90.díl - Court

Do prdele...

„Jak to víš?“ Zvýšil svůj hlas v šoku.

Chris: „Teď jsem na cestě do hotelu, odjíždím z budovy Vrchního soudu, tvrdnul jsem tam celé odpoledne. Mám tam pár lidí, kteří mi něco dluží, takže jsem si něco málo dovolil.“

Michael: „A co Natalie, kde je?“

Chris: „Prý je v péči jedné agentky, pokusím se na ni sehnat kontakt, ale všechno si to chrání jako vlastní oko v hlavě, jsou až moc opatrní.“

Michael: „Můj Bože...“ Povzdechl si nanicovatě. „Co všechno víš?“

Chris: „Na policejním ředitelství ví, že jsi Nataliin otec, chtějí tě přidusit, protože mají veškeré důkazy, které by hrály ve tvůj prospěch. Chtějí tě doslova srazit na kolena. Když u sebe nemáš nikoho, budou očekávat, že se vzdáš.“

Michael: „Včera mě doslova srazili na zem a teď jsem tu pouze s Bunnym a Esperanzou a vůbec se necítím slabý, spíš by jim to všechno podpálil.“ Odmlčel se. „Kdy je ten soud?“

Chris: „Zítra.“

 To ne... Jestli Chris nedotlačil ty svoje lidi až do kouta, mohli by během vteřiny odsoudit Ge. Musí něco udělat.

---------------------------------------------------------------

Los Angeles – dům Reyových

 Max se synkem v náručí otevřel dveře a div, že mu nespadla čelist... tomu malému. Poprvé viděl naživo svého oblíbeného zpěváka.

„Jéééé....“ Usmál se tříletý Joey.

Max: „Michaele.“ Podal mu ruku. „Pojď dál, pojď.“

 Zabalený do své teplé kožené baseballové bundy se velmi rád ponořil do tepla jejich domu. Margaret nezvykle zastihl bez bílého lékařského pláště, v kuchyni při uklízení nádobí.

„Dobrý večer.“ Pousmál se.

 Až lekla a otočila se. V kuchyni stál Michael a za ním Max s malým. Všichni koukali na vyjukanou Margaret.

„A ahoj.“ Vyhrkla. „Nečekali jsme tě. Dáš si něco?“

Michael: „Přijel jsem, protože potřebuju výsledky pitvy.“

Max: „No, já půjdu malého uložit.“

 Pochopil, že tohle téma není moc vhodné pro malého synka a taky tušil, že Michael to bude chtít probrat jen s Margaret.

Osaměli v obýváku a Michael byl rád za sklenici osvěžujícího pomerančového džusu. Nervózně si sepjal dlaně, jako by se snad modlil, seděl v křesle a čekal až se naproti posadí Margaret, která ještě donesla talíř se sušenkami.

„Potřebuju je ještě dneska.“ Řekl Michael tiše.

Margaret: „Michaele, je asi něco po deváté večer a touto dobou tam už asi nikdo nebude. Já ani nevím, jestli je to vůbec kompletní, jestli už celou zprávu přepracovali.“

Michael: „Policie má teď v držení všechno, i tu starou zprávu.... Sebrali Ge... odvezli mi Natalie.“

 Sotva dořekl jméno své dcerky, už ho jen došeptal, jakmile se mu do očí nahrnuly slzy.

Margaret: „Michaele, jestli se tam vloupám, seberou mi titul, přijdu o práci a všechno to půjde do hajzlu. Už teď mi sedí před domem fízlové, protože jsem Georgiina lékařka a mám co dočinění s tou zprávou, kterou teď má policie.“

Michael: „Takže budeš jen přihlížet, jak Ge zítra povedou před porotu a pak rovnou do vězení, to chceš říct?“ Ptal se tiše, za to naštvaně.

Margaret: „Nemůžu odnést zprávu z nemocnice, dokud nebude oficiálně potvrzená, za prvé. A za druhé, nemůžou poslat do vězení těhotnou ženu. Vykonání rozsudku může soudce odložit a do té doby můžeš požádat soud o obnovení kauzy a uvést zprávu, jako podstatný důkaz. Tohle je naprosto jednoduché.“

Michael: „Odkdy se vyznáš v právech?“ Divil se.

