Zaparkovala u garáží a spěchala do domu. Všude byla tma, nevěděla, jestli se má jít podívat k Michaelovi nebo jít nejdřív k sobě do pokoje. Nakonec šla k Michaelovi, potichu otevřela dveře od jeho soukromé části domu. Tam byla taky tma, šla dál a vešla do ložnice, nikdo nikde. Postel byla ustlaná a všechno bylo na svém místě.
„Možná, že se odjel do bytu v LA. Ale proč je tedy ten autobus tady v Neverlandu?“
Ge to nechápala. S trochu smutným obličejem odešla z jeho ložnice a šla rovnou do svého pokoje. Celou tu dobu co probíhala sprcha, přemýšlela nad tím, co se asi stalo.
S neklidným svědomím si lehla do postele a zhasla lampičku u postele. Nějakou dobu se převalovala, snažila se zabrat, ale pořád nemohla usnout, když náhle uslyšela kroky za dveřmi. Otevřela oči a zaposlouchala se. Kroky utichly přímo před její ložnicí, ozvalo se tlumené sevření kliky a dveře se pomalinku otevřely. Z chodby šlo světlo, ve kterém byla silueta osoby, jenž stála ve dveřích. Ge zůstala ležet bez hnutí otočená zády ke dveřím, takže ona ani osoba na ni nahlížející nemohli vědět své. Člověk ve dveřích nemohl zjistit, jestli spí, a ona nemohla vidět, kdo tam stál.
Asi po minutě se dveře zavřely a soudě podle vzdalujících kroků se Ge vyhrabala z postele a potichu přiskočila ke dveřím. Jenže když nahnula své uši ke klíčové dírce ve snaze, že ještě něco uslyší, ozvalo se jen hrozivé chraptivé zakašlání.
V tu chvíli si pomyslela, že je to zloděj, srdce jí začalo silně tlouci a nevěděla, co má dělat. Chvíli se tam rozmýšlela a potom neslyšně otevřela dveře od své ložnice, zrovna v ten moment, kdy na chodbě zhasla světla. Lekla se, žaludek se jí stáhl a srdce cítila snad až někde v krku. Byly slyšet kroky dole na schodech. Neměla na výběr, co nejtišeji šla po chodbě a dolů po schodech. Všude byla tma a ticho, jediné světýlko zářilo zpod dveří Michaelové části domu.
S rozklepanou rukou sevřela kliku, nahlédla dovnitř a to světlo svítilo z Michaelové ložnice, která měla otevřené dveře do kořán. Přes křeslo byla hozená mikina a klobouk a na vedlejší sedačce seděl Bubbles. Vychutnával si jablko s mrkví, které měl v misce na stole.
Než si ho Ge všimla, rozsvítila se světla. Lekla se, až se chytla za břicho, žaludek měla děsně stažený ze strachu, ale jen co uviděla Michaela s rukou na vypínači, nestačila se divit.
„Michaele? Co tu děláš?“
„Já? Vždyť ty jsi měla spát.“ Zachraptěl Michael.
Ge si oddechla, ale jeho hlas ji znepokojil. „Co se stalo? Měl jsi být ve Washingtonu.“
Michael si sedl k Bubblesovi. „Mám otok hlasivek, zrušili jsme teďka poslední tři koncerty.“
Ge: „A kde jsi byl? Když jsem přijela, tak tady nikdo nebyl.“
Michael: „Byl jsem venku a potom jsem si všiml auta, tak jsem šel za tebou, ale vypadalo to, že jsi spala.“
Ge: „Nespala jsem, uslyšela jsem šramocení na chodbě. Myslela jsem si, že je to někdo cizí, tak jsem se ani neobracela.“
Michael: „A kdo jiný by to byl?“ Divil se.
Ge: „Já nevím….“ Řekla nejistě. „Lekla jsem se, myslela jsem si, že tady budu sama.“
Michael: „A kdy jsi přijela?“
Ge: „Asi před hodinou..“
Michael podal Bubblesovi jablko se slovy: „Tak pozdě…“
Potom se podíval zpátky na ni. Byla neklidná, mnula si ruce, nervózně pokukovala kolem a jemně si skousávala rty.
„Je ti něco?“ Zeptal se starostlivě Michael.
Ge: „Nic, jdu spát.“
A rychle odešla, zavřela za sebou dveře a ani mu nepopřála dobrou noc. Michael to nechápal, seděl tam na sedačce s Bubblesem a ve vteřině se z jeho Panther stala plachá duše.
