Musím říct, že celkově začátek roku 1989 mě dost zaskočil. I když jsem se mohl těšit na budoucnost s Emily, která čekala naše dítě, stále jsem neměl klid.
Jednak jsem se zajímal, jak se daří mým písním z alba Bad. Na konci ledna jsem odehrál poslední koncert, a tím pádem pomalu zakončil celou kampaň, ale taky jsem se zajímal o své přátele. A díky mému manažerovi Franku DiLeovi jsem věděl, co dělá výkonný ředitel nahrávací společnosti CBS.
Frank mi řekl, že se ve vedení šeptá o nějaké nové smlouvě pro Lanu Del Rey. Jen, co jsem se to dozvěděl, hned jsem si vzpomněl na jejího manžela a mého kamaráda, Jareda. Jak ho znám, určitě jí zakáže podepisovat cokoliv, čím by se měla znovu upsat tomu vyděrači Morganovi. Už tak měla kvůli němu dost problémů.
„Posloucháš mě?“
Ale jestli se chystá nová smlouva, určitě to bude ušité tak, aby z toho nemohla vycouvat, jinak by po ní chtěli zaplatit za nedodržení smlouvy. Musím se zeptat Jareda, jak to teď s Elizabeth vypadá. Jestli jim dal Morgan pokoj, nebo ne. I když o tom pochybuju. Takového člověka nezastraší jen výzva od právníka.
„Haló!“
Na levé rameno mi přistála dobře mířená rána od levačky mé těhotné Emily.
„Ano, ano. Pečlivě poslouchám.“ otočil jsem se na ni a věnoval jí malý úsměv.
„Lháři.“ odpověděla, když se hrabala ve velké kabelce. „Tak vanilkové, nebo mentolové?“
„Vanilkové chutnají líp.“ odpověděl jsem s pohledem na výlohy obchodů.
Rozhodl jsem se vytáhnout Emily do města na nákupy, a pro změnu jsem si nevzal žádnou masku, která by skryla mou identitu. Jelikož je dnes tady v Los Angeles předávání cen Grammy, vím s naprostou jistotou, že všude bude pro známé osobnosti zvýšená ostraha. Takže kdyby měli moji bodyguardi strach, že nás obklopí davy, dneska se to nestane. Většina lidí bude poblíž Shrine Auditoria, kde se večer ukážou všechny hvězdy ať už to budou herci, nebo samotní nominovaní interpreti.
„Dobrý pokus.“ odpověděla Emily. „Mluvila jsem o soupravě pro těhulky. A vezmu si to v mentolové barvě.“
Pokrčil jsem rameny a usmál se nad jejím chytákem. Normálně jsem si myslel, že se baví o jídle. Vzal jsem Em za ruku a šli jsme dál podél butiků, když v tom náhle Emily někomu zamávala s překvapením ve tváři.
„Joely!“ zavolala Emily.
Naproti nám jsem uviděl z kavárny vycházet vysokou blondýnu, která byla o něco starší než my. Hned jsem poznal redaktorku Joely Richardsonovou. Nejdřív si nás nevšimla, ale jakmile ji Emily oslovila, hned se na nás usmála. Kývl jsem na Billa, šéfa ochranky, že se můžou bodyguardi vzdálit, což taky hned udělali. Aspoň jsem si nepřipadal jako v živé kleci.
„Ahoj!“ Zasmála se Joely. „Bože můj, tebe jsem neviděla pěkně dlouho. Vypadáš úžasně.“
„Děkuju. A jak se tobě daří?“ odpověděla hned Emily.
„Jde to. Máme v redakci děsné zmatky. Grammy začnou každou chvíli, a my chceme na obálku vaši kamarádku Lanu.“
Emily se nechápavě zamračila. „Vždyť bude březen. Ještě nemáte hotové nové číslo?“
„Právě, že ne.“ řekla Joely a usrkla si z kelímku cappuccina. „Lana bude nováčkem na tomto ročníku cen, a sehnat ji, je teď momentálně nemožné.“
„Jestli chcete pomoct, můžeme jí o vás říct. Neměl by to být problém.“ zapojil jsem se do rozhovoru. „I ona sama ví, že nejste vlezlý bulvár.“ dodal jsem.
Jenže i tak se Joely netvářila spokojeně. „Já vím, jenže teďka je kolem ní velký cirkus. Zvlášť pak, když jí PR dělá David Vaire. Ta Claire Parkerová, co pro ni dělala, už prý pro ni nepracuje. Takže na koho teď Vaire ukáže, s tím bude Lana pracovat.“
Tak moment! V hlavě mi začínalo zvonit na poplach. Claire, že už nepracuje pro Elizabeth – Lanu? A to odkdy? Kouknul jsem po Emily, a ta stejně tak vypadala překvapeně. Něco mi na tom nesedělo. Možná, že to tak Claire Parkerové připadalo lepší, ale kde jinde by si přišla k dobré výplatě, ze které by zajistila svého synka? Nebo se situace mezi ní, Elizabeth a Jaredem ještě vyhrotila. Všichni ví, že Claire má s Jaredem dítě, a třeba se jí kvůli tomu Elizabeth nakonec zbavila. Už toho bylo moc.
… Nebo s tím měl něco společného Benedict Morgan.
---------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------
Neverland - Santa Ynez
„Myslela jsem, že tam nepůjdeš.“
Promluvila Emily, když přišla za mnou do šatny. Měl jsem na sobě černé kalhoty s červenými pruhy po stranách, červenou košili a sako ve stylu uniformy.
