120.díl - Calling of swans

Probudila se zvláštním zvukem... byl to jen dozvuk jejího snu... Volání labutí... Jako když husy kejhají, tak labutě líbezně volaly. Pluly na klidné hladině Isis a spolu s ní sledovaly východ slunce....

 Otevřela oči, a skutečně... Slunce vycházelo. Jeho paprsky silně pronikaly do apartmá Silver, do ložnice. Hřejivé světlo se dotýkalo jeho světlé pokožky a obkreslovalo siluetu jeho nahého těla, i divoce zvlněné havraních vlasy. Spal čelem otečený k ní. Pár pramínků mu zakrývalo tvář, jeho rty byly lehce oddělené a oči uvolněné a zavřené v tom nejsladší spánku.

 Kdybych měla foťák nebo plátno s barvami.. Posteskla si Ge. Chtěla by si na tuto chvíli uchovat vzpomínku.

 Jak klidně spal... jako anděl. Nechtěla ho budit. Ale pak... jako by snad o tom věděla, nebo by jí to snad on sám řekl, se zvedla z postele a tiše šla do obývací části apartmá, kde měl za sedačkou kufr. Otevřela ho a pak rozepnula kapsu, která byla schovaná ve vyztužené stěně. Sáhla dovnitř a našla ho. Oba dva... Jeden pro něj, druhý pro ni.

 Když to tak viděla, napadlo ji dát mu něco, co má rád. Ano. Rychle se oblékla do šatů, tiše otevřela dveře a po špičkách utíkala do svého apartmá na druhé straně, aby se stihla vrátit dřív, než se Michael vzbudí.

----------------------------------------------------------------------------- 

 Nadýchaný koláč s jahodovou marmeládou, šlehačkovým krémem a piškotovým korpusem je svou jedinečnou sladkostí přivítal do nového dne. Bylo krásné ráno, zpěv ptáků doléhající až z parku oznamoval příchod jara... tedy aspoň tady v Austrálii. Michael seděl na pohodlném dřevěném křesle s polstrováním a od Ge ho dělil jen stůl, na kterém měli svou snídani. Ona seděla na sedačce, taktéž ze dřeva a s polstrováním a po troškách upíjela ze sklenice mléka. Balkón byl ohraničený mohutnými kamennými květináči, ve kterých rostl keř, tak zvaný „živý plot“, který byl pěkně udržovaný, že tvořil jen dvacet centimetrů vysoké hradby, takže zábradlí nebylo vidět. Slunce jim oběma osvěcovalo tvář jen z jedné strany, a právě když se na ni Michael podíval, viděl ten její typický smutný výraz v očích i přes to, že naprosto uvolněně popíjela mléko ke koláči.

„Nemysli na to.“

 Prolomil ticho a odsunul prázdný talíř.

„Můžeme tu zůstat, jak dlouho budeme chtít.“ Dodal konejšivě.

 Jak může? Pomyslela si Ge. Jak se může tvářit tak bezstarostně? Co pak mu to není líto? To mu ten včerejší sex naprosto zaslepil mozek? Podívala se na něj naštvaně, což mu srazilo tu jeho dobrou náladu, která se s ním držela od probuzení, až do teď.

Ge: „Přestaň se tvářit, jako by o nic nešlo.“

 Řekla vážně a odložila sklenici na stůl. Pak už se na něj nepodívala, otočila hlavu a dívala se na park, který měli hned u hotelu.

Michael: „Co se děje? Proč jsi jak žiletka?“ Pousmál se.

 Bože! To je idiot! Nadávala si pro sebe Georgiana.

„Jen nám chci dát čas, to je všechno.“ Dodal omluvně.

 Začínal cítit strach. Doteď byla stejně naladěná jako on, dokud nezačal s touto konverzací. Zbožňoval její lehce rozcuchané vlasy a růžová líčka po noci plné intenzivního milování, ale teď se to všechno vytratilo během pár vteřin.

„Ano, nebo tu můžeme zůstat až do konce života, taky jedna z možností, že?“ Vpálila mu do obličeje nemilý pohled.

Michael začínal být znepokojený. „Ge, co se děje?“ Lehce se zamračil.

 Tohle už bylo moc. Prudce se zvedla od stolu a šla dovnitř, což u něj vyvolalo poplach. Bál se, že chce odejít, nedej Bože utéct mimo jeho dosah. Věděl, že by toho bylo schopná, sbalit se během pěti minut a zmizet. To uměla na výbornou.

 Ozvala se rána. Práskla dveřmi a Michael jen mohl odhadovat, jestli odešla, nebo zůstala v jeho apartmá.