Margaret: „Tohle by tě mohlo napadnout... A mimo to. Volal mi Chris, doletěl za mnou do nemocnice a všechno mi to řekl. Taky po mě chtěl výsledky pitvy.“

Michael: „Takže výsledky ještě nejsou hotové, to mi chceš říct? A odkud znáš Foxe?“

Margaret: „Sponzoruje nám nemocnici a ne, ještě to není hotové.“

 Upil si velký lok ze sklenice a vychrlil to ze sebe na jeden nádech.

„A co kdybych zítra brzo ráno obvolal všechny primáře z nemocnice a pod falešnou záminkou je dohnal k tomu, aby do poledne potvrdili výsledky pitvy?“

Margaret se jen zasmála. „Proč to komplikovat? Jednoduše jim řekni, že to potřebuješ, jako důkaz k soudnímu jednání.“

-------------------------------------------------------------------- 

O den později... Vrchní soud Los Angeles – 13:00

 Georgiana seděla se skloněnou hlavou na místě žalované strany. Sama. Vedl sebe neměla nikoho, kdo by se jí zastal. Naproti tomu Sneddon měl po levé i po pravé straně  právníky i vyšetřovatele. Jako na potvoru se jí chtělo brečet zrovna když porota pomalu usedala na svá místa, takže to vypadalo, jako by je chtěla tímto ovlivnit.

 Seděla tam v černém kabátě, ušmudlaných černých kalhotách, které měla špinavé od toho, jak ji v Neverlandu srazili na kolena před očima vlastní dcery a svého milovaného manžela, o kterém za uplynulé dva dny nic neslyšela. Bylo jí špatně. Měla hlad, nebo spíš to malé, cítila se sprostě obelhaná a nejvíc jí doráželo to, že si soud nepředvolal ani Margaret nebo Maxe jako svědky, přes to, že v celém případu sehrávají podstatnou část.

 Celá soudní síň působila klidně. Na zemi byl šedý koberec a celý interiér by zařízený v dřevěném designu. Těžko by někdo uvěřil, že je toto skutečné. Vypadalo to spíš jako z nějaké reality show, ne jako místo reprezentující zákony.

 Dveře se otevřely a na své místo přišla soudkyně oděná do černého taláru, jehož lemy byly ohraničené červeným saténem. V rukou si nesla velké množství složek a spisů, a za ní šel asi ten pověřený muž, který bude celé jednání zapisovat. Jakmile se soudkyně usadila, posadili se i všichni přítomní. Dotyčná se překvapeně podívala na Ge, jak tam seděla samotinká na lavici obžalovaných a vypadala jako domeček z karet, stačilo jen fouknout a padl by k zemi.

„Paní Starlight, to natolik spoléháte na svou obhajobu, že nemáte nikoho, kdo by Vás zastupoval?“

 Zeptala se sympatická Afroameričanka oděná v taláru na místě nejvyšší hodnosti.

Ge: „Ne, ctihodnosti.“ Řekla slabým hlasem.

Soudkyně: „Kdyby se Vám přitížilo, dejte nám, prosím, vědět. Dobře?“

 Pokynula směrem na její těhotenské bříško a otevřela si zápisy a složky.

„Zahajuji tedy případ ze 7.prosince 1989. Obvinění zde přítomné Georgiany Victorie Anne Starlight z neúmyslného zabití čtyřměsíčního dítěte, na základě falešné pitevní zprávy.“

 Jeden z policistů přistoupil k Ge a naznačil jí, aby si šla sednout vedle soudkyně na místo, kde se uvádějí svědectví, obhajoby a v některých případech i lži. Usadila se s vystrašeným výrazem před Sneddonovi oči a snažila se nevypadat na omdlení, do čehož jí teď bylo. Jeden z policejních právníků vstal a šel do prostoru před porotou, Ge a její ctihodností.