„Rozmyslel jsem si to.“ odpověděl jsem s pohledem na otevřeném botníku. „Musím se tam zastavit a něco probrat.“
„Kvůli Liz?“
Její smutný tón mě zastavil ve veškerých myšlenkách. Otočil jsem se a podíval se na ni, jak stála opřená o dveře v dlouhé košilce na spaní, svetříku, a sotva patrným bříškem, kde rostlo naše dítě. Dívala se na mě smutně, skoro dotčeně, ale ne vyčítavě.
Přišel jsem k ní a vzal její tvář do dlaní. Její modré oči vyhledaly mé a povzdechla si, jako by měla před sebou beznadějný případ.
„Proč toho Morgana prostě nedáte k soudu?“ zeptala se vyčerpaným hlasem. „Copak vás to baví, že když vydírá Elizabeth, tak s ní zároveň i vás?“
„Nás.“ řekl jsem zamyšleně a jednou rukou jsem ji pohladil po břiše. „Nás se to, zatím, nedotklo.“ dodal jsem neklidným hlasem. „Proto musím s Jaredem mluvit, dřív, než se to dotkne mě…“ naklonil jsem se k ní a políbil ji. „A než se to dotkne mé rodiny.“
----------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------
Shrine Auditorium - Los Angeles
Říct, že jsem byl nervózní, bylo málo. Měl jsem sucho v puse, chvěly se mi kolena a co každou chvíli jsem se otáčel po šéfovi ochranky, Billu Brayovi, který byl pořád za mnou ve smokingu.
Byli jsme na afterparty, která se, stejně jako předáván cen, konala ve Shrine Auditoriu. Nebo tu spíš jen byl začátek party, která se se beztak bude konat někde jinde... Ať už jsem minul mladé vycházející hvězdy, nebo stejně staré zpěváky, nemohl jsem přeslechnout jedno jméno. Lana Del Rey.
Frank, můj manažer, který se přidal k mému spontánnímu plánu, po chvíli přišel říct, co se událo. Schválně si hned po příchodu odskočil na kratší konverzaci k jiným manažerům, které tu potkal, a dozvěděl se, že Lana Del Rey změnila píseň, a tím pádem vyvolala velký poprask. Co byl ale větší problém, bylo to, že krátce po začátku písně muselo pár nejmenovaných televizních stanic přerušit vysílání a pustit reklamy, kvůli nevhodnému textu písně.
„West Coast vystřídal koncertní hit Gods And Monsters.“ dodal Frank.
„Pane Bože.“ promnul jsem si unaveně tvář.
Jen představa, kolik stížností si za to Elizabeth zaslouží, byla dost děsivá. A to jsem ani nemyslel na to, že by ji televizní společnost s vysílacími právy na Grammy mohla žalovat. Kolik dětí se na to dívalo, když Lana zpívala: „Ošukej mě.“?
„Stůl na jméno ti obstarají za chvilku. Zatím můžeš jít hledat Jareda.“
--------------------------------------------------------
Domluvil jsem se s Billem, aby se za mnou držel o pár kroků dál, abych se mohl v klidu bavit se známými, které jsem za večer potkal. Každou chvíli mě někdo zastavil, a většinou to byli lidi, které jsem ani neznal. Očima jsem pátral po obrovském sále mezi hosty a hledal Jareda. Musel jsem mu říct o Morganovi. A čím dřív to stihnu, tím líp. Nepochyboval jsem o tom, že i právě výkonného ředitele Morgana naštvala prezentace Lany Del Rey.
Procházel jsem jednou z chodeb poblíž hlavního sálu, ze kterého pomalu vycházeli poslední z hostů. Skryl jsem se ve stínů, když se za rohem vynořili chlapi, kteří balili a stěhovali techniku s kamerami do velkých nákladních aut. Jen co prošli kolem, šel jsem do zákulisí. Procházel jsem kolem mnoha dveří v naději, že zahlédnu někoho, kdo by mi byl schopný říct, kde je Jared, nebo Elizabeth. Nechtěl jsem naslepo chodit do baru, který byl o patro výš nad hlavním vchodem. Nepochyboval jsem, že tam bude hlava na hlavě.
„Hledáte někoho?“
Oslovil mě mladík, který měl plné ruce těžkých kabelů. Došlo mi, že tady už nikoho nenajdu.
„Všichni hosté už odešli?“ zeptal jsem se, protože jsem se nechtěl ptát po nikom konkrétním.
„Jo. Tady už nikdo není.“ přehodil si kabely na rameno a usmál se. „Ta afterparty je prý v Rooseveltu.“
„Hollywood?“ zeptal jsem se dodatečně.
„Jo. Teda, co jsem slyšel.“ přitakal.
-----------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------
The Roosevelt Hotel - Hollywood
Jeli jsme tedy do The Roosevelt Hotel v Hollywoodu. Napětí ve mně vibrovalo, i když pořád jsem byl zvědavý, jestli mi ten mladý kluk taky nekecal. Nebyl by to první člověk, co by mi chtěl něco napovídat.
Prošli jsme přes hlavní halu, kterou hlídalo dost ostrahy, a hlavně celé okolí i hlavní vchod venku, bylo hlídané jako pevnost. Všude vysocí chlapi v oblecích a vysílačkami v rukách.
Frank provedl mě a Billa k bazénu, kde bylo nejvíc lidí. