80.díl- invisible wall

O pár dnů později…

 Michael: „Vůbec nevím, co mám dělat. Přes den ji sotva vídám a když je doma, tak se mnou vůbec nemluví.“

David: „No… Já to docela chápu, ona v tom vidí ohrožení, protože tě neuvidí tak často, jako v Neverlandu. Vždyť v LA jsi sotva párkrát za měsíc.“

Michael: „Já vím… Jenže jezdit takhle pozdě víc jak dvě hodiny, to je šílené. Nedokážu si představit, kdyby se jí něco stalo.“

David: „Michaele, když to zvládala déle než jeden měsíc, tak si myslím, že sama by si to upravila podle sebe…. Podle mě by určitě uvítala, kdybys tam býval častěji. Jo, já vím, že jsi na turné, ale jestli tam přece jen zůstane, tak by si měl jezdit hlavně za ní.“

Michael: „Ano, já vím, že je to změna, ale co pak by to k něčemu bylo?... Trénuje od rána do večera… Kromě víkendů.“

David: „… Zkus si s ní promluvit. Nasadila vysoké tempo, nejspíš to udělala, aby měla výplň na celý den. Neuvědomila si, jak to bude vycházet.“

Michael: „Říkala mi, že první tři měsíce bude mít střídavé tréninky s malými holkami a staršími. Teprve se budou rozhodovat, koho jí přidělí, ale i tak to nemění situaci.“

David: „Promluvte si, snad se to nějak uklidní. Měj se M.“

Michael: „Ty taky, ahoj.“

 Položil telefon zpátky na stolek, zvedl se ze sedačky a šel z obýváku do kuchyně. Zastavil se u ledničky s mlsným jazykem a začal hledat něco, co by mu uklidnilo krk a zároveň něco dostatečně sladkého. Naštěstí tam byl v krabici pomerančový džus, popadl ho, ze skříňky vyndal sklenici a nalil si chlazený nápoj. Když potom vrátil džus do ledničky, zůstal stát jako zkamenělý a zaposlouchal se. Něco slyšel. Zavřel ledničku, vzal do ruky sklenici s džusem a šel na chodbu, poté po schodech nahoru, a čím výš stoupal po schodech, tím víc slyšel melodii klavíru.

V naprosté tichosti přišel ke dveřím taneční zkušebny a poslouchal skladbu, která se linula z přivřených dveří. Sáhl po klice, aby si trochu víc pootevřel, ale když se jí dotkl, hudba přestala hrát. Teď nevěděl, jestli má utíkat pryč, nebo počkat, co se bude dít. Po pomlce se znovu rozezněl klavír a Michael se konečně mohl podívat, co se tam děje.

 Kdo jiný by mohl pouštět klasickou hudbu, než jeho Panther?

Byla tam a tančila s naprostou vážností a zároveň tak lehce, jako kdyby se nechala unášet melodií.

Pro něj to byla čirá nádhera. Každý její pohyb byl dokonalý, dívala se na sebe do zrcadla a nevynechávala ani výraz, který k tomu patřil. Usmívala se na sebe. Při klavírovém sóle se proměnila v něco tak nevinného, tak čistého a krásného jako… Labuť.

Srdce se mu rozplývalo nadšením a hrdostí, kterou právě cítil. Viděl ji oddanou sobě samotné a ten její úsměv mu bohatě stačil, aby se mu rozzářila mysl. Udělal krok zpátky, přivřel dveře a odešel.

Georgiana zůstala stát na místě, v odrazu zrcadla sledovala, jak se dveře před chvíli přivřely a jako na lusknutí prstu se jí vehnaly slzy do očí. Z ničeho nic, prostě se jí zaleskly oči. Podívala se na sebe do velkého zrcadla před sebou a sama tomu nemohla uvěřit, že se po tolika letech dokázala znovu citově napnout.

Vypnula přehrávač, zhasla světla a opustila zkušebnu se smutnou tváří.

Michael seděl na kamenných schodech před otevřenými dveřmi do domu. Sledoval zahrady a kde jaké ptactvo kolem a popíjel džus ze sklenice. Přemýšlel nad různými alternativy co se týkalo bytu v LA. Položil vedle sebe sklenici a namátkou se ohlédl dovnitř, kde nikdo nebyl. Chvilku na to bylo slyšet na dřevěných schodech klapání.

„Co to?“ Pomyslel si a znovu se ohlédl.

To klapání znělo jako od bot na vysokém podpatku, ale ne. Klapala tvrdá podrážka baletních špiček, ve kterých si to Ge vykračovala dolů do kuchyně. Michael se usmál protože takový pohled se mu často nenabízel. Otevřela lednici a s povzdechem ji zavřela. Když se podívala do venkovních otevřených dveří, seděl tam Michael s úsměvem na tváři a sledoval ji.

Ge: „Co?“

Michael: „Jestli chceš džus, mám tu ve sklenici, už ho nebudu.“

Chvilku váhala ale nakonec si k němu sedla ven a vzala si od něj sklenici s pomerančovým džusem. Michael se na chvíli zaměřil na její nohy obuté do tvrdých baletních špiček, a poté svůj pohled přenesl výš na její obličej. Pila ze sklenice a dívala se na přírodu před sebou. Slunce pomalu klesalo dolů stejně jako venkovní teplota. Díval se na její oči, které měla sklopené, jako by nad něčím přemýšlela.

