86.díl - I need you

 Tak jsme postoupili do semifinále a jde se slavit!!!! 

Michael si je po tolik otřesném týdnu konečně mohl užít, konečně měl doma pohromadě Ge i Natalie. Povídali si, tulili se k sobě navzájem v tom velkém peřinovém království, které představovala jeho postel, a jako rodina společně usínali... Nebo spíš, Natalie usínala mezi svými rodiči, jako první. Při tlumeném světle, které přicházelo z lampičky na Michaelovém nočním stolku, se na sebe koukali, usmívali se na sebe, sem tam i stydlivě pokukovali jeden po druhém... Když už si něco chtěli říct, tak jedině šeptem...

„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady.“

Ge: „Cítím to stejně.“

 Na chvíli se odmlčel a pak se napřáhl pro její ruku. Uchopil její dlaň a věnoval jí pár polibků na hřbet a pak jednotlivě zulíbal bříška prstů.

„Michaele...“ Podívala se na něj starostlivě. „Nechceš si to ještě promyslet?“

Michael: „Ge...“ Vydechl unaveně.

Ge: „Prosím.“ Odmlčela se. „Prosím... Kdysi jsi mě bránil, protože nás chtěli rozdělit... Teď po mě chceš, abych odjela, kvůli bezpečí.“

Michael: „Ty víš, jak moc na tobě lpím.“ Přerušil ji.

Ge: „Já nechci jet pryč.“

 Ani to nedořekla a do očí jí naběhl slzy. Michael pustil její dlaň, zvedl se z postele a obešel postel, načež se Ge taky zvedla a Michael si ji k sobě hned přitiskl, konejšivě ji objímal. Natalie si sice všimla, že v posteli byla sama, ale jen ospale zamžourala očičkama a dál se kutala do peřin.

„Neplač, prosím...“ Šeptal Michael. „Prosím, neplač kvůli mně. Nechci, aby to maličké bylo smutné, protože jeho maminka pořád plakala.“

Ge: „Je to tak strašně nefér.“ Šeptala se zadržovanými vzlyky. „Proč tě nemůžou nechat být?“ Ptala se zoufale.

Michael: „Ge, já děkuju Bohu co každou minutu za to, že jsi jim z dosahu. A budu ještě klidnější, když vím, že Natalie bude v bezpečí a to znamená s tebou.“

Ge začala kroutit hlavou. „Ne, já nemůžu.“ Vzlykala. „Nemůžu.“

 Michael vzal její tvář do dlaní a palci jí setřel slzy. Políbil ji na čelo a pak na rty, které pokaždé měla neskutečně jemné, když plakala.

„Prosím, Ge...“ Šeptal. „Udělej to pro mě, udělej to pro Natalie.“ Položil svou dlaň na její těhotenské bříško. „Udělej to pro něj.“

 Nic neříkala, nijak nenaznačila odpor nebo souhlas. Jen jeho dlaň překryla tou svou a vnímala plně jeho dotek na místě, kde rostlo jejich miminko.

„Jsi ta nejstatečnější, nejnepředvídatelnější a nejlepší žena, kterou jsem kdy mohl potkat.“ Pokračoval. „I když sis udělala mraky průserů a já jsem byl schopný lámat hole, nikdy jsem tě nepřestal mít rád, protože vím, že všechno to bylo z lásky. Já ti věřím, Ge, vkládám do tebe všechno, co mi ještě zbylo a to je naděje. Naděje, že všechno dobře dopadne, naděje, že ty i Natalie budete v bezpečí od toho všeho, naděje, že přivedeš na svět v pořádku naše dítě...“ Pohladil ji po tváři. „Prosím tě...“ Klekl si na kolena a políbil ji na bříško. „udělej to, Ge.“

 Ge si klekla na  kolena, aby se mu mohla zpříma dívat do očí. Zhluboka se nadechla, utřela si slzy a odpověděla mu.

„Ty víš, že se vzdalujeme...“

Michael: „Vím.“ Přitakal smutně.

 Ge to nemohla jen tak říct, rvalo jí to srdce. Jen se k němu naklonila a políbila ho. Po té, co se jejich rty oddělily, uviděl v jejích očích odhodlanost, i když starost. Byl si jistý tím, co cítil z toho polibku.  Oddanost, lásku, vášeň, starost, citlivost, podporu, bezpečí... těch pocitů bylo mnoho a všechno se sbíhalo jedním směrem. Něžně ji pohladil po tváři.

„Miluju tě.“

 Zašeptal Michael a hne na to ji dlouze políbil. Potom vstal a vzal Ge do náruče a odnesl si ji do postele, kde spinkala malá Natalie. Opatrně ji položil do peřin a pak si lehl zpět na svou stranu postele, tak, aby měli dcerku mezi sebou. Vzal Ge za ruku, naposledy se k ní naklonil s polibkem na rty a pak zhasnul světlo....

Jenže po chvilce ucítil zachvění matrace. Byla to Ge, zvedla se postele. Jen co pustila jeho dlaň, už hned otevřel oči. Náhle se její vlahý dech rozprostřel po jeho tváři.

„Potřebuju tě...“ Zašeptala naléhavě.

 Opatrně se zvedl a následoval ji. Ge tiše otevřela dveře na chodbu a Michael šel za ní. Společně přišli do jejího pokoje, kde za nimi zavřel dveře a jen vyčkávavě sledoval smutnou Ge. Oběma rukama se hladila po břiše, jako by vnímala své tělo... jestli je připravené. Potom se na něj podívala a natáhla jeho směrem ruku.

„Pojď.“

 Michael ji přijal a Ge mu vplula do náruče.

„Chci, aby to bylo nekonečné...“ Šeptala. „Abych stále cítila tvůj dotek...“

Michael: „Věř mi, že po tobě toužím mnohem víc, tak moc, že to nedokážu vyjádřit jakýmkoli způsobem.“ Vyhrnul jí noční košili a dychtivě zavzdychal. „Bude to dokonalé.“

 Ge tiše zasténala a Michael ji už bral do postele. Naléhavě se sebe svlékli oblečení a dál už na nic nečekali. Milovali se celou noc... něžně, smyslně... dokonale...