„Paní Starlight, začneme od začátku. Mám tu pro Vás několik otázek, na které můžete odpovědět jen ano, nebo ne.“  Zalistoval ve své složce a dal do toho. „Byl pan Jackson biologickým otcem Vaše zesnulého syna?“

Ge: „Ano.“

Právník: „Bylo početí dítěte plánované?“

Ge: „Ne.“

Právník: „Věděla jste o tom, že se rozhodl znovu provést pitvu?“

Ge: „Ne, až po nějaké době, kdy jsem se šla podívat na hřbitov, jsem zjistila, že je hrob otevřený.“

Právník: „Ano....“ Odmlčel se. „Jak jste se cítila po tom, když jste zjistila, že je Váš syn pryč? Myslela jste si hned od začátku, že je to Vaše vina?“

 V tu chvíli se postavila jedna žena v porotě.

„Námitka, ctihodnosti, obžalovaná je vystavena příliš obtížným otázkám na svůj stav.“

 Tohle bylo nečekané.

Soudkyně: „Myslím, že má být porota nestranná.“ Odmlčela se. „Námitka se přijímá.“

Porotkyně: „Jak byste se cítila, kdyby se Vás zeptal na takovou věc? Paní Starlight byla emocionálně neschopná učinit rozumné vysvětlení v době úmrtí jejího syna a tudíž tvrzení o jejím doznání doktorce Reyové mohou být zpochybněny.“

 Tohle by se v žádném případě nemohlo stát. Vždyť ta žena se za Ge normálně postavila! Členka poroty!

Soudkyně: „Chcete říct, že se zastáváte paní Starlight?“

Porotkyně: „Tohle je psáno v našich poznámkách jistě je tam najdete, ctihodnosti.“

 V tu chvíli, když už to vypadalo na menší spor mezi soudkyní a porotou, se otevřely velké dveře v zadní části místnosti a dovnitř vstoupil Chris. A s ním ještě další dva pánové v oblecích. Šel přímo k lavici obžalovaných a na stůl si položil svůj pracovní kožený kufřík, ze kterého si vyndal podklady.

„Kdo jste?“ Zeptala se zaraženě soudkyně.

Chris: „Omlouvám se, že jsme dorazili pozdě, všude jsou zácpy. To víte, svátky.“

 Všichni zůstali zírat na bezstarostného muže v černém obleku s modrou kravatou, šibalsky šedýma očima a tmavými vlasy. Normálně si nakráčel do soudní síně jako by nic.

„Jsem tady, abych zastupoval Georgianu Starlight v případu ze 7.prosince 1989.“

 Přišel k soudkyni a na pult jí položil svůj diplom a další papíry potvrzující jeho titul.

„Je mi známo, že Georgiana neměla možnost obrátit se na svého právního zástupce, jelikož jí nebylo dovoleno spojit se s jistým Johnem Brancou, natož s rodinou.“

 Drze se otočil na Sneddona a ještě se mu tvrdě podíval do očí, aby poznal, že to byla narážka šitá přímo na něj. A bylo mu úplně jedno, jestli má tu čest s oplétačkami se zákonem a ještě k tomu s prokurátorem Santa Barbary.

„Jsem Christoper Adam Fox, majitel společnosti Domena holdings a také sedmý vévoda z Blackpoolu... ostatní tituly Vám říkat nebudu, je jich fakt moc.“

Omráčená soudkyně si založila jeho papíry a mávla rukou. „Dobrá, můžeme pokračovat. Poprosím žalující stranu o vyhýbání se otázkám za účelem oslabit obžalovanou.“

 Neuběhlo ani půl minuty a hned se ozval Chris. „Psychický tlak ze strany žalobců vypovídá o chůzi po tenkém ledě. Máte snad málo důkazů, pane Sneddone?“

 Georiana nevěděla, jestli se rozesmát nebo brečet. Chris totiž vypadal, jako by utrpěl pád z neznámé planety a při tom by mohl ještě soutěžit s Einsteinem v závodech skládání chemických vzorečků. Byla z toho totálně vyvedená z míry. Tenhle pitomec mě má zastupovat?!

Chris si vzal ze stolu složku a přišel k místu, kde Ge nervózně seděla a koukala na něj, jako na ojedinělou hříčku přírody.

„Georgiano, podle výpovědi doktorky Margaret Reyové, jste se přiznala k tomu, že jste svého syna udusila, aniž byste si to sama uvědomila. Je to tak?“

Ge: „Ano.“ Kuňkla.

