123.díl - Magic

 Otevřela dveře na balkon, udělala pár kroků dopředu a se zavřenýma očima nasála čerstvý vzduch.

„Bože, to je nádhera!“

 Zaradovala se Elizabeth a ohlédla se, když na vedlejší balkon vystoupila Georgiana s Chrisem. Ge si taky užívala výhled, zatím co Chris si užíval výhled na svou ženu. Objal ji kolem pasu a pošeptal jí do ucha:

„Veselé Vánoce.“.

 Výhled na centrum večerní Paříže byl pohádkový, všude svítila světýlka, jemný poprašek sněhu poletoval sem a tam a najednou se ozval i jásot dětí, když vběhli za rodiči na balkon.

„Jé, to je paráda!“ Zavolal nadšeně Henry.

„Půjdeme se podívat do města?“ ptala se Adele.

„A kdy dostaneme dárky?“ ptal se Christian.

„Nebojte se, budeme tady dost dlouho na to, abychom všechno stihli.“ Ujišťoval Christopher své děti. „Do města půjdeme hned zítra.“ Mrknul na Adele. „Dárky budou pod stromečkem na Štědrý den.“ Kouknul na Christiana.

„Nemůžeme se jít projít k řece ještě teď? Za chvíli budeme zpátky.“

 Ozval se Adam ve dveřích. Ge s Chrisem se na něj podívali, a pak i na Alexe a Natalie. Nejstarší z dětí stáli radši na vyhřátém koberci, než aby šli ven do zimy na balkon.

„A kdo si půjde dát se mnou dolů do restaurace horkou čokoládu před spaním?“ zeptala se s úsměvem babička Elizabeth.

------------------------------------------------

 Nakonec se šli projít k řece jen Adam, Alex a Henry. Ostatní šli s Elizabeth do restaurace v přízemí a bylo skoro až neuvěřitelné, jak si obsluha hotelu zamilovala děti. Nejenže k horké čokoládě dostali i oplatky s vánočními motivy, ale taky dostali i malé dárečky v podobě malých pastelek se znakem hotelu. Budova jako taková byla postavená na začátku 20.století  a veškeré zařízení bylo vedeno ve stylu Belle Epoque. Elegantní, krásně zdobené a taky pohodlné, co se týkalo posezení v restauraci, salonu a kavárny na druhé straně.

 Elizabeth od svých vnoučat vyzvídala, co by chtěli v Paříži vidět, a taky, co by chtěli najít pod stromečkem. Ge využila příležitosti, že měla Natalie k sobě nejblíž a taky se jí začala ptát.

„A co ty? Nejsi unavená?“

„Trochu jo, ale čokoládu bych neodmítla.“ Usmála se Natalie. „Už jsem myslela, že sem pojedete beze mě, a pak mi najednou táta řekne, že na druhý den poletím do Londýna.“ Zasmála se. „Takové překvapení mi nemůžete dělat, málem jsem byla v šoku.“

„Bez tebe bychom nejeli.“ Řekl Chris, který seděl naproti ní u stolu a věnoval jí milý úsměv. „Máma na tom trvala, že vás tu chce mít všechny.“

„Ještě že se mnou táta poslal synovce, jinak bych byla ztracená.“ A pak se trochu zamračila. „Prý je to můj bratranec, ale já ho vůbec neznám.“

„A už jsi řekla Alexovi, že bydlíš u táty?“ zeptala se Ge.

„Jo…“ kývla Natalie. „Byl hodně překvapený, skoro nechtěl věřit, co se za tu dobu událo. Říkal, že je na Etonu sotva chvíli a už je všechno jinak.“ Pousmála se.

„My mu to vynahradíme.“ Pohladila ji Ge po vlasech. „Zítra si vás dva odchytnu a půjdeme nakupovat spolu. Ani nevíš, jak jste mi oba chyběli.“

„A co malá Ge?“ zeptala se Natalie a koukla na opačnou stranu stolu, kde její sestřička seděla u babičky na klíně. „Nebude chtít jít s tebou?“ zeptala se Natalie mámy.