 Zkusil tiše otevřít dveře od ložnice a... našel ji. Seděla na koberci opřená o postel, ruce na pokrčených kolenou, hlava skloněná a tělo se jí cukalo pod těžkými vzlyky. Neviděl jí do tváře, viděl jí jen zezadu, protože seděla na straně u oken. Mohl si lehnout na břicho na postel a hladit ji po vlasech, sednout si za ní a obejmout ji, ale nechala by ho? Dovolila by mu dotknout se?

„Ty už mě nemiluješ...“ Řekla pevně i přes nápor pláče.

Michael: „Miluju tě.“ Vzdoroval jí.

Ge: „Nemiluješ.“ Řekla slabě a pak se natočila jeho směrem.

 Bože nemuč mě tímto pohledem... Snažně v duchu prosil Michael, když musel čelit jejím očím v bolesti.

„Kdybys mě miloval, nikdy bys tohle nedopustil.“ Pokračovala roztřeseným hlasem a pak se postavila na nohy. „Kolikrát jsi mi řekl, že mě nenecháš odejít?“ Ptala se zoufale. „Kolikrát jsme jeden druhému říkali, že bez sebe nemůžeme být?... Proč jsi mi klečel u nohou a říkal, že mám v rukách tvůj život, když mě z něj necháváš jít?“

 Skousl si spodní ret, aby zabránil pláči, který mu silněji a silněji udeřoval na citlivé struny. Podíval se dolů a pak jen mrkal, aby se zbavil slz. Pak se ale opět podíval před sebe, když si všiml, že Georgiana pomalinku přistupovala blíž k němu.

„Ustála bych cokoliv, jen kdybys mi řekl, proč to děláš...“

 Díval se jí do očí a jediné, co viděl, byla tahle otázka. Proč? Její tvář smáčená od slz, její oči, které nad ním měly takovou moc... ho zbavily hlasu. Jakoby mu někdo silně svíral krk a dusil ho, nebyl schopný promluvit. A tak u něj stála a čekala... beznadějně. Viděla, že má v sobě něco, co ho nepustí dál, něco, co mu nedovolí říct, co ho trápí, ale i tak čekala...

 Když se jí podíval do očí a ona uviděla, že v těch jeho bylo mnohem více slz než v jejích, rozbrečel se, otočil se k ní zády a odešel. V tu chvíli, jako by jí zasadil nůž do srdce. Georgiana zavřela oči a vypustila veškerý vzduch z plic. Takhle začíná konec...

-----------------------------------------------------------------------

 Michael stál za rohem opřený o stěnu v chodbičce do koupelny, a tiše plakal nad svou vlastní neschopností mluvit k ženě, kterou miloval z celé své duše. Nemohl uvěřit tomu, že nemohl vyslovit jediné slovo, jednu jedinou hlásku, natož otevřít ústa, aby jí dal aspoň náznak, že jí chce něco říct. Nenáviděl se... nenáviděl všechny... Proč? Proč jsem jí nemohl nic říct, Bože?! Proč?! Svezl se na podlahu a v předklonu tiše lapal po vzduchu, protože měl pocit, že už se nikdy nenadechne.

 Náhle uslyšel cvaknutí dveří. Rychle vstal a podíval se po apartmá v naději, že na něj čeká. Šel hlouběji do obývací místnosti, která byla otevřená a dál pak otevřel dveře od ložnice... Byla pryč... odešla.

------------------------------------------------------------------------- 

 Hotovo. Portýr už odešel i jejím kufrem a Georgiana se naposledy podívala na nádherný výhled na Melbourne, který jí nabízelo její apartmá. Zapnula si své černé sako, vzala kartu a zavřela za sebou dveře. V tmavě modrých upnutých džínách, černých lesklých dámských lakýrkách a bílém tílku se sakem, odcházela k výtahu. Nijak ji nepřekvapilo, že tam na ni čekal. Jeho přítomnost vycítila ještě před tím, než ho spatřila. Stál tam opřený o stěnu, oblečený v černých kalhotách a jen bílém triku a mokasínech. Vypadal, jako by na sebe jen něco rychle hodil, protože tohle nebyl jeho styl. Vlasy neměl učesané a jeho tvář... smutek... bolest, nic víc v ní neviděla. Zmáčkla tlačítko, aby si přivolala výtah a pak pomalu svůj pohled nasměrovala na něj. Díval se jí do očí s naprosto nečitelným výrazem, jako by už pro něj všechno kolem přestalo existovat.

 A byla to právě Ge, kdo přerušil tu vzdálenost mezi nimi. Přišla k němu a s rozechvělou dlaní ho pohladila po tváři. Michael zavřel oči a víc svou tvář ponořil do jejího doteku. Přestal se opírat o stěnu, otevřel oči a pevně si ji k sobě přitiskl, objímal ji a ona jeho.

 Cink! Dveře výtahu se otevřely a Georgiana své objetí uvolnila, jenže Michael si ji k sobě tiskl ještě víc.

