Michael: „Jen jsem si myslel, že by sis chtěla o něčem promluvit….“
Naštvaně ze svých ramen sundala jeho dlaně a kousek od Michaela odstoupila.
„Dřeš se a přetahuješ práci domů… Nikdy sis od toho neodpočinula… Nemluvila jsi o tom se mnou, a vypadá to, že ani s nikým jiným.“
Ge: „Ty jsi chtěl, abych se tady sesypala? Nevíš, jak je to těžké mluvit o něčem takovém! Nechci se o tom bavit!“
Michael: „Počkej, prosím.“
Nereagovala a vydala se do své ložnice, Michael neváhal a šel za ní.
„Panther..“
Georgiana přímo před ním zabouchla dveře, rána se ozvala celým bytem. Do nastávajícího ticha se potom pomalu vplýval její pláč. Michael stál s bolavým srdcem opřený o dveře její ložnice. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, ale co už mohl dělat? Kostky byly vrženy. Potvrdil se Karenin názor.
Potichu otevřel dveře a vešel dovnitř. Ge seděla na posteli a dlaněmi skrývala svou tvář. Michael si k ní přisedl a objal ji. Konečně ucítil, jak zhluboka vydechla. Jakoby z ní spadlo to těžké břemeno.
Michael: „Nemusíš nic říkat… Stačí, když se vypláčeš. Uleví se ti.“
Ge: „Ne.“ Pomalu zvedla hlavu a podívala se na něj. „Vůbec nic nechápeš“ Plakala.
Michael: „Zkus mi to říct.“
Věděla, že Michael se snažil pomoct, ale něco uvnitř srdce jí v tom bránilo.
Ge: „…Nejde to.“
Michael: „Prosím…“ Sladce jí šeptal do ucha. „Prosím.“
Hladil ji po zádech a líbal na tvář, zkouše uvolnit napětí, které mezi nimi cítil. Viděl na ní, že je to těžké o tom mluvit. I jeho to bolelo a proto se snažil aspoň kousek toho břemena z ní dostat.... Nakonec se rozhodl pro odbornou pomoc.
„Už to trvá pár měsíců.“
„Můžu se zeptat? Pláče někdy po večerech, vídáte ji smutnou?“
„Ne… Jen tehdy, když jsem si s ní chtěl o tom promluvit.“
„Dobře… Uvidím, co se dá dělat. Ještě Vám zavolám.“
Probíhal trénink jako ve všední dny. Georgiana dbala na to, aby její svěřenci získali precizní kondici a pomalu se s nimi pouštěla do choreografie Labutího jezera.
Ge: „Tak holky a ještě jednou. Raz! A dva! A tři ! A čtyři!“
Ale taky se blížil Michaelův odjezd do Japonska, kde proběhne jeho druhá návštěva v této zemi.
Z toho měsíce plného samoty měla obavy, avšak pořád se mezi nimi zvětšilo napětí, které znovu zesílilo kvůli té noci. Tehdy se pro Michaela stala velká změna, Ge totiž od té doby málokdy k němu promluvila, a k tomu všemu se k němu málokdy přibližovala. A to ho uvnitř spalovalo, jako vařící olej. Dělal si o ní velké starosti a proto přistoupil k řešení, které by ho nikdy před tím nenapadlo.
„Promiňte…“
Ozval se neznámý ženský hlas z otevřených dveří od sálu. Ge se otočila od zrcadla a ve dveřích stála žena s pronikavým pohledem.
Ge: „Přejete si?“
Šla za paní ke dveřím s rukama v bok. Bylo vidět, že je trochu víc vyčerpaná, nemluvě o jejím výrazu v očích. Tvář byla uvolněná ale ty oči byly smutné, jako vždy.
„Ano. Přišla jsem pro svoji neteř. Potřebovala bych, aby mi doma pomohla. Manžel je na pochůzce u pacientů a já to sama doma nezvládnu.“ Usmála se. „Tak jsem se chtěla zeptat, jestli by to nevadilo, kdyby Connie odešla o dvacet minut dřív?“
Georgiana si povzdechla a ohlédla se na Connie a zpátky na její tetu.
„Dobrá… Tak ať Vám minimálně uklidí celý dům.“ Pousmála se.
