72.díl-Divine romance

 Mezi tím v hotelu Mayfair - Londýn

 Karen přišla k Frankovi na pokoj, kde si povídal s Billem Brayem, a byla trošku zmatená.

„Ahoj, Michael se ještě nevrátil?“

Frank se na ni podíval s nechápajícím výrazem. Otočil se v křesle a řekl: „Michael? Ten se vrátí až zítra ráno.“

Karen: „… Aha…“

Bill: „Potřebuješ něco?“

Karen: „Ne, nic. Jen jsem nevěděla, že bude pryč celý den….Tak jo.“ A odešla pryč.

 Dveře cvakly a Bill s Frankem se na sebe podívali pomateně.

Frank: „Tak se mi zdá, že Karen trochu žárlí.“ Pousmál se.

Bill: „To já nevím. Až tak moc si toho nevšímám.“

Frank: „ No, co jsem si něco málo všiml, tak Karen se líbí Michael… A teď když si on přijel pro Ge, tak je Karen taková … trochu naštvaná.“

Bill: „Aha… No, co už. Ale Michael taky není úplný svatoušek.“ Pousmál se. „Já vím, jak se rád otáčí po holkách. Už když byl malý, tak se rozhlížel kolem, jestli není někde poblíž hezká dívka… A to mu zůstalo dodneška.“

Frank se zasmál a dolil si do sklenky vodu z láhve na stole. „No jo… Michael je Michael.“

Oxford- 21:04

Michaelovi se po nějaké době podařilo dostat Georgu do nejtěsnější blízkosti, tak jak chtěl. Povídali si o všem, co za ten půl rok zažili, a čím víc se mezi nimi začaly objevovat chvíle ticha, tím víc po sobě toužili. Leželi na gauči skoro po tmě, venku bylo šero a na nebi byla vidět první z hvězd, které sem tam zakryl nějaký ten mrak.

Ge: „No a potom ho hodili do Henley.“ Zasmála se.

Michael: „Ne! Fakt?“ Překvapeně.

Ge: „Jo. Potom se podívali na mě a měla jsem co dělat, abych tam neskončila taky. Naháněli mě mezi stromy kolem domu… Ale nakonec mě jenom postříkali vodou.“

Michael se zasmál: „U mě bys neměla šanci.“

Ge: „Vzpomněla jsem si na tebe, když po mě chrstli kýbl vody.“

Michael se zasmál a zeptal se: „A nebylas potom nemocná? To bych jim neodpustil.“

Ge: „Ne, bylo vedro… Až tak moc jsem jim nenadávala.“ Usmála se.

Michael se na chvíli zamyslel a pohladil ji po zádech. Ge se k němu přitulila ještě víc se slovy:

„Nepřestávej…“

Začal ji hladit oběma rukama a díval se, jak pomalu zavírá oči. Poté ji jemně pohladil po tváři a jedním prstem přejel po její paži. Georgiana se usmála se zavřenýma očima a svou hlavu lehce zaklonila. Michael neodolal nad její zasněnou tváří a políbil ji, a ona otevřela oči. Znovu ji políbil a stejně tak reagovala i Ge. Jejich polibky se postupně prohlubovaly stejně, jako jejich pocit chtíče a vášně. Lehla si na něj a divoce se začali líbat.  Postupně se mezi nimi rozpaloval oheň. Michael jí nepatrně vyhrnul tričko, a ona věděla, čemu to předchází.

Ge: „Počkej…Ještě je brzy…“

Michael usmál: „Ale není…“

Jeho dotyky byly intenzivnější obzvlášť na jejích intimních partiích, a tomu se dalo jen těžko odolat.

Ge: „Musím ti ustlat postel…“

Michael se usmál. „Vždyť budu spát s tebou.“

Ge: „Ale jeden polštář a peřina stačit nebudou.“ Lehce si sedla na jeho boky.

Michael: „Ty mi chceš utéct, že jo?“ Laškovně se zeptal.

Ge: „Věř mi, to by vypadalo jinak…“

Slezla z něj a postavila se vedle sedačky aby našla svoje pantofle.

Michael: „Ty mě tu necháš samotného ve tmě?“

Ge: „Máš strach?“ Usmála se.

Michael: „Co myslíš?...“ Vstal ze sedačky. „Pomůžu ti, ať to máš z krku.“

Ge: „Bojíš se tmy?“

Michael: „… Tak trochu.“ Ušklíbl se.

