Oxford – Anglie - 19.května
Bylo úterý po čtvrté hodině odpoledne, polojasno a bezvětří. Většina lidí ještě byla v práci a v ulicích byli buď to turisté, nebo starší lidé, děti, mnoho dalších, kteří měli v tuto dobu volno…
Michael se ve svém převleku „strýčka Willyho“ procházel ruku v ruce spolu s Georgianou, poklidným krokem mezi historickými kolejemi a obdivovali nádherné budovy.
Naslouchal jí každičké slovo, sledoval ji, jak se s hrdostí procházela ulicemi ve kterých kdysi byla jako tříletá. Nechal se unést jejím bezstarostným vnímáním, a byl šťastný. Šťastný z toho, že se konečně může procházet sám po městě, bez davů lidí okolo, bez ochranky. A byl rád, že byl se svou Panther.
Procházeli se předměstím u jednoho z parků u řeky, povídali si, dívali se na sebe a jejich srdce byla zamilovaná, jako dvě hrdličky.
Michael: „Potom se mě zeptala: „Děje se něco?“ a já na to: „Co tím myslíte?“ „Slyšela jsem, že nechcete zpívat „Dirty Diana“, je to pravda?“ ta k jsem jí to začal vysvětlovat. „Ne, ne. To je jen z respektu k Vám, nechci Vás tím nijak urazit.“ A princezna na to: „To je moje oblíbená píseň!“… Já jsem byl v šoku.“ Pousmál se. „Zeptal jsem se: „To myslíte vážně?! Myslel jsem, že Vy, „Dirty Diana“ a obecenstvo…“… Byl jsem z toho tak zmatený. To by mě nikdy nenapadlo.“ Smál se.
Ge: „Děláš si srandu?“ Usmála se nevěřícně.
Michael: „Ne, já jsem z toho byl úplně mimo.“ Smál se.
Ge: „No ale jak sis tam hrál s tím stojanem….“ Provokativně. „ Málem jsem tam zkolabovala.“
Michael se na ni usmál se zvednutým obočím, jakoby nechápal. Stačil mu jeden pohled.
„Jo ták.“ Usmál se. „Ty jsi nějak zdivočela, ne?“ Provokoval.
Georgiana se k němu blíž naklonila. „A co když ano?“ Upřeně se na něj podívala.
Michael: „To bych si tě musel trošku zkrotit.“ Vzal ji za pas.
Usmáli se na sebe a pokračovali v procházce. Ge se zakoukala na konec ulice a Michael si všiml, že se náhle změnilo její chování. Nic neříkala, jen se dívala dopředu s nevnímavým pohledem.
Michael: „Ge?“ Oslovil ji.
Georgiana se probrala a koukla na Michaela. „Vidíš támhle ten šedý dům?“ Ukázala na konec ulice.
Michael: „Jo.“ Povídal se dopředu.
Ge: „Tenhle dům má taky zajímavou historii… Žila tam kdysi rodina, a dvě holčičky. Ta starší si přála, aby měla hezký život a milující rodinu. A ta mladší měla tak vysoké cíle, že o nich radši nikomu neříkala. A však jejich maminka si pro obě vysnila jiný život, a hlavně pro tu nejmladší. Toužila, aby se provdala za vlivného šlechtice. Tatínek si všiml, že i matka toho šlechtice, si vysnila jeho mladší dcerku, jenže ona sama ještě netušila, jakou cestou se do světa vydá… Tatínek se tedy ujal velení a odvezl svou rodinu pryč, do cizí země…“
Michael začínal mít tušení, o kom je ten příběh.
Ge: „A tam si mladší dcerka konečně uvědomila své cíle. Po několika letech se vrátila domů, ale nebyla sama… Na svůj dům se dívala i se svým mužem, kterého ze srdce miluje a udělala by pro něj cokoliv.“
Michael ji políbil i přes masku na obličeji a Georga se potom usmála.
„No… Bez té masky by to mohlo být lepší.“
Michael: „Neříkej, že se ti duše strýčka Willyho nelíbí?“
Ge: „Duše? Duše je nenahraditelná… Stejně jako tvoje rty.“
Znovu se políbili a z ničeho nic začalo pršet.
Michael: „Můj Bože.“ Podíval se nahoru a přidržel si klobouk.
Ge ho popadla za ruku. „Pojď, honem!“ A utíkali pod nejbližší strom. Schovali se před deštěm a Michael si jí po chvíli zeptal:
„To jsi byla ta mladší dcera, že ano?“
Ge: „Poznal jsi mě.“ Usmála se.
Michael: „A ten šlechtic… Je to James Fox?“
Ge: „… Dozvěděla jsem se to až rok po tom, co jsem nastoupila na školu v Kalifornii. Po nějaké době jsem zjistila, jak velkou svobodu mi tím táta dal, a co všechno můžu udělat bez jakýkoliv závazků… Jen tak roztáhnout křídla a uvědomit si, co chci.“
Michael ji objal a během toho objetí ji vyprávěl svůj příběh.
„To táta nám vybral osud. Věděl, že je v nás odhodlání a viděl, že to chceme ze všeho nejvíc. Obětovali jsme pro náš sen tolik… Ale nikdo toho nelituje. A navíc… Kdybych nebyl tam, kde jsem teď, taky bych tě nejspíš nikdy nepotkal….“
Ge ho pohladila po zádech a Michael od ní trochu oddálil a podíval se na ten dům. Georgiana viděla, že ho ten dům zaujal a usmála se.
Michael: „Půjdeme se potom podívat blíž?“
Ge: „Až přestane pršet.“
A sedla si na zen a opřela se o kmen stromu. Michael si sedl vedle ní, po očku ji sledoval a taky se díval kolem. Přes mraky začalo prosvěcovat slunce, ale stále pršelo. Pro oba to byl nádherný pohled, jak se kapky na trávě rozzářily pod světlem, které na ně dopadalo. Michael se soustředil na déšť, který osvětlovala zář slunce, a za ním byly zelené křoviny, které podtrhly kontrast jevu, který se mu naskytl před očima.
Michael: „To je nádhera.“
Ge: „To je… Tohle v Kalifornii jen tak neuvidíš…“
Michael: „Ale v Kalifornii by tak krásně nepršelo, jako tady…“
Ge: „Tak už víš, proč mám tak ráda déšť?“ Usmála se.
Michael se na ni podíval a usmál se na ni přes masku „strýčka Willyho“.
„Teď už to vím.“
Vzal ji za ruku a následovala chvilka upřímného pohledu. Georgiana ho pohladila po tváři a zeptala.
„Jak se ti líbí můj domov?“
Michael se k ní klonil se slovy: „V hezčím království jsi vyrůst nemohla.“ A políbil ji na tvář.
2024 ©