17.díl - Tears of child

 Seděla za zavřenými dveřmi na chodbě. Vypadala, jako by prodělala psychické zhroucení, tvář měla bledou, oči plné slz, prsty na rukách jako led. Seděla u těch dveří, kde na druhé straně v Michaelovém pokoji plakala v postýlce Natalie, nebo spíš jen dozníval její pláč, který, díky bohu pro Ge, už přestával a bylo slyšet jen posmrkování a smutné pofňukávání.

 Kdyby mohla, hned by si ji vzala k sobě a snažila se ji utěšit teplem svého těla, na které by si ji s láskou vzala a chovala v objetí, dokud by její slzičky nezmizely. Avšak důvod, proč tomu tak bylo, byl velmi důrazně znát ze strany Natalie.

------------------------------

 Michael s nicotnou náladou se konečně vrátil domů. Konečně si mohl bez obav vydechnout a uvolnit se. Čím výš stoupal po schodech, tím víc se mu vracela dobrá nálada při vzpomínce na hezké odpoledne na dece ve společnosti svých holek. Jenže jeho myšlenky na hezké vítání s rodinkou byly ta tam, když uviděl Ge, jak se v noční košili zvedala z parket a beze slova se zavřela ve svém pokoji.

 Jen lehce zatlačil do dveří svého pokoje a svou tvářinku na něj hned upřela smutná Natalie s lesklýma očima.  Michael si sundal klobouk, odhodil ho na postel, rožnul světla a hned se skláněl k dětské postýlce.

„Natalie, proč jsi smutná?“

 Ale jakmile uslyšela to slovo, hned sklonila hlavičku a znovu se rozplakala.

„Jeminkote…“

 Povzdechl si a zvedl ji do svého náručí, a jak už to malá měla ve zvyku, objala ho kolem krku a nepouštěla se. Michael cítil na jejím tělíčku, jak byla vyčerpaná tím pláčem a dobrou chvíli mu trvalo, než uklidnil její žalostné vzlyky.

 Posadil se s ní na postel, hladil ji po zádech a kolébal s jemnou melodií, kterou jí broukal.

 -----------------------------------------

 Georgiana ležela na své posteli jako by čekala na soudný den. Nevnímavý pohled jejích smutných očí mluvil za vše. Cvaknutí dveří ji přimělo otočit se, při pohledu na Michaela s Natalie, se i posadit.

„Co se stalo?“ Ptal se dotčeně.

Ge: „Proč ti to neřekne sama?“ Uhne očima.

Michael: „Georgiano…“ Oslovil ji káravě. „Ptám se tebe, tak mi aspoň normálně odpověz.“

„Co se stalo?“ Zeptala se ublíženě.

 Vstala z postele, vyhrnula mu rukáv košile a svými ledovými prsty mu sevřela zápěstí. Michaelovi hned přeběhl mráz po zádech a lehce nadzvedl ramena, skoro se otřásl.

„Tohle se děje.“ Řekla Ge se zoufalým pohledem. „Nemohla jsem se jí dotknout, natož se na ni podívat, aby mě s křikem nevyhnala z pokoje.“

 Otočila se a šla si sednout zpátky na postel.

Michael si přendal Natalie na druhou stranu, aby ji podpíral levou rukou a dál ji u sebe držel.

„A proto tam musela celou tu dobu sedět v postýlce za tmy, dokud jsem nepřijel?“

Ge: „Ona mě nenechá ne sebe sáhnout, rozbrečí se jen, co k ní natáhnu ruky, děsí se toho.“

 To jak to popisovala, jí znovu nahánělo slzy do očí, bolelo ji to a nešlo si toho nevšimnout. To se mu ale nechtělo věřit a přišel blíž k posteli, na které seděla.

„Pojď, Natalie, vezme si tě maminka.“

 Promluvil k malé, ale jen co ji podávala Ge, znovu se rozplakala, a ani Ge k ní už radši ruky nenatahovala. Michael ji tedy zpět přitiskl na své tělo a v náručí ji držel u sebe.

Ge: „Nenuť ji do toho.“ Prosila ho se skleslým hlasem.

Michael: „Je tvoje dcera, nemůže tě odmítat.“

 Jenže ať už by Ge řekl cokoliv, neodvážila by se vzít si Natalie do rukou. Jen před ním seděla se skloněnou hlavou, bez jakékoliv odezvy či pohledu, kterým by na jeho slova nějak reagovala.

 Odešel do svého pokoje, kde se s Natalie zavřel. Georgiana opět osaměla a ve snaze, že jí to aspoň trochu pomůže přijít na lepší myšlenky, vlezla si do horké vany. A ano, podařilo se vzdálit se na chvíli z této, tedy aspoň pro ni, srdce rvoucí situace a našla si další takovou situaci. Jak se proklínala, když si na to vzpomněla, teď už si mohla vybrat co je horší. Odmítání vlastní dcerou, nebo zoufalé volání muže, pro kterého jí kdysi bilo srdce?

