5.díl- Not now...

 O pár dní později se celá rodina, včetně nejužšího kruhu přátel setkali ve Forest Lawn Memorial Park. Mezi všemi kolovaly velmi smutné pocity. Přijít o něco tak čistého a nevinného, bylo to největší utrpení. Když Georgiana po boku Michaela vstupovala do kaple, cítila ve svém srdci bolest. Její kroky byly těžší, čím víc se blížili k oltáři, před kterým v rakvi odpočíval její a Michaelův syn. Byla tak maličká, tak strašně maličká a v ní děťátko, jehož oči navždy usnuly. Poté se podívala na Ježíše s nádhernou svatozáří, jenž upíral svůj zrak k nebesům a prosila jej o sílu.

Obřad netrval moc dlouho, pár modliteb a potom se přesunuli ven, kde bude rakev ukryta do země, mezi nejčistší duše.  Tam, kde děti, které zemřely, našly svůj věčný odpočinek.

 Nejdřív na rakev položili věnec Randy s Jermainem, potom ostatní členové rodiny dali kytice. Následovala chvíle, kdy během modlitby dala na rakev bílou růže Ge. Ještě se držela se slzami v očích, když se vrátila zpátky. Potom přistoupil Michael, který taktéž položil bílou růži na rakev svého syna. A i když měl černé sluneční brýle, bylo na něm poznat, že jeho oči plakaly.

 „Odpočinutí věčné, dej jim Pane
a světlo věčné ať jim svítí.
Ať odpočívají v pokoji.“

Dočetl reverend a potom přistoupili k rakvi, ve znaku kříže dopřál Tommymu klid a dva zaměstnanci hřbitova pomalu začali spouštět malou rakev dolů. Ge vzala Michaela za ruku a pevně ji sevřela. Podíval se na ni a přes černý šátek, kterým měla zakrytou tvář, viděl, že začínala bolestně plakat. Nejhorším momentem bylo, když reverend ukončoval celý pohřeb.

„Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.“

 Všichni viděli, jak moc to Ge zasáhlo a nakonec se jen z dálky rozloučili. Po reverendově odchodu se Georgiana úplně rozplakala. Michael se k ní hned otočil a začal ji objímat. Její tvář byla smočená od slzy, které se vsákly do černého šátku.

Během objímaní s Michaelem, si všimla něčeho, co nečekala. Když viděla odcházet Maxe Reye s Margaret, všimla si, že Margaret schovávala bříško. Čekala dítě. Na jednu stranu to Ge udělalo radost, ale taky jí to ještě víc rozplakalo.

----------------------------------------

„Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou… Teď už vím, že to není pravda.“

 Seděla v jídelním koutě s Pam a usrkávala si teplého čaje.

Pam: „Bůh vás jistě obdaruje dalším děťátkem.“ Uklidňovala ji.

Ge: „Tak proč nám ho vzal?“ Vytryskly jí slzy.

Pam: „...Třeba na to nebyl ten správný čas.“

 Vstala od stolu a z kuchyňského pultu jí podala krabičku s kapesníky.

Ge: „Děkuju.“ Vytáhla si kapesník a utřela si slzy. „Kde je Michael?“

Pam: „Má ještě nějaké hovory s rodinou a přáteli, říkal, že po pohřbu jste jeli rovnou domů. Tak jim aspoň zavolá.“

 Georgiana si vzala hrnek a šla si sednout na zem ke krbu.

Pam: „Nechce donést deku?“

Ge: „Jo...“

 Špitla na hospodyňku a položila vedle sebe hrnek, když za ní přiťapkala její fenka.

„Esperanzo… holčičko moje.“

Vzala si ji na klín, čehož štěně hned využilo a začalo se k ní tulit.

„Ty mě neopustíš, že ne?“

Po těchto slovech, které pronesla s bolestí ke své malé ochránkyni, se znovu rozplakala. Slzy jí kapaly na černé šaty. Žalostně vzlykala s bolavým srdcem, když na zádech ucítila jemnou teplou deku a láskyplné objetí.

Michael: „Já tě neopustím.“

Zašeptal jí do ucha, sedl si k ní a dál ji objímal. Plakala mu na rameno a byla vděčná Bohu za Michaela. Esperanza zatím žužlala deku a dívala na Georgiiné utrápené oči, a ačkoliv byla ještě malá, věděla, že odteď nedovolí, aby její paní byla smutná, bude ji bránit.

 Po dlouhých chvílích u krbu ji Michael odnesl do své ložnice, kde už všechny Tommyho věci byly pryč. A na Georgiiné přání jí taky donesl pyžamo a Esperanzu, která překvapivě po chvíli usnula, schoulená do klubíčka u Georgiiného břicha. Hladila ji a dívala se na ni, a Michael se díval na Georgu. Dvě smutné duše ležely naproti sobě a mezi nimi štěně.

Ge: „Kde je Bunny?“

Michael: „Kde by byl?“ Usmál se. „Támhle je v pelíšku.“

 Ukázal na místo, kde stávala dětská postýlka a teď tam byl měkký velký polštář a na něm spící chlupatá kulička.

„On na rozdíl tady od slečny ví, že nemůže na postel.“

Ge: „Nebude spávat na posteli… To jen teď, když je smutno.“

Michael ji pohladil po ruce se slovy: „Doufám, že ji na posteli neuvidím často.“

Ge: „To já taky.“ Odmlčela se. „Ty jsi věděl, že je Margaret těhotná?“

Michael: „Věděl... Nechtěli jsme ti to říct, a hlavně já ne. Bál jsem se, že by ti to bylo líto.“

Ge: „To bylo... Ale mám za ní radost. Vím, jak se tvářila, když mi vyprávěla o potratech...“

 Nastalo ticho, Georgiana nechtěně narazila na další bolestné téma.

Michael: „Za pár měsíců to můžeme zkusit znovu.“

Ge: „Ne...“ Tohle Michaela trochu zarazilo. „Aspoň na nějakou dobu to odložíme. Nechci každou chvíli kontrolovat, jestli se to povedlo nebo ne.“ Řekla smutně.

Vzal jí za ruku se slovy: „ Počkám, jak dlouho budeš chtít....“

Michael nemohl odolat a opatrně se k ní naklonil. Ale než se stačil dotknout jejích rtů, malá Esperanza se vzbudila a svůj čumáček zaryla Michaelovi do intimních partií. Ten se začal smát a bleskově se odtáhl zpátky.

„Hej! To má být naschvál nebo co?“ Smál se.

Ge se rozesmála. „Když ona si mě hlídá.“

Michael: „Hodně přísně. Dej ji dolů.“

Ge: „Ne, ne.“ Vzala si ji k sobě.

 Ale když to Michael zkusil podruhé, Esperanza se mu se svými jehličkami zakousla do ruky.

„A dost.“

Vzal toho neposedného hlídače a dal Esperanzu k Bunnymu na polštář.

Ge: „Ty jsi ale přísný.“

Michael si k ní lehl na postel se slovy: „Já se nikoho nebudu ptát, jestli tě můžu políbit nebo ne.“

Georgiana se zasmála a potom nechala Michaela, ať se jemně vpíjí do jejích rtů. Byl tak neskutečně něžný, když ji líbal. Dotýkal se jí s naprostou lehkostí a po chvilce si na ni co nejopatrněji lehl. Nechtěl na ni spěchat, neměl ani v úmyslu se s ní milovat, jen lehce se k ní chtěl dostat, aby věděl, že je jejich láska stále s nimi.

 Pamatoval si, jak se naposledy Georgiana bránila jeho dychtivosti a proto se vůči ní choval, co nejněžněji. Líbal ji na krku, což u Georgiany vyvolávalo stejně příjemný pocit, jako kdyby ji vískal ve vlasech.  Ale když ji jen krátce pohladil po stehnu, Ge se hned chtěla vyvarovat dalším dotekům, ale jaksi zapomněla, že na ní Michael ležel. Takže když se chtěla odsunout, nijak se nemohla pohnout.

Michael: „Ššš...“ Pohladil ji po tváři. „Nechci to teď dělat. Nemusíš se bát.“

Ge: „Já jen...“ Špitla.

 Michael poznal, že byla uzavřená nejen k ostatním, ale teď už i k němu. Nebyl si jistý, jestli se vůbec nepřemáhala, když si ho k sobě pustila. Opravdu, chovala se, jako kdyby jí někdy ublížil.