavoval svou dcerku jako batole v dětské židličce s miskou jahodového pudingu s piškotky před sebou. Teď stál na místě, kde ta židlička stávala vedle jídelního koutu.

„Už je moc hodin na pečení.“ Utrousil Michael. „Někde ve skřínce by měly být recepty po předchozí hospodyni. Na víkend si nějaký vyberu a zkusíme spolu něco vymyslet.“

 Obracel se k odchodu, když v tom si ještě něco uvědomil.

„Jo, a prosím…“ Obrátil se k ní. „Nevykejte mi, přijde mi to, jako moc velký odstup, když se tu budeme vídat skoro denně.“

Rose: „Promiňte, pane, ale nejsem zvyklá si tykat se svým nadřízeným. Není mi to moc příjemné.“

 A odkud že vlastně paní Rose přišla? Říkal si Michael, když se zaražený otočil a pokračoval ke schodišti. Nejen že se nedočkal žádného sladkého zákusku, buchty, nebo jen jednoduché bábovky, ale ke všemu si s ním nechce tykat jeho nová hospodyně.

---------------------------------------------------------------- 

 Snažil se být vždycky lepší než ten druhý. Dával do svých pohybů dvakrát tolik energie, než ten, který se na něj díval, ale vždycky se jeho schopnostem vyrovnal…

 Už půl druhé hodiny se potil před zrcadlem podle rytmu skladeb, které zaplnily celou taneční zkušebnu. Vydýchával tu námahu a shodil ze sebe červenou košili a tak se v chůzi provětrával jen v černých kalhotách, mokasínech a bílém nátělníku.  Procházel se po parketách a sledoval své nohy, jak se při prosté chůzi pohybovaly, sledoval šmouhy na dřevě, které byly pod světly vidět.

 Přesně věděl, která šmouha byla od takového kroku, pohybu, otočky. Ale pak se tu s nimi mísilo i pár, které mu nebyly nijak známé, nebo spíš nemohl přijít na to, co by tančil, aby takové šmouhy udělal.

 Náhle se v přehrávači přehodily skladby a začala hrát nějaká klasika. A Michael už věděl, kdo tady tehdy doopravdy ovládal parket. Ten klavír…. Jako by se točil a viděl před sebou Ge v těch tvrdých baletních špičkách, jak na Labutí píseň tančí s tou nepopsatelnou lehkostí, v lehké sukýnce a přiléhavém nátělníku. Když zavřel oči, viděl ji a cítil její hebkou pokožku, chuť jejích rtů i smyslnou vůni její Miss Dior...

Ge_215

-----------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------------- 

Minneapolis – Minnesota – Spojené státy

 Druhého dne hned z rána se Michael rozhodl, že se zastaví za Pam. Určitě ji potěší taková návštěva těsně před svátky, v což doufal, a taky doufal, že bude mít upečený nějaký jablečný koláč, buchtu, sušenky, cokoliv!

Panenko Marie!“

 Jásala Pam, která za tu dobu nabyla babičkovského vzhledu. Hned ho srdečně objala a jako malé dítě ho držela za tvářičky.

Kdepak Panna Marie, jsem Mike.“ Usmál se.

„Pojď honem dovnitř!“ Nabízela Pam a už mu podávala teplé bačkory.

---------------------------------------------------------- 

 I pan Brook se s ním velmi rád přivítal a posadil Michaela do útulného obývacího pokoje, kde už stál nazdobený vánoční stromek, který měl dokonce hezčí světýlka, než jaké měl doma Michael.  Což mu připadalo divné, protože si uvědomil, že bude slavit Vánoce sám. Vlastně je bude slavit, ale ne s těmi, které by chtěl mít u sebe pohromadě v Neverlandu.

„Jak se má Ge?“

 Ptala se Pam, jen co položila tác se šálky teplého čaje, cukřenkou a talířky s jablečným koláčem. Přesně, jak si Michael představoval. Když uviděla, jak mu zasvítilo v očích při pohledu na koláč, zahřálo ji u srdce, že je pořád stejný.

„Nevím, nestýkáme se.“ Odpověděl ne už tak vesele. „Nebyla doma, když jsem jí a dětem přivezl dárky. Nejspíš někde byla s manželem.“ Dořekl trochu smutně.

„Určitě se za tebou zastaví.“ Promluvila Pam s nadějí. „Má tě přece ráda a rozvod nikdy neznamená, že s tou osobou už nikdy neuvidíš.“

 Podívala se při tom na svého manžela pana Brooka. Ano, ti dva jsou toho důkazem; řekl si Michael tak trochu ironicky. Nechtěl se s Ge setkat až v důchodu.