„Tak s tím už se počítá.“ Pousmál se Chris. „Je nejmenší a nejmladší. Bez maminky nedá ani ránu, viď?“ Naklonil se k Georgianě a políbil ji na tvář.

---------------------------------------------------------------

 Ge dokončila prohlídku všech postelí ve vedlejším apartmánu, a zkontrolovala, že už jsou všichni převlečení do pyžama, mají vyčištěné zuby a jdou spát. Doteď se smála tomu, jak její rodinka obsadila hned tři apartmá. Jedno pro děti, druhé pro ni, Chrise a malou Ge, a třetí pro babičku Elizabeth.

 „… A co ještě bys chtěla?“

 Vstoupila tiše do ložnice, kde na posteli na zádech ležel Chris v pyžamu a na břiše mu seděla malá Ge a prstíkama ho lechtala na břiše. Taky byla v pyžámku a nožkách měla chundelaté ponožky, které dostala od Alexe. Koupil jí je, když s kluky procházely obchůdku v okolí Etonu.

„Bílého koníka!“ usmála se malá Ge.

„Vždyť maminka má bílého koníka. Až budeš větší, tak se na něm budeš vozit.“ Odpověděl Chris a snažil se chytit její mrštné ručky, aby ho dál nelechtala.

 Oba se začali navzájem lechtat a smát se, když najednou malá vznesla z Chrisového břicha. Ge ji držela na rukách a přivinula si ji do náruče. Malá se smála ještě víc a začala kopat nočkama.

„Já umím létat!“ volala.

„Tiše, tiše, prcku.“ Řekla Ge malé dcerce. „Už je pozdě, nemůžeš tu tak ječet.“ Domlouvala jí tiše a pak ji políbila na tvářičku.

 Malá se hned uklidnila a objala mámu kolem krku a hlavu si opřela o její rameno.

„Jak to děláš, že tě hned poslechne?“ ptal se jí Chris s obdivem v očích a spokojeně se natáhl přes celou šířku postele.

„Kouzlo.“ Odpověděla Georgiana  s úsměvem.

--------------------------------------------------

„Co kdybychom něco koupili tátovi? A Natalie mu to pak doveze do Neverlandu.“

 Navrhla Ge, když stála před obrovskou výlohou obchodu s porcelánovými dekoracemi. Po levé straně měla Alexe, po pravé Natalie, a v náručí držela malou Ge oblečenou teplých punčocháčů, kožených botiček a pestrobarevného ponča, zatímco co její máma, sestra i bratr měli zimní kabáty v tmavých barvách. Alex měl tmavě modrý, Natalie vínově červený a Ge měla černý.

„A nerozbije se to v letadle?“ zeptala se Natalie, když koukala na tu spoustu porcelánu před sebou.

„Vždyť táta říkal, že pro tebe přiletí do Londýna, tak si vezmeš do letadla do té sportovní tašky, co máš.“

 Když se nakonec domluvili, že každý vybere něco sám, zdálo se, že Alex přemýšlel nad něčím jiným a tak jen chodil po obchodě a koukal na veliké sochy a snažil se odhadovat, kolik asi stojí. Věděl určitě, že tátovi nic z porcelánu nedá. Chtěl vymyslet něco lepšího. Natalie taky jen tak chodila a rozhlížela se, ale přece jen věděla, že tohle není poslední den nákupů tady v Paříži, a když potkala Alexe ve stejné uličce, vyměnili si otrávené pohledy a pak se jen začali smát.

 Za to Ge našla nádhernou baletku která mohla být vysoká asi třicet centimetrů a měla na sobě jemně růžové šaty.

„Mohu nějak pomoci, madame?“ zeptal se prodavač ve slušivém obleku.