 To bylo to slovo kdysi, které už z toho dávno udělalo minulost. Ale… ten polibek, jeho rty,šedé oči, o kterých si vždycky myslela, že jsou prázdné, a při tom je nikdy nemohla dostatečně odhadnout. Ten večer, kdy se jí přitížilo, ten moment, který mezi nimi nastal, nebyl pod vlivem léků. Líbala ho protože chtěla. Pravda byla taková, že Georgiana se mu nikdy nedokázala ubránit, když byl v tak těsné blízkosti. Zapomenout na muže, který se jí dotýkal poprvé jako ženy, líbal jako milenku po níž neskonale toužil, miloval jako vášeň samotnou… Jak by mohla zapomenout? Jak? Slzy jí stékaly po tváři, když si to sama sobě přiznala. Dělila ji jen chodba od svého manžela a dcery, dvou duší, jenž jsou její budoucnost, a přes to se v jejím nitru stále držela emoce, kterou v ní dokázal probudit je ten, který jí teď házel klacky pod nohy.

 Pokud se rozhodne tak, jak teď vzpomínala, bude to bolet… Zabalená v ručníku se na sebe dívala do zrcadla, na to jak vlasy pomalu rostly, oči byly smutné a rty úzkostí sevřené.

------------------------------------- 

„Proč se takto chováš k mamince?“

 Ptal se Natalie, která mu seděla na klíně, a čekal, jak bude reagovat.

„Ty víš, že to nedělá schválně. Ona za to nemůže.“

 Jeho jemný hlas ji sice utěšoval, ale ta slova už pomalu začínala chápat, jejich význam i to, jak je Michael vyslovoval. Nijak na ni nenaléhal, šlo mu jen o to, aby pochopila, co vlastně udělala, aby si uvědomila city ostatních.

„Jak by ti bylo, kdyby tě maminka nechtěla? Nebo já, kdybych tě nechtěl? Představ si, že bys v té postýlce byla celou tu dobu sama a nikdo by tě nechtěl.“

 Natalie se na něj dívala a se strachem, že by to tak mohlo být, se k němu přitulila.

„Máš maminku ráda?“ Ptal se jí Michael a pečlivě se na ni díval.

Natalie: „Jo.“ Kuňkla.

Michael: „A pořád ji chceš trápit, chceš, aby plakala?“

Natalie: „Ne.“ Sklonila hlavičku.

 Kdyby jen tušil, že Georgiana stála za dveřmi a poslouchala jeho slova i malou, jak s ním mluvila. Natalie přece za nic nemohla, pomyslela si.

---------------------------------

Ani to nepostřehla, že na chvíli bylo ticho a hned se lekla, když se klika otočila. Opírala se o zeď a jen se podívala na něj, když vyšel a potichu za sebou zavřel dveře. Konejšivě se na ni podíval a taky se opřel o stěnu.

„Zvykne si…“ Pronesl s jistotou a zároveň útěchou.

Ge: „Kdo by si na to zvykl?“

 Aniž by to chtěla, do očí se jí opět dostal záblesk přicházejících slz. Michael ji vzal za ruku, její dlaň zvedl ke svým rtům a políbil její ledové prsty.

„Studené ruce, upřímné srdce…“ Přistoupil k ní blíž, že se jejich tváře skoro dotýkaly. „…a věrné milování.“

 Dořekl něžně a nakláněl se k ní pro polibek. Sotva se jen na vteřinu dotkl jejího spodního rtu aniž by pocítil horkost jejích úst, Ge ucítila pichlavou bolest, velmi intenzivní, jako by měla srdce ve svěráku. Prudce mu uhnula s třesoucím se výdechem a ustoupila o pár kroků, při čemž se k němu otočila bokem.

„Co se děje?“ Zareagoval neklidně, až vystrašeně.

Ge: „To bude dobré.“ Hlesla a přísně stáhla rty.

Michael: „Určitě?“

Ge: „Jo, jen mě.. nech na chvilku, potřebuju být o samotě.“

 Pomalu odcházela ke schodům, když si v tom vzpomněl na slova Margaret Reyové. „Nemálo má na to vliv stres.“ Hned mu problesklo hlavou, že ji rozhodně nesmí nechat samotnou a dát jí uvolnění, které postrádá.

„Jak tě mám nechat o samotě, když se mi tu třeseš jako ratlík?“ Pousmál se.

Ge se na něj otočila s tím smutným pohledem a chvíli jen tak koukala. „Já….“ Zaváhala. „Já vlastně ani nevím… proč chci být sama.“

Michael přišel blíž s otevřeným srdcem, připravený jí pomoct se starostmi. „A co bys tedy chtěla?“ Zeptal se upřímně.

Ge jen nevinně nadzvedla obočí a tiše mu s pláčem odpověděla. „…Cítit teplo.“

 Rozbrečela se, při čemž se dlaně nenávistně sevřela v pěsti. Neustále cítila ten nelidský chlad vlastních prstů, nenáviděla se za to. Nic jiného se ani udělat nedalo, Michael k ní přišel a s láskou ji začal objímat. Ge ho také objímala, ale dlaně držela dál od jeho těla, jen své slzy nechala volně stékat po tváři.

„Klidně se mě dotkni…“ Šeptal. „Pro tebe to vydržím.“

 Ale neodvážila se k tomu. Nakonec se od ní Michael lehce odtáhnul, uchopil její dlaně do svých a políbil jejím hebké rty. To bylo to teplo, které postrádala. Jeho rty oddaně líbaly ty její, při čemž cítila, jak se teplo začínalo rozlévat po celém jejím těle, červenající se tváře, zrychlený tep… Jako kouzlo. Hladil ji při tom přes tenkou noční košili a dál ji vášnivě líbal, až se nakonec dotkla jeho tváře a pocítil, že její prsty už začínaly z vlažných přebíhat do krásně něžně horkých doteků…