„Jediné, co jsem od ní k minulým Vánocům dostal, byla fotka dětí.“ Řekl zklamaně. „Chtěl jsem ji pozvat do Neverlandu, ale když jsem si uvědomil, že se tam nechce vrátit, tak jsem se o to radši ani nepokusil.“

„A co to s ní oslavit někde jinde?“ Navrhl pan Brook. „ Třeba Paříž, nebo jiné město.“

Pam: „Určitě by tě pozvala i k nim, nebo ne? Ge by tě nikdy neodstřihla od dětí. Všichni víme, jak moc jsou pro vás oba děti drahé.“

Pam-3

„Radši se o to nesnažím. Jde vidět, že se děti zařizují podle Foxe.“ Odpověděl Michael a napil se čaje.

Pam: „Michaele, takhle to nemůžeš brát.“ Vyčítala mu jemně. „Christopher má na Ge dobrý vliv. Pan Starlight..“ Ukázala směrem jako by na sousedův dům. „mi vždycky vypráví, co je u nich nového, když mu Ge nebo její manžel zavolá.“

„Ge by nikdy nevěřila nikomu, koho nezná důvěrně.“ Dodal pan Brook. „Vždycky jsem ji tomu učil, aby si dávala pozor.“

Michael se znuděně nadechl a musel jít s pravdou ven. „Jenže ona s tím Christopherem zahla, víš?“ Díval se Pam přímo do očí. „Tehdy, když po nás šel Chandler.“

 Jeho slova nastolila dlouhé ticho. Pam se na něj dívala pohledem raněné laně, jako by mu to nechtěla věřit.

„Tehdy, když ji unesl a já jsem pak odjel do LA. Vyspala se s Foxem a já to musel sledovat.“ Vyprávěl s hořkostí v hlase. „Teď už víš, proč to takhle dopadlo. Celé ty lži o tom, že to musela udělat a pak ode mě odešla, jako bych za to všechno mohl.“

 Celé ho to začínalo vysilovat. Připadal si, jako by ho Ge pořád chtěla zdevastovat. Ne ta Ge, ale tu, kterou měl v hlavě. Miloval ji, ale skoro pokaždé, když o ní začal mluvit, tak ji nenáviděl.

„Kdy se to stalo?“ Zeptala se otřeseně Pam.

„Nevím.“ Zavrtěl hlavou. „Prosím, nechtěj po mě vědět přesné datum, už o tom nechci mluvit.“

 Zařinčel porcelán, když Pam s roztřesenýma rukama pokládala hrníček i s podšálkem na stůl.

„Michaele…“ Dívala se kajícně dolů, úplně stejně, jako to dělá Ge. „My jsme ti to nemohli říct.“ A pak se mu podívala do očí. „Drželi Natalie… Nevím, jak se dostali do Neverlandu, ale byli všude kolem domu. Probudila mě Cora, bylo to pozdě v noci a z okna jsme uviděly několik velkých aut. Černý dodge jeep stál před hlavním vchodem do domu, nějaký chlap vynesl zevnitř Natalie a nasedl s ní do toho jeepu. Ostatní pořád stáli kolem domu, v rukách drželi revolvery. Po tom všem jim někdo dal pokyn, museli být nějak ve spojení s Chadlerem….“

 Začínal mít ten divný pocit v žaludku. Takový ten vzduch, který vám pak vjede do mozku a vy si uvědomíte, že budete zvracet. Takže ta poslední, které jsem celou tu dobu věřil, mi zatajila to, že šlo mé dcerce o život…  Měl sto chutí jít a skočit z nejbližšího mostu. Tak dlouhou dobu, tak strašně dlouhou dobu chtěl Ge oplatit to, co mu udělala a teď už odmítal věřit, že se s Christopherem vyspala schválně.  Pochopil, že to, co mu Pam řekla, byla pravda o tom, že kdyby se Ge nedala Chrisovi, unesli by Natalie, ale i tak tomu odmítal věřit. Podvedla ho. Podvedla mě! Podvedla mě! Podvedla mě! Křičel v duchu, zatím co se Pam a pan Brook na něj dívali, jako by teď měl nahlas odpustit Ge.

„Když odjeli, vběhly jsme s Corou do domu a zkontrolovaly Natalie. Byla prochladlá, v postýlce a dívala se na nás tak vyděšeně. Nic nebylo vykradené, šlo jim jen o malou… Pak jsi přijel ty, brzy ráno a my jsme s Corou do té doby nezamhouřily oči. Pořád jsme stály u telefonu a váhaly jestli zavolat policii.“

 Sklonila hlavu a nechala samotnou slzu spadnout na její manšestrákové kalhoty.