„Ano.“ Usmála se Ge a na chvilku postavila svou malou dcerku na zem, a pak ji vzala za ruku. „Chtěla jsem se zeptat, jestli máte tuhle baletku i v jiném provedení? Třeba s bílými šaty?“

„Oui. Pojďte, prosím k pokladně, hned Vám ji přinesu.“ Odpověděl prodavač.

-------------------------------------------------

 Baletka měla bílé šaty, které rámovaly stříbrné tahy barvy, a byla ještě hezčí, než ta první, ale i tak si ji Ge nevzala. Nakonec si přiznala, že ani neví, co Michaelovi dát k Vánocům, které tolik zbožňuje.

„Dáme si kaštany? Všude to tu voní…“ rozhlížel se Alex po ulici.

„Mami, co je to?“

 Ukázala malá Ge na visací štít, na kterém byla stará kamera. Georgiana se ohlédla a všimla si fotoateliéru, na jehož výloze byla napsaná nabídka: Tradiční vánoční fotografie.

„Co kdybychom si dali pár těch kaštanů, a pak se sem vrátili?“ Navrhla Ge.

 A jak řekla, tak udělali. Spokojení, že si pomlsali, se vrátili do fotoateliéru a domluvili si focení ve velkém stylu.

----------------------------------------------------------

 Malá Ge byla za soba s červeným nosánkem, plyšovými parohy a krásným kostýmkem. Natalie byla za anděla v bílých honosných šatech a křídly z peří. Alex se ničeho navlékat nechtěl, a tak si nechal kabát, jenže nepočítal s tím, že mu pán fotograf strčí do ruky noty a černý cylindr na hlavu a udělá z něj koledníka. Jeho naštvaný výraz doslova vystihoval jeho znechucení z nuceného maskování. A Ge si dala na sebe jednoduché bílé šaty, na hlavu velký tmavě modrý šátek a udělala ze sebe Pannu Marii. Všichni stáli jako by v Betlémě ze slámy a v pozadí bylo večerní hvězdné nebe na plátně.

 Jenže fotografie to nebyly nijak strojené, byly to prostě momentky, počínající ještě milými úsměvy, až po pošťuchování Alexe a Natalie a jejich hašteření, a pak i malá Ge, která je oba začala bouchat svými plyšovými parohy na čelence.

„Neskutečné.“ Usmíval se Chris, při prohlížení fotek.

 Když se podíval na všechny fotky, vrátil je zpátky do obálky a zapečetil. Georgiana vyšla z koupelny zabalená do hotelového županu a natáhla se vedle něj na postel.

„Bože, to byl den.“ Povzdechla si. „Od rána do noci na nohou, a pak se je všechny najednou uhlídat…“ vzpomínala. „Od kdy vůbec máme tolik dětí?“

 Chris na ni podíval skeptickým pohledem. „Já myslel, že víš moc dobře, kolik jich máme.“ Pousmál se.

Ge: „Až budou starší a nebudou tolik aktivní, tak budu klidná.“ Pronesla unaveně a zavřela oči. „Malá už spí?“

„Jo, stejně jako ostatní. Jen Adam s Natalie a Alexem mají večerku o hodinu později.“ Odpověděl Chris a podíval se na ni. „Jak se ti líbí vánoční Paříž?“

„Je nádherná.“ Zamumlala.

„Příští rok můžeme jet třeba do Vídně. Ta je taky krásná. Dětem by se líbily trhy před muzei. Silvestra bychom trávili zase v Blackpoolu.“ Uvažoval Chris.

 Ge se k němu otočila čelem a nějakým zázrakem se jí podařilo rozevřít víčka a podívat se na něj. Jejich pohledy se setkaly. Stále ji dojímalo, jak dokázal myslet na rodinu, a zvlášť teď se snažil všechno napravit po těch měsících hádek a chladného chování.

„Co?“ zeptal se Chris. „Proč tak na mě koukáš?“ pousmál se.

„Jen tak.“ Odpověděla jednoduše. Natáhla k němu ruku, vzala ho za krk a přitáhla si jeho tvář k polibku. „Prostě jen tak.“ Zašeptala a políbila ho na rty.