Chris: „Podle čeho jste si byla tak jistá, že to byla vaše vina?“

 Ge na chvíli mlčela. Přímo před ní stál muž, se kterým se jednou vyspala, cestovala s ním po Itálii, schovával ji u sebe doma a teď po ní chtěl, aby řekla úplně všechno o Tommyho smrti. Vydat ze sebe něco, co ji tíží už celé čtyři roky, něco, co ji zaživa spaluje uvnitř. Bolestivý černý oheň, který pálí její tělo, srdce i duši.

 Chris si všiml, že byla prahu zhroucení, pláče, a váhala docela dost dlouhou. Nenápadně se opřel o dřevěnou branku, která oddělovala její prostor od místa pro právní zástupce, a tiše, sotva slyšně zašeptal při pohledu do složky.

„No tak Ge...“

 Tohle v ní probudilo naději, Podívala se mu do očí se slzami v očích a uviděla, že se na ni dívá, místo toho, aby se díval do spisů. On teď byl její jediná pomoc.

Soudkyně: „Chcete si na chvíli odpočinout?“

 Zeptala se ohleduplně, když uviděla sklíčenou Ge.

Sneddon: „S takovou se nikam nedostaneme.“ Ozval se uraženě z místa žalobce.

Soudkyně se na něj podívala s dost nepěkným výrazem. „Nevšimla jsem si, že byste pod srdcem nosil dítě, pane Sneddone.“ Řekla rázně.

Na to reagoval okamžitě. „Já to svý aspoň nezabil.“

 To se hned Ge rozbrečela, a aniž by to postřehla, soudkyně přerušila jednání na deset minut.

---------------------------------------------------------

 Seděli spolu na lavičce ve velké chodbě. Upíjela z plastového kelímku čistou vodu a Chris ji hladil po zádech.

„Nenapadlo mě, že tam budeš sama.“ Řekl tiše.

Ge: „Ty jsi o tom věděl?“

Chris: „Včera jsem tu byl... Když mi ráno jeden jistý kolega od soudu zavolal, že nemáš právníka a jdeš před porotu sama, rozhodl jsem se pro akci „kulový blesk“.“

 Tohle ji aspoň rozesmálo, načež si hned vzpomněla na to nejdůležitější.

„A kde je Natalie? A proč tu vůbec není Michael?“

Chris: „Natalie je u jedné agentky, je v pořádku, dneska jsem s ní mluvil a trochu jsem zalhal. Michael? Nevím, kde k sakru je. Včera jsem mu volal a říkal, že přijede, ale nemám o něm žádné zprávy.“

Ge si utřela vlhké líčka a vypadalo to, že se znovu rozbrečí. „Chci ji u sebe. Chci Natalie držet v náručí, vědět, že je v bezpečí.“

Chris: „Brzy ji uvidíš, slibuju.“

-------------------------------------------------------

„Falešná pitevní zpráva, doznání a neuvedený důvod k zopakování pitvy.“

 Mával před porotou právník od policie s papíry v ruce.

„Myslím si, že zde zaznamenané doznání paní Starlight je jasným důkazem toho, že je vinná. Samo o sobě vypovídá i neúčast doktorky Reyové a pana Jacksona.“

Soudkyně: „To stačí.“ Pokývala při psaní poznámek. „Pane Foxi, jestli nemáte další otázky, ukončila bych jednání.“

 Chris vystřídal toho ulízaného chlápka, který tak milerád zdůrazňoval citydrásající obsah svých důkazů před porotou, a jediné co udělal, bylo to, že přišel k pultu soudkyně a svůj pohled upřel na Ge.

„Georgiano, cítíte s vinná?“

Ge znovu nevítaně naběhly slzy do očí, ale byla schopná zřetelně odpovědět. „Svého syna jsem milovala a stále jej miluju... Nikdy si to neodpustím.“

Chris se otočil k soudkyni a ze saka si vyndal otevřenou obálku a předal jí to. „To je ode mě vše, ctihodnosti.“

 Soudkyně s pohoršením přijala obálku při domněnce korupce, ale zato obsah ji překvapil, i když to na ní nebylo ani trošičku vidět.

„Končím jednání. Rozsudek bude vynesen v 15:45, tedy za patnáct minut.“

 Všichni se odebrali ze soudní síně a šli každý jiným směrem. Chris dal svým právníkům po zbytek dne volno a vzal Ge na chvilku stranou, když stáli na chodbě v tom samém patře jako před tím.

