James netrpělivě seděl v kanceláři ředitele nemocnice a čekal na verdikt. Ano, když jste vévoda, co má v Anglii hodně velký vliv a nespočet známostí, můžete si umanout i to, že si sednete do ředitelské židle.
Dlaně měl spojené, nepřítomně zíral na akvárium před sebou a vystresovaně se díval na hodinky co každou chvilku.
K jeho úlevě od nechutného ticha v kanceláři se konečně otevřely dveře a vstoupil ředitel s doktorem, který vedl celý zákrok. James hned vstal ze židle a očekávala zprávy.
„Je nám líto, ale operace se nezdařila. Neměla dost sil…“
Po těchto slovech se jen zklamaně podíval do boku a dál poslouchal, jak operace probíhala a co se potom stalo…
---------------------------------------
Neverland
„Už včera mi měl zavolat…“
Nervózně chodil sem a tam s rozpuštěnými vlasy, nezakasanou košilí a kruhy pod očima. Pochodoval po celé své pracovně a pořád se díval na hodinky a na telefon na stole.
Cora: „Možná neměl čas.“ Řekla sedíc na křesle u knihovničky.
Michael: „Blbost. Už včera odpoledne ji měli operovat a já kvůli osmihodinovému rozdílu nespím celou noc a ani pípnutí…“ Prohrábl si nervózně vlasy. „Co když se něco stalo?“
Otočil se na ni se zoufalým pohledem, což Coru nesmírně nutilo, aby ho objala, ale věděla o někom mnohem lepší, kdo by to mohl udělat.
„Michaele, nemůžeš se hned přiklánět k nejhoršímu, to by ani Ge nechtěla.“ Pokárala ho. „Víš co? Jdi za Natalie.“
Michael: „Ne, budu čekat.“
Opřel se o stůl a nervózně si kousal spodní ret.
Cora: „Tak ti ji donesu sem… Opravdu měl by ses za ní plazit ty a ne ona za tebou. Skoro vůbec ses jí nevěnoval ani, když jsi přijel z Japonska, nebo kde jsi to byl.“
Michael: „Já vím…“ Řekl smutně.
Cora: „Pořád si s Ge vymýšlel nějaké výlety, užíval sis sexuálních radovánek, potom se nemůžeš dočkat, až ten prcek přijde na svět a když je tady, tak si ji jen pochováš a to je vše.“
Michael na ni hleděl… Byla mladší než on, neměla s lidmi tolik zkušeností jako on ale hubovat, to by jí šlo. Normálně nad ní žasl.
Cora: „Udělal sis dítě, tak se starej.“
Vstala z křesla, přišla ke dveřím a při odchodu decentně ale drze práskla dveřmi.
----------------------------
No tak se tedy staral. A jak to dopadlo?
„Gratuluju ti, Natalie, právě jsi mi zamokřila celou košili.“ Seděl u vany a zrovna ji koupal.
Natalie: „Chci bublinky.“ Žvatlala.
Michael: „Ty chceš bublinky?“
Natalie: „Jo.“
Michael se usmál. „Já ti je nedám.“
Natalie zvedla hlavičku a udělala velké oči. „Proč?“
Michael: „Ty jsi mi nedala medvídka, pamatuješ?“
Natalie: „Já chci bublinky.“ Plácla rukama do vody.
Michael: „A půjčíš mi medvídka?“
Natalie: „Ne.“
Michael: „Já bych si ho chtěl půjčit.“ Prosil ji.
Natalie: „Tak jo.“
Michael: „Půjčíš mi ho?“ Usmál se.
Natalie: „Jo, bublinky.“
Michael ji zbožňoval, sice žvatlala ale to jak komunikovala, ho vždycky rozveselilo. Vstal a otevřel skříňku nad umyvadlem a sotva z ní vyndal kartáč na vlasy, hned se ozvala.
„Moje.“
Michael: „To je tvoje?“ Usmál se.
Natalie: „Jo.“
Michael: „Ale to je moje.“
Natalie: „Ne, moje.“
No, kdo by se nad tím nezasmál?
„Od té doby, co ses to slovíčko naučila, tak je všechno tvoje, že?“
Natalie: „Moje.“
Michael konečně našel pěnu do koupele a nalil ji pod proud tekoucí vody. Jen co malá uviděla, jak to hned pěnilo, začala se nahlas smát.
„Bublinky!“ Volala.
„Michaele!“
To už volala Pam. Ohlédl se na otevřené dveře a na rychlo odběhl. Stála dole u schodů a čekala na něj.
„Pojď si pro to, bolí mě záda a do schodů se mi moc nechce.“
Michael: „Co je to?“ Nakláněl se přes zábradlí.
Pam: „Dopis z Anglie.“
Michael seskočil pár schodů, vzal si dopis a potom hned pospíchal nahoru za Natalie. Vesele se čvachtala ve vodě s pěnou a Michael si už zpátky sedl k vaně a otevřel dopis. Nebylo v něm nic, žádné psaní jen… ta fotka. Hned mu ukápla slza, s nad to neznamenalo že…
„Neplač.“
Řekla Natalie, když si hrála s pěnou.
Michael: „Nemám plakat?“ Podíval se na ni starostlivě.
Natalie: „Neplač.“
Ani se na něj nepodívala a přesně věděla, co se s ním dělo. Byl smutný.
-----------------------------
Dlouho do noci seděl v pracovně u telefonu a čekal. Za celý den žádné zprávy o Ge. Nemohl spát, převaloval se, chvilkami si poplakal a potom se zase převaloval, a potom mu zase tekly bolestné slzy. Nemohlo se přece stát něco tak hrozného, že by mu Fox nedal vědět. Přece… nemohla odejít. Čeká na ni, Natalie na ni čeká… Zavřel oči a nechal slzy volně stékat po tváři...
neboj bude, teď ještě dodělávám úpravy, neboj 
Prosím bude dneska, že jo? 
Já v noci skoro nespala 
Jako Cora je holka činu a měla pravdu, koukej se Miku starat, protože jinak Natalie vyroste moc rychle a ty o ty nejkrásnější roky dětských let přijdeš.. je sladká, a asi čas na výchovu 
Ale čekání na zrávu je vždycky hrozné, ten pocit bezmocnosti.. nenech v něm Mika dlouho prosím!
ale na druhou stranu má velkou pravdu 
jako Miku starej se o tu malou Natalie kruci 
Starlight, že neumřela ani neumře to nám ani Mikovi ani Natalie a určitě ne i Pam i Coře nedělejjj 
možná se o ge taky bojí ale ruku na srdce to on jí působil všechno to trápení s tím oxfordem kvůli tomuhle slábla čímdál víc.. měl si to uvědomit dřív.. 
2024 ©