78.díl- Rebel

O pár týdnů později…

Bylo 27. Října 1988, Michael měl za sebou Pittsburgh, Washington a  tři koncerty v Minneapolis. Měl před sebou ještě necelé tři měsíce koncertování, ale…

Lékař: „Vypadá to na otok hlasivek.“

Frank: „Víte to jistě?“

Lékař: „Úplně jistě, pane DiLeo. Stačí mi k tomu, když slyším chraptivý hlas tady pana Jacksona.“

Odpověděl doktor vypisující recept.

Michael: „Jak to vypadá?“

Lékař: „Měl byste si odpočinout. Předepíšu Vám léky, taky byste měl pít více chladných tekutin na zklidnění otoku. A neuškodil by Vám pobyt na čerstvém vzduchu.“

Michael: „A jak dlouho budu muset odpočívat?“

Lékař: „Minimálně deset dnů, podle toho, jak se bude léčba vyvíjet.“

Frank: „Takže máme zrušit další koncerty?“

Lékař: „Pokud jsou v bližších termínech… Určitě.“

Zvedl se z křesla a potřásl si s Michaelem rukama.

Lékař: „Odpočiňte si, za týden se na Vás přijedu podívat. Po tom se domluvíme, jak budeme pokračovat.“

28. října-Los Angeles Ballet School-LA- Kalifornie

 Ge: „No tak holky, máme ještě deset minut! Fouetté, Failli a Sissone.“   

Byl pátek, všichni se těšili na víkend ale jediná Ge jim dávala zabrat. A právě proto, že následovaly dva dny volna jako každý týden, jim dala pořádný trénink.

Jedna ze sólistek ji moc ráda neměla, ale i přes to k ní měla velký respekt, jako ostatní. Georgiana byla na novém místě víc jak měsíc, a podle toho, jak tanečníci odcházeli unavení z tréninků, bylo vidět, že právě ona je novou nadějí na zlepšení jména této školy.

Connie: „Nemůžeme už jít?“

Ge se na ni otočila z druhého konce sálu se slovy: „ A co máte v plánu na víkend, že už chcete jít?“

Connie: „Třeba jít někam s přáteli? Je pátek večer, v tuhle dobu jsme už dávno byli venku.“

Ge: „ Ale vždyť Vám by se po mě stýskalo, slečno Reyová. Těch pět minut určitě vydržíte.“

Ostatní se Connie vysmáli a pokračovali ve cvicích. Ge je sledovala v zrcadlech a lehce si protahovala záda. Když se podívala po té „rebelce“, povzdechla si a nakonec na ně zavolala.

„Tak už jděte a pořádně si doma odpočiňte.“

„Děkujeme, na shledanou.“

Rozloučili se a během chvilky se vypařili ze sálu. Zůstala tam sama, povídala se na hodiny a bylo po půl deváté. Otočila se k zrcadlu a v odraze uviděla Connie stát u dveří. Pozorovala ji celou tu dobu, co tam zůstala sama.

Ge: „Co je? Už se ti nechce domů?“ Usmála se.

Connie vešla do sálu převlečená v běžném oblečení a sedla si k zrcadlu, kde se Georga protahovala.

Connie: „Já půjdu, až Vy půjdete.“

Ge: „Nebudou mít rodiče strach? Máš už po tréninku.“

Connie: „Upřímně… Těm je jedno, kde jsem.“

 Ge takovou větu často neslýchala a zvlášť od sedmnáctileté dívky. Sedla si k ní a na chvilku se zapovídala.

„To snad ne?...“ Zeptala se nevěřícně.

Connie: „Máte manžela nebo přítele, slečno Starlight?“

Ge: „Mám přítele.“

Connie: „Vy máte aspoň někoho, kdo na Vás doma čeká… Ale já nemám tu rodinu, která by mě podporovala. Mámě stačí, když doma přespím a to je všechno.“

Ge: „… A to nemáš ráda jenom mě, nebo jsi taková na ostatní?“ Usmála se.

Connie: „Neřekla jsem, že Vás nemám ráda. Já už jsem prostě taková.“

Ge: „Někdy mi přijde, že jenom na mě zkoušíš takové finty.“

Connie: „Víte, Vy jste úplně jiná liga než ostatní učitelé na této škole, a vždycky jste byla.“

Ge se usmála: „Co ty o tom víš? Nedělala jsem balet víc jak pět let.“

Connie: „Našla jsem si Vás v ročence. Byla jste jedním z těch přirozených talentů, dokonce mají Vaši fotku vystavenou dole mezi oceněními.“ Pousmála se. „Mám Vás ráda, i když to nedávám najevo.“

Ge nad tím chvíli přemýšlela a potom se zeptala: „Chceš mi říct, že tanec je jediným východiskem, kde jsi sama sebou, kde trávíš svůj volný čas.“

Connie se na ni podívala pohledem, který naznačil, že to všechno pochopila. „Ano… Nečekala jsem, že to někdo pochopí.“

Ge vstala ze země a Connie taky.

„Víš, každý má svůj způsob, jak utéct od všeho kolem… Ale rozhodně bych nečekala, že takové myšlenky bude mít už tak mladá holka.“

Connie pozorovala svoji trenérku, která odcházela ze sálu, když se jí náhle zeptala:

„A před čím utíkáte Vy?“

Ge se zastavila ve dveřích a ohlédla se za sebe po Connie. Tušila, že její nová trenérka něco skrývá a byla rozhodnuta to zjistit, ať už to bude trvat jakkoliv dlouho. Georgiana neodpověděla a odešla.

Ještě na parkovišti za ní Connie přišla, zrovna když si dávala věci do kufru.

„Kde bydlíte?“

Ge se na ni podívala a zaváhala s odpovědí. „Ehm… Kousek od Santa Barbary.“

Connie: „Stojí Vám to za to, jezdit takový kus cesty?“

Ge: „Kvůli takovým rebelkám jako jsi ty?... Ano, baví mě to.“

Connie se nad tím usmála a Ge sedla za volant a nastartovala auto. Stáhla přední okýnko a podívala se na Connie se slovy:

„Doufám, že mě nezklameš. S tím tvým přístupem jsem si tě oblíbila.“

Connie se usmála: „Nemějte strach.“

Ge se vytočila s autem a zamávala na ni: „Užij si víkend.“

Connie: „Vy taky, mějte se.“ Zavolala na ni.

Z Los Angeles přijela do Neverlandu kolem jedenácté večer. Co ji ale upoutalo, byl obytný autobus přistavený u cesty k domu. Tohle bylo divné, protože Michael by měl být ještě ve Washingtonu, leda že….

„Něco se stalo?!“

Pomyslela si a běžela do domu.