Ráno se Michael probudil do slunného dne, okna byla lehce otevřená a záclony se lehce pohupovaly pod taktovkou vánku, který se hnal po jeho zvlněných pramenech vlasů. Otevřel oči a chvíli rozjímal položený na břiše, ale ne na dlouho. Jeho mysl upoutala vůně… která se linula celou ložnicí.
Posadil se a na malém stolku zpozoroval snídaňový servis. Pomerančový džus ve sklenici, příbory na poskládaném ubrousku a to hlavní, vafle s karamelem a jahodou na šlehačkovém kopečku.
Usmál se a hned se pro to vyhrabal z postele, vzal tác a posadil se zpátky do vyhřáté přikrývky. Ano byl by si to vychutnal mnohem líp, kdyby ho to nedráždilo v krku, ale ani to ho nezastavilo před sladkým pokušením takové snídaně.
„Chutná?“ Ozvala se Ge opřená o futra dveří.
Michael se na ni podíval s dětskýma očima a usmál se. „Ano, to jsi udělala pro mě?“
Ge jen pokrčila rameny a sedla si naproti němu do postele. „Nějak se to vykouzlilo.“
Michael se na ni usmál a dál pokračoval v hodování. „Ty už jsi snídala?“
Ge: „Jo.“
Broukla a začala zkoumat svoji prodřenou ponožku.
Michael: „A co jsi měla?“
Ge: „Nic.“
Michael se na ni podíval hrozivým pohledem. „Georgo!“ Zachraptěl.
Ge se usmála se skloněnou hlavou. „Ne. Měla jsem vajíčka se slaninou.“
Michael: „No jen aby.“ Polkl. „Ty ses doopravdy tak vyděsila včera v noci?“
Ge: „Zvykla jsem si na samotu, nevěděla jsem, že se vrátíš už teď.“
Michael si ji prohlížel, jak se skloněnou hlavou odpovídala na jeho otázky, bez očního kontaktu. Něco se mu nezdálo.
„No ani teď nevypadáš nadšeně, že jsem přijel dřív…“
Ge: „Promiň… Jsem jen unavená.“ Podívala se na něj a lehce se usmála.
Michael: „A to takhle dojíždíš celou tu dobu, co jsi nastoupila?“
Ge zakývala hlavou. Michael dal tác na zem vedle postele a přisedl si k ní blíž.
„Přemýšlel jsem o tom, když jsem byl pryč… A možná by to bylo pro tebe lepší, kdybys přespávala u mě v LA. Zařídím ti tam všechno, co budeš potřebovat a na víkendy můžeš jezdit sem.“
Ge se zmateně zeptala: „Cože?“
Michael: „Nelíbí se mi, že dojíždíš takhle pozdě. Byl bych mnohem klidnější s tím vědomím, že v deset budeš v posteli a ne v autě na dálnici… Ty víš, že jsem chvilku tady a potom tam.“
Ge: „Jak to mám vědět, když jsem byla půlroku v Anglii?“
Michael slyšel, jak v jejím hlase zněla pochybnost a nejistota.
„Panther, nehledej v tom žádnou záminku. Jen ti to chci usnadnit.“
Georga vstala z postele se slovy: „Ne, já jsem to pochopila.“
Michael viděl, že to s ní pohnulo. „Ne, počkej..“
Ge: „Chápu to, oba máme hodně práce jenže vůli tomu už ani nemůžeme spolu bydlet na jednom místě.“ Přerušila ho a odcházela ke dveřím. „Prostě se přestěhuju do LA a ty jsi dělej, co chceš.“
Michael: „Tak jsem to nemyslel.“ Vstal z postele.
Ge: „Michaele, kdyby mi to vadilo, tak bych si za ty týdny dojíždění popřemýšlela o nějakém bytě, ale když už mi to říkáš ty sám… Já jsem si na nic z toho nestěžovala. Ale jestli ti vadí, že se vracím tak pozdě a že ti nejsem hned po ruce…“
Otevřela dveře, ze kterých se za Michaelem přihnal Bubbles.
„Pro tvůj klid se tam klidně přestěhuju, ale pamatuj si, že to bude horší.“
Zavřela za sebou dveře a Michael vzal Bubblese na ruky, se starostlivým obličejem se zadíval na dveře, ze kterých právě odešla Georgiana. Naštvaná, zmatená a plná negativ.
2024 ©