Michael: „…Tančila jsi nádherně.“ Pronesl k ní zaujatě.

Georgiana se na něj podívala nechápavě. „Co že? Ty jsi mě viděl?“

Michael: „Ano…“ Usmál se. „Díval jsem se na tebe.“

 Ge od něj odvrátila zrak i tvář a jen tak beze slov vedle něj seděla dál.

„Byla jsi dokonalá.“ Dodal.

 Ve snaze složit ji poklonu, se Michael snažil navázat kontakt a navodit příjemnou náladu.

„Ne.“ Špitla. „Kdybych byla dokonalá, neměla bych tak křivou páteř… Neříkám, že bych v baletu pokračovala, ale aspoň bych si nemusela projít takovou bolestí.“

Michael se k ní natočil se slovy: „Vždyť ty za to nemůžeš.“

Ge: „Michaele…“ Podívala se na něj. „Baletky mého věku stále tančí na prknech nejlepších divadel. A ani jedna nemá skoliózu páteře. Jsou perfektní… A co já?“

Michael: „Ty jsi dokázala něco, co ony neumí. Byla jsi elita, nejlepší z nejlepších.“

Ge: „A podívej se teď na mě… Takhle si dokonalost vybírá svou daň ?… Jen bolest a smutek nic víc…. Každý si tím projde. Já mám tu výhodu, že už to mám za sebou.“

 Michael začínal mít obavy. Tím, že se částečně vrátila do starých kolejí, jí způsobilo menší psychické břemeno. Ale co s tím už mohl dělat? Jen jí pomoct vyrovnat se s tím.

„Poslouchej…“ Řekl tichým chraptivým hlasem. „Teď máš v rukou své vlastní svěřence. Jsi jejich vzorem. Nedovol, aby skončili s jizvou na srdci jako ty, ale pomoz jim k tomu, aby dosáhli toho, po čem oni touží. Připrav je na všechno…“

  Ge se dívala do jeho tmavých očí, ve kterých zářilo slunce nad obzorem.

„Pojď sem.“ Zašeptala a naznačila, aby ji objal.

 Michael se usmál a dal jí objetí plné lásky a něhy. Držel ji u sebe s pocitem blaženosti. Byl rád, že po těch dnech ledové nejistoty a obav, se mu podařilo si s ní promluvit a dát ji tak najevo svou přízeň a podporu.

 Georga se na něj podívala a jemně se usmála s lesklýma očima.

Michael: „Ty pláčeš?“ Tvářil se starostlivě.

Ge: „Já nikdy nepláču.“ Řekla ironicky a usmála se.

Michael jí utřel slzičku, která jí stékala po tváři. „To je to, co vždycky budu obdivovat… Vy ženy můžete plakat, být smutné a při tom se usmát, jakoby se nic vážného nedělo.“

Ge: „Takové už jsme.“

Pokrčila rameny, vzala skleničku a odešla dovnitř, Michael ji následoval. Přišla ke kuchyňskému pultu, kam odložila skleničku. Jeho přítomnost pocítila na malou vzdálenost. A měla pravdu, stál přímo za ní, jedním prstem přejel od krku po její páteři až k pánvi. Políbil ji na šíji a přitiskl si ji k sobě. Srdce jí začalo silně tlouct, teplo z jeho těla přivádělo Ge do rozpaků.

„Ne…“

Michael se odreagoval od její šíje. „Ne?“

Ge se na něj otočila a podívala se na něj se smutnýma očima. „Ne.“

To, co si myslel, byla pravda. Jindy by se nechala hýčkat, ale teď to bylo jiné. Jakoby mezi nimi bylo sklo, nebylo vidět, ale přes to je k sobě nepustilo.

„Musím zkoušet.“ Dodala.

Michael: „Vždyť umíš všechno.“ Usmál se na ni a pánví si ji přitiskl k sobě.

Ge: „No ták… Pust mě.“

S velkou snahou se snažila sundat ze sebe Michaelovy ruce, které neustále sváděly její tělo.

Michael: „Už jsi trénovala dost dlouho.“

Lišácky se usmál a vysadil ji na kuchyňský pult.

Ge: „Co chceš dělat? Někdo se může přijít.“

S vážným pohledem na něj apelovala, ale Michael si s tím hlavu nelámal.

„Nikdo sem nepřijde.“

Jeho slova ji na pár sekund upoutala a mezi tím si Michael pod její sukní udělal cestičku k jejímu rozkroku. První reakce byla, že se lekla a chytla jeho ruku.

„Tady ne a ne teď.“

Usmál se: „Neboj…“

Vzal ji za ruku a políbil ji na rty. Svou touhu zkrotil na něhu a opatrnost. Pohladil ji po vlasech, díval se jí do očí a dával jí letmé polibky na tvář.

Ge: „Promiň… Jsem přetažená z toho všeho.“

Michael: „To nic.“ Zašeptal.

Ge: „Jen si budu muset zvyknout.“

Jeho oči jí zkoumaly do hloubi duše. Přitiskla své rty k jeho rtům a dlouze jej políbila. Z jejího polibku Michael cítil lásku a naprostou upřímnost. Jejich rty se oddělily, Ge slezla z kuchyňského pultu a pomalým krokem se vzdálila z kuchyně, odkud se vydala po schodech do svého pokoje.