„Moc mě to mrzí.“ Dodala.

 Jeho návštěva už tedy nebyla dál ve vánoční náladě a Pam mu na jeho přání vyprávěla všechno, co mu bylo doposud nejasné. Ať už to byl Georgiin druhý potrat, tehdy, když do Neverlandu musela akutně přijet doktorka Margaret, nebo až moc podivné chování některých zaměstnanců ranče, kteří se nakonec ukázali, že stáli za Chandlerem. Michael to všechno s bolestí poslouchal. Připadal si jako mučedník. Kolik lidí ho obelhalo, co všechno mu zatajili…

„Ge se rozhodla správně…“ Promluvil po nějaké době pan Brook.

 Michael se na něj podíval, když pil ze svého už druhého šálku čaje.

„Pan Fox jí pomohl postavit se na nohy. Viděl jsem to na ní.“ Pokračoval. „ Život s tebou, Michaele, neměla lehký, ale tím neříkám, že ji to nedávalo štěstí. Kdyby tě neměla ráda, neporodila by ti děti, časem by od tebe utekla. Ale kdyby tě neměla ráda, myslíš, že by to s tebou jen tak trpěla? To, co s tebou prožila, si na ní vybralo určitou daň a teď má šanci žít jiný život.“ Odmlčel se. „Má svobodu a to jen díky tomu, že jsi ji nechal jít.“

 Tohle už ani Michael ani Pam nekomentovali. Oba totiž věděli, co Ge pro Michaela znamená, a že i přes to všechno by ji nenechal jít. Kdyby tehdy měl rozum jako teď, nikdy by ji nenechal odejít.

----------------------------------------------------------------- 

 Po společném vypětí sil nad dobou minulou se nakonec přenesli do úplně jiného téma. Pam vyprávěla Michaelovi o rodině jejího syna, jak se na něj těší a že budou trávit všichni Vánoce a Nový rok tady v Minneapolis.  Michael jí zase musel povyprávět, jak žalostná je v Neverlandu situace bez jejího kuchařského umění. Taky se ptal na Coru, kam se vydala, jenže ani Pam přesně nevěděla, co její milovaná neteř dělá. Nechala jí však poslat několik pohledů z Evropy, takže vyrazila na cesty v naději, že si najde nový životní směr.

Michael_162

 S prvním krokem ze dveří mu na hlavu spadlo hned několik vloček a další padaly hned za nimi. Sněhová nadílka v Minneapolis tedy nezůstane jen o dvaceti centimetrech, jak si myslel, že když sem přijel.

 Šel o kousek dál a navštívil i George a Saru Starlightovi. U nich se sice nedočkal báječného koláče, ale za to dobré buchty z kolekce vánočního cukroví od paní domu, a pravého britského čaje, ke kterému se hodilo i mléko, což chtěl dlouho opět ochutnat.

Podle velkého množství cukrovinek usoudil, že čekají návštěvu. Sara se pochlubila, že se během těch let strávených v Americe naučila hned několik druhů cukroví, což dřív nechávala na někom jiném. Taky prozradila, že na svátky k nim přijede (k jeho zklamání jenom) Rachel s rodinou. Děti se prý vždycky po cukroví můžou utlouct a jsou jak pro ni, tak i pro George velkým oživením. George mu pak sem tam povyprávěl nějaké novinky o Ge, za což mu byl moc vděčný. Prý se taky chystala do Minneapolis i celou rodinou, ale spíš to vypadá, že zůstanou v Anglii. Jestli pak ví, že Ge čeká dítě? Říkal si Michael, když poslouchal Georgiiného tátu.

 Ládoval se buchtama a poslouchal, jak mu George citoval vyprávění své mladší dcery, jak ty její děti rostou, co všechno vymýšlí, co už zvládají, co nechápe, kde se to naučili… Sara mezi tím vařila v kuchyni čokoládovou polevu jako finální zdobení dalšího cukroví, a to říkala, že se vzdálí jen na chvilku. Takže během té čtvrt hodiny, co Sara zdobila, se toho Michael dozvěděl dost.

-------------------------------------------------------------

 Když pak usedl do limuzíny, za jejímž volantem seděl jako věrný pes Wayne, byl spokojený, velmi spokojený. Ač si to nerad přiznal, u Pam ze sebe vydal zlost a bolest, kterou neochotně přijímal dalším rokem, kdy byl sám bez Ge.  A u pana a paní Starlightových se zase přesvědčil o tom, že tam v Remenhamu, v tom líbezném zámečku Pak Place plane silný oheň v rodinném krbu. Krb plný lásky, zdraví a pohody.