„Ne.“

 Šeptl, když ho Ge přestala objímat. Nechtěl ji pustit, nemohl.

„Prosím, ne...“ Plakal.

 Znovu ucítil její vlažnou dlaň na tváři, jak mu stírala slzy. A když se na ni podíval s tím nejprosebnějším výrazem ve tváři, zavřel oči přesně v tu chvíli, kdy se její a jeho rty spojily. Líbala ho, svými prsty mu zajela do vlasů a víc si k sobě nakláněla, aby prohloubila jejich polibek. Ztratil se v ní, náhle přestal myslet na to, co nadchází a dal do toho všechno. Dech se jim zrychlil, jazyky se jim proplétaly, milovali se spolu, rty se jim o sebe třely v tanci lásky. Přestali, aby nabrali vzduch, oba na tom byli stejně. Rty červené a naběhlé, bez dechu. Naposledy ho políbila a následně se mu vytratila z objetí. Dveře výtahu se začaly zavírat a Ge do něj spěšně naskočila, div že to stihla.

 Michael tam zůstal stát na chodbě, díval se na zavřené dveře výtahu a pak jen na světýlka s čísly, která ukazovala, jak výtah klesá. Stále na sobě cítil její rty, čím níž výtah byl, tím víc ji u sebe cítil... Až nakonec zavřel oči, vydechl a s těžkými kroky se vrátil do apartmá Silver.

-----------------------------------------------------------------------------

 Posadil na se na sedačku, bledý jako smrt, s červenýma očima od pláče a zíral na parkety. Je pryč... Nechal jsem ji odejít... Odešla a já neudělal nic, abych jí v tom zabránil. Mumlala jeho mysl. Pak se podíval na kufr a zadrhl pohledem o modrou. Ano. Vstal ze sedačky a dřepl si ke kufru, otevřel ho a vzal do ruky oxfordsky modrý šátek. Přičichl si k němu a jeho tělem projela vlna emocí, slasti i bolesti. Jemně sladká vůně od Diora, kterou cítil při každé objetí od Ge, při každém milování... vůně, kterou už bude moct cítit jen z tohoto šátku. A právě její šátek byl zastrčený v postranní kapse stěny kufru. Otevřel ji a vyndal z ní šátek a následně i papír, ne dva, ale jeden. Žádost o rozvod podepsaná jeho jménem a teď i Georgiiným.

 To ho srazilo na kolena. V bolesti útrpně zavřel oči a začal naříkat.

„Geeeeee!“ Zaúpěl v pláči a svalil se celým tělem na zem, svírajíc na hrudi její šátek.

--------------------------------------------------------------------------- 

Neverland – Santa Ynez Valley – Santa Barbara – Kalifornie ... o dva dny později...

 Cora s Pam postávaly na zápraží jejich domku kousek od hlavní residence. Společně s nimi tam čekal i Bunny a Esperanza... ta seděla na kamenných schodech před domem. Čekala na svou paní.

 Za kopcem se objevila černá limuzína a všichni už netrpělivě čekali, až uvidí Michaela... a možná i Ge. Auto zaparkovalo před domem a jako první vysedl Wayne, aby vyndal z kufru zavazadla. Poté vsedl Michael. Jak Coru tak i Pam vyděsilo, že vypadal, jako by měsíc nejedl, jako by byl nemocný. Bledý, nic neříkal a jen šel bez ohlédnutí do domu, kam ho následovala Esperanza.

„On... je sám.“ Rozplakala se Cora.

Pam: „Necháme ho na chvíli, ať si odpočine... Pak mu upečeme něco dobrého.“ Utřela si slzu.

 Pohladila svou neteř a šla do domku. Usadila se do svého křesla a jen si přála, aby se jak Michaelovi, tak i Ge dostalo odpuštění za to, co je rozdělilo. Cora jen dál stála ve dveřích a s pláčem hladila Bunnyho. Tolik si to vyčítala... tak moc jí to bylo líto.

---------------------------------------------------------------------------- 

 Unaveně se posadil do pracovny a promnul si obličej. Celý let nespal... vlastně nespal od té doby co... Smutně si povzdechl a pak zmáčkl na záznamníku červené tlačítko, aby si poslechl vzkazy.

„Čau Miku, jen jsem ti chtěl říct, že se za tebou přijedu podívat do New Yorku, jak pokračuje práce na albu. Zatím se měj, ahoj.“

 Bruce Swedien... Na to kolik mu je, zní jako by mu bylo dvacet. No jo, producent musí být u všeho, možná mu zase pomůže s aranžmá... Michael si jen smutně promnul čelo, protože na práci neměl ani nervy.