„Vy jste slečna Starlight, že ano? Connie mi o Vás říkala. Já jsem Margaret Reyová.“
Podaly si ruce, při čemž ji Margaret důkladně sledovala, jak Ge reaguje na určité věty, jaký má stisk ruky, její chování i postoj. Všeho si všímala mnohem víc, než kdejaký člověk.
Margaret: „Víte, jsem ráda, že holky dostaly tak skvělou trenérku. Jste pro ně perfektní příklad toho, jak má vypadat profesionální tanečnice… Aspoň co jsem o Vás slyšela.“
Ge: „Nevím, co jste slyšela, ale je to od Vás milé.“
Margaret: „Connie mi říkala, že prý jí chcete dávat soukromé hodiny. Prý na přípravu výběrové řízení.“
Ge: „Ano. Výběrové řízení už proběhlo. Teď bude výběrové řízení pro dívky, které byly nominovány pro hlavní roly. A já si myslím, že Connie na to má.“
Margaret: „A bude to něco stát? Když už se jí chce ujmout?“
Ge: „Ne, to ne. Jen tady zůstane o hodinu déle, nic víc.“
Connie došla za nimi s taškou a převlečená.
Margaret: „Tak dobrá. Doma to probereme, ale myslím si, že by s tím neměl být problém.“
Connie: „Jdeme?“
Margaret: „Ráda jsem Vás poznala.“
Ge: „Těšilo mě. Na shledanou.“
Obě byly něčím zaujaté. Margaret si všimla, že Georgiana byla bezchybně formální, avšak řeč těla prozradila, že v ní musí být něco, čeho se bojí. A Ge zase zaujalo to, že Margaret pravděpodobně zastupuje roli Conniiné matky.
Neverland
Čas kráčel kupředu a byl tu večer před Michaelovým odjezdem. Další koncerty ze šňůry Bad World Tour se odehrají opět v Japonsku. Necelý měsíc, to byl úkol pro Margaret, aby z Georgiany vytáhla stres a napětí, což se Michelovi doposud nepovedlo. A právě proto ji k tomu najal.
Ge: „Dávej tam na sebe pozor.“
Michael: „Neboj, za chvíli budu zpátky.“
Byl brzký prosincový večer. V Neverlandu se málokdo v tuto dobu proháněl v golfovém vozíku nebo jezdil na kolotočích. V domě byl celkem klid. Až na to, že Michael byl připraven k odjezdu. Ještě si naposledy kontroloval věci v kufru a v taškách. Ge seděla na jeho posteli a dívala se na něj. Už teď jí bylo smutno. Když se na ni Michael podíval, věděl, co jí probíhá v mysli. Zavřel kufr a přišel k ní. Usmál se na Ge a sedl si vedle ní na postel.
Michael: „Přežili jsme půl rok, přežijeme i jeden měsíc.“ Usmál se.
Ge s trošku zklamaným hlasem: „Tady nejde o to, jak dlouho budeš pryč.“
Michael: „Ty nechceš být sama, že je to tak?“
Trochu zaváhala nad jeho myšlenkou, ale i tak měl pravdu.
Ge: „Mám to teď těžké…“
Michael: „Dokud to v sobě budeš dusit, tak to bude těžké.“
Nebránil se přímým větám a upřímnosti, chtěl ji připravit na to, že o tom bude muset mluvit. Nehledě na to, jak to příjme.
Ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupil Bill Bray.
„Jdu ti pro ty kufry.“
Michael: „Díky Bille.“
Bill: „To už všechno?“
Michael: „Jo.“
Bill odešel s taškami a teď byla ta chvíle, kdy bylo na čase se rozloučit. Michael vstal z postele a Georga taky. Nebylo třeba mnoho vět, jejich pohledy mluvily samy za sebe.
Michael: „Bude nový rok… Tak ať to všechno začne nanovo.“
Ge: „Pokusím se.“
Michael: „Panther… Nechci, abys na to úplně zapomněla. Jen chci smíření a vyrovnání. Tu hlubokou ztrátu ze sebe musíš dostat.“
Během těchto slov jí ve vteřině natekly slzy do očí.
„Nechci v tom takhle pokračovat. Nezapomeň, že mi tím taky ubližuješ.“
Ge jen pokývala hlavou a potom ho objala. Hluboké a upřímné objetí, Michael ji políbil na rty a pohladil po tváři. Společně odešli z jeho pokoje a ruku v ruce ho doprovodila před dům až k autu. Poslední objetí a potom už jen sledovala, jak limuzína odjížděla pryč.
2024 ©