 S břichem plným vánočního cukroví a čaje se pak uvelebil na zadním sedáku a dal Waynovi pokyn, že se může rozjet do centra, kde měl Michael rezervované apartmá v hotelu. Vzpomínal na fotky, které mu ukazovala Sara, co by pyšná babička, a rozplýval se nad čertíkovskými výrazy svých dětí. Nijak ho nemrzelo, že ty samé fotky nemá, ale zase bylo vidět, že Ge fotky vybírá velmi pečlivě jak pro něj, tak pro své rodiče.  On od ní dostával vždycky ty nejpovedenější, zarámování hodné snímky, na které může být hrdý.

 Při pohledu na pohádkovou sněhovou peřinu s vánočním osvětlením v ulicích města, si začínal v hlavě dávat dohromady melodii, která by byla stejně něžná, stejně líbezná, jako jeho štěstí. Alex, Natalie a Ge. Vzpomínky na ně ho hřály u srdce a chtěl co nejdřív složit píseň jenom pro ně a zazpívat jim ji ještě než bude Štědrý den. Ten sníh… Vánoce… Moje děti… Moje děti a jejich maminka…

Snow-snow-everywhere

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Mary z IP 188.75.128.*** | 26.11.2013 22:29
Vždycky když přidáš nový díl a je v něm zrovna Mike, tak si zase posteskne po Ge, nebo se mi to zdá? smile Já prostě chci aby měl už konečně klid, s někým se usadil a měl rodinu a ne aby se takhle trápil smile Nevím, nemám to srdce ho nechat takhle trápit..ať už v povídce nebo doopravdy smile
Ehm...ta jeho nová kuchařka mi přijde nesympatická! smile Jenom doufám, že to není Lana? smile Já už chci do povíkdy Lanuuuuu!!!! smile smile Ale je moc brzo a konec povídky nechci, tak si jí můžeš ještě nechat smile..
A ještě mi ta kuchařka přijde celkově divná smile nevím co by za to někteří dali, kdyby si mohli tykat se svým nadřízeným? smile ale uvidíme co se z ní vyklube smile
A ještě jsem se chtěla zeptat, jestli by nebylo možný, že by Chris  odjel na vánoce na nějakou pracovní cestu a Ge s dětma by jela do Neverlandu? smile smile Nebo aspoň ať Mike vidí Alexe a Natalie, vždyť je tak dlouho neviděl a takhle být odtrhnutý od svých dětí..smile smile
Mary z IP 188.75.128.*** | 26.11.2013 22:35
PS vyřiď, prosím Zuzy, že mi nějak nejde okomentovat příspěvek na jejím blogu smile Nějaký error či co, tak doufám, že se to brzo dá do pohody smile
Starlight | 27.11.2013 05:23
Vyřídím smile Jí se zase nechce spustit můj blog smile
Mary z IP 188.75.128.*** | 27.11.2013 16:40
Děkuju smile No jo, všechno to stojí za starej pendrek!! smile
Mary z IP 188.75.128.*** | 1.12.2013 18:51
Kdy bude další díl? smile
Starlight | 1.12.2013 21:56
Pracuju na něm smile Snažím se aspoň o nádech vánoční atmosféry smilesmile
Mary z IP 188.75.128.*** | 1.12.2013 22:37
A Mikeeee! smile
Starlight | 3.12.2013 08:37
omlouvám se, ale díl se dává pomalu do kopy smile nějak mi teď chybí čas pro psaní, ale budu se snažit co nejdřív ho dopsat smile
Mary z IP 188.75.128.*** | 4.12.2013 15:04
Ráda si počkám! smile
Starlight | 5.12.2013 22:00
Lásky moje, je možné, že už zítra tu bude nový díl smile Konečně mě chytila múza a slovíčka střílí řádky jeden za druhým smile Těšíte se? Asi jo, že smile
PS: Veselého Mikuláše! smile U nás ve škole řádili tradičně dost. Zmazali nás úhlem a dokonce "posvětili" vodou ze záchodu smile smile
Mary z IP 188.75.128.*** | 5.12.2013 22:39
Finally!!!smile
No to u nás ve škole to tak hrozný nebylo smile Ale potkala jsem dvě party, když jsem šla ze školy....Tu první jsem pozdravila (protože jsem viděla, jak už se na mě chystajísmile) a ten jeden čert "Ta je slušná tu necháme být." smile A když už jsem byla kousek od baráku, tak jsem potkala další a když jsem je viděla, tak jsem se rozběhla a utekla domů a oni se mi začali smát  smile smile
Svědomí mám čistý, ale kvůli traumatu z dětství se čertů děsně bojím...smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a devět