„Ahoj, to jsem já...“ Ozval se hlas Lisy. „Jsem teď s dětma na Floridě, udělali jsme si malou dovolenou... Víš, stala jedna věc, která mě moc mrzí a nevěděla jsem, kdy se vrátíš... Je mi to hrozné ti to říkat takhle po telefonu, ale když jsi pryč, nikdo o tobě neví a tak...“ Odmlčela se. „Došlo k omylu. Byla jsem u doktora a taky na testech. Nejsem těhotná. Měla jsem zpoždění a ten těhotenský test mi vyšel pozitivně, ale nakonec se ukázalo, že tam nic není... Já vím, že jsme to oba nechtěli, ale doufám, že nejsi kvůli tomu moc smutný, nebo hůř... Až se vrátíme, přijedu za tebou a promluvíme si o tom. Ahoj“

 Michael okamžitě zmáčkl tlačítko přehrávání a zastavil záznamník. Zůstal na něj bez hnutí zírat, jako by ho propaloval pohledem, rty měl semknuté do úzké linky a na spáncích mu nabíhaly žíly. Prudce se zvedl ze židle a vší silou třískl záznamníkem o zeď. Ozvala se velká rána, dokonce to i poškrábalo stěnu. Pochodoval a dýchal zhluboka, aby se mu nepřitížilo. Zadíval se ven na svůj ranč... V odrazu okna za sebou uviděl Ge, ohlédl se, ale byla to jen představa. Vší sinou udeřil pěstí do okna, které prasklo a pořezalo ho na boku dlaně. Nenávistně všechno smetl z parapetu, rozbil květináče, rozbil všechno, co mu přišlo pod ruku až drapl rámeček  fotkou a zastavil se. Tuhle fotku ještě nikdy neviděl. Byl na ní on a Ge ve společném objetí, jak leží na sedačce přikrytí dekou. A oba spí. Musel je někdo vyfotit, když spali, tu noc si pamatoval moc dobře. Tehdy se milovali u krbu...

 Posadil se na stůl a zůstal s pohledem přikovaným na tu fotku. Vyndal ji z rámečku a schoval si ji do kapsy na košili. Do levé náprsní kapsy... k srdci...

------------------------------------------------------------------------

O týden později...

 Vysoká tráva ji lehce šimrala na lýtkách. V modrých šatech s bohatou sukní se procházela loukou u řeky Isis, v latinském názvu, neboli Temže. Na rukou podpírala své dítě, které mělo na sobě stejnou královskou barvu a na levé straně na dupačkách mělo znak univerzity.

„Labutě!“ Volala Natalie, když běžela ve vysoké trávě k řece. „Dívej! Labutě!“

 Bylo brzké ráno. Za malými kopci vycházelo slunce a roztřpytilo kapky rosy na loukách. A právě po jedné se procházela. Natalie už tiše pozorovala Labutě na klidné řece a Ge s Alexanderem v náručí přicházela blíž.

„Tiše, ať je nevyplašíš.“

 Mluvila na dcerku klidně a ukazovala svému synkovi labutě. Malý je pozorně sledoval. Jeho pohled byl stejně zvědavý, jako pohled jeho táty. Políbila Alexe na tvářičku a přitulila se k němu ještě víc, třeba že ho celou dobu nosila v náručí.

 Dívala se na svého syna, dívala se na svou dceru... dívala se na louky kolem i na klidné město před nimi. Labutě ale brzy odpluly dál, protože tu klidnou hladinu přerušili veslaři, kteří poctivě každé ráno trénovali. Natalie přišla za Ge a lehce ji zatahala za šaty.

 Nehledě na to, že všude byla rosa, posadila se i malým Alexem do vysoké trávy a Natalie si sedla na její klín.

„Líbí se ti tady?“ Zeptala se Ge.

Natalie: „Jo.“ Kuňkla při pohledu na řeku.

 Georgiana pohladila Natalie po vláskách a ona na to hned vstala a  začala poskakovat v trávě. Ruce měla rozpažené a nechávala stébla trávy, aby jí přejížděly po pokožce a nechávaly na ní kapky rosy. Také na sobě měla modrou, s tím rozdílem, že na šatičkách měla erb Oxfordu, erb její rodiny.

 Malý Alex svou hlavičku položil na rameno své maminky a zavřel očička. Odpočíval. A Ge... sledovala všechno kolem... Všechno, co jednou její a Michaelovi děti zdědí. Sledovala Temži, jak dál protékala Oxfordem, i slunce, jak pomalinku stoupalo výš... Za chvilku se Natalie vrátila s květem kopretiny v dlani, dala do mamince do vlnitých kaštanových vlasů a posadila se za ní. Ge ji objala jednou rukou a pak zavřela oči. Vnímala, jak ji Natalie objímala kolem pasu, vnímala Alexovo srdíčko na tom svém...

Konec