Ge: „Tma je náš největší přítel.“

Michael se zarazil. „Jak to myslíš?“

Georga šla ke schodům se slovy: „Jednou to pochopíš.“

 Michael ji následoval nahoru, a když vystoupal po schodech, Ge už hrabala ve skříni na chodbě pro polštář a povlečení, zatím co on si prohlížel chodbu, ve které se nacházel.

Michael: „… Jak je to dlouho, co jsi tu byla naposledy?“ Rozhlížel se po zarámovaných fotkách na zdi.

Ge: „Asi čtrnáct dní.“ Zavřela skříň a Michael se na usmál. „ Čtrnáct let…. Rachel sem občas přijede a zkontroluje to tu. Dům je pořád v našem vlastnictví, takže ho občas nabídneme příbuzným, jako dům na prázdniny, nebo tak něco.“

Michael: „A co Remenham?...“

 Georgiana zvedla obočí a zatvářila se, že jakože o ničem neví. Otočila se a šla do velké ložnice, kam za ní přišel Michael, čekajíc na odpověď.

Ge: „Tam pobývá Andrew s Jane… Je to takové to sídlo na slavnosti a tak, ale většinu času tam tráví hlavně soukromě.“

Přeříkala to jako na z paměť přeříkanou básničku, když povlíkala polštář.

Michael se opřel o futra dveří s rukama v kapsách, chvíli si ji zezadu prohlížel a potom se dodatečně zeptal.

 „Ale co jsem slyšel tak to všechno patří tobě, nebo ne?“

 Ge ze vzpřímila po jeho otázce a s polštářem v ruce se na něj otočila, Michael k ní přišel blíž se slovy:

„Ty jsi hlavní dědička.“

Díval se na ni dravě, ale jeho hlas zněl oznamovacím tónem avšak tajemně. Něco se chystal udělat.

Ge: „Zapomněla jsem přikrývku…“

 Vykoktala při pohledu na něj v těsné blízkosti, a obešla ho ve dveřích. Vrátila se ke skříni na chodbě a znovu se v ní začala hrabat.

 Michael položil polštář na postel vedle druhého polštáře a urovnal povlečení na peřině. Hleděl si spořádanosti i v těch místnostech, které mu byly cizí. Snažil se, aby po něm nebyl nepořádek a tak dbal na úpravy i těch nejmenších detailů.

Ge se vrátila do ložnice s rukama plných přikrývky a povlečení. Michael tam stál, v rohu u křesla aby nepřekážel, s poslušným výrazem a úsměvem na tváři.

 „A proč tě tak zajímá Remenham?“ Zeptala se a položila povlečení s přikrývkou na kraj postele.

Michael odpověděl se vší vážností. „Protože děláš, jakoby jsi o tom vůbec nevěděla.“ Řekl důrazně. „Tak nádherný dům a ty jsi nechala Andrewa, aby se ujal tvé role… To byla tvoje šance, jak se ukázat, pro nás, v novém postavení.“

Ge se usmála a zeptala se ho. „A kdybych vás prováděla já... Poslouchal bys mě vůbec?“

Michael se ďábelsky usmál  roztouženě odpověděl. „Ty ani nevíš, co se se mnou dělo, když jsem tě dneska poprvé uviděl.“ Usmál se. „Ne, vůbec jsem tě nechtěl přitisknout ke zdi, vyhrnout ti šaty a ...“ Zarazil se nad jejím překvapeným obličejem. „... Přísahám, že jsem na to nemyslel víc jak sedmkrát.“

Ge: „ Já devětkrát.“ Prohodila.

Michael se zasmál nad její odpovědí. „A kdo je tu větší zvrhlík?“

Ge k němu přišla s jemným úsměvem na tváři a v ruce měla rozloženou přikrývku. Michael tušil nějakou lumpárnu. Koukl na to, co držela v rukou a potom na její tvář, a ve vteřině přes něj přehodila přikrývku a chytla ho kolem pasu. Michael se pod jejím pevným vedením domotal až k posteli a za hysterického smíchu se nechal shodit na postel.

Když se mu podařilo posadit a shodit ze sebe tu přikrývku, nikoho před sebou neměl. Otočil se za sebe a za ním stále na posteli Ge s povlečením, které měla roztáhlé po celé délce jejích paží. Tentokrát druhý pokus o „sbalení“ nevyšel a Michaelovi stačila jedna ruka, aby povlečení odhodil. Než to Georga postřehla, Michael ji svalil na záda na matraci postele a začal ji lechtat.

Ge: „Ne, nech mě!“ Smála se.

Michael se s hysterickým smíchem zmohl je na: „Ani náhodou.“.

Ge potom začala se smíchem křičet: „Dost! Vzdávám se.“