„Vedla sis dobře.“

Ge: „Je mi strašně špatně.“ Povzdechla si. „Mám tak hrozný hlad a při tom mám stažený žaludek.“

Chris: „Co kdybychom si zašli na malý pohár?“ Pousmál se.

Ge: „Já nevím.“ Váhala. „Nemám na nic chuť.“

Chris: „Já bych řekl, že se to maličkému bude líbit.“

 Vzal ji za ruku a klidným krokem se vydali ke schodišti. Venku nebylo moc teplo, totiž ani v Kalifornii nebývají celý rok jen tropy. Byl prosinec, 15°C a pofukoval mírný vítr. Před budovou Vrchního soudu postávala mladá brunetka oblečená v béžovém kabátě, černých kalhotách a kozačkách na vysokých podpatcích.

„Paní Starlight?“

 Oslovila Ge, jen co s Chrisem vyšla z dvojitých dveří.

„Omlouvám se, že Vás takhle nečekaně obtěžuju, ale chce s Vámi někdo mluvit. Mohla byste, prosím, zůstat tady?“

 Mladá brunetka se otočila a šla k jasně červené Audi zaparkované hned u chodníku. Ge se poněkud zmateně ohlédla na Chrise, který neměl o nic lepší výraz v obličeji.  Otevřela zadní dveře a naklonila se dovnitř, načež hned s její pomocí vyskočila na nožky Natalie.

„Pane Bože!“

 Vyhrkl Ge se slzami v očích a běžela jí naproti. Mála jí skočila do náruče, ale přece jen mírně, pamatovala si, že maminka čeká miminko.

„Zlatíčko moje...“ Plakala Ge.

Chris za nimi přišel a vzal si od agentky nějaké papíry a podal si s ní ruku. Ona po té nasedla do Audi a odjela, což Ge i příjemně šokovalo.

„Trošku jsem zalhal a dostal jsem Natalie do své péče.“ Řekl Chris.

Ge malou zvedla do náruče a začala si utírat slzy. „Jak?“ Usmála se.

Chris nevině pokrčil rameny. „No... řekl jsem, že jsme si docela blízcí a taky na to mělo vliv i to, že se paní agentce líbím. Skoro pořád se červenala, když jsem s ní dneska ráno mluvil.“ Usmál se.

-----------------------------------------------------------------

Soudkyně stála na svém místě a nadechovala se ke čtení rozsudku. Natalie spolu s medvídkem Tommym seděla na té nejvzdálenější lavici v soudní síni, aby nebyla skoro vidět, i když při její výšce se ani nemusela moc krčit. Sotva viděla na soudkyni, na tož na maminku. Chris držel Georgiinu dlaň, při čemž je skrýval stůl před nimi.

„Georgiana Victorie Anne Starlight, obviněná v případu neúmyslné zabití dítěte ze 7.prosince 1989, je nevinná ve všech bodech obžaloby.“

„Co že?“

 Vyjekl Sneddon znechuceně při čemž tak přerušil vynesení rozsudku a tak soudkyně zvýšila svůj rázný hlas.

„Po předložení nové pitevní zprávy potvrzené ředitelem nemocnice v Los Angeles, která byla vydána dnes a potvrzená i podpisem doktorky Reyové a ředitelem nemocnice Vincentem Blairem.“

 Co že?! Pomyslela si Ge. Margaret tu byla?

„Tímto prohlašuji případ za uzavřený a požaduji po straně žalobců, tedy pana Sneddona, aby uhradil paní Starlight odškodnění za psychickou újmu, která jí byla způsobena odebráním dítěte bez udání důvodu, držení v nepřijatelných podmínkách pro těhotnou ženu a ublížení na zdraví, při policejním zásahu na ranči Neverland. Odškodnění porota navrhuje ve výši půl milionu dolarů a návrh je plně schválen.“

 Georgiana teď chtěla za to všechno Chrise obejmout, jenže ji pořád tížil ten nepříjemný pocit, že u toho všeho vůbec nebyl Michael. To jeho teď chtěla cítit, teplo jeho těla, něžné doteky jeho dlaně na svém těhotenském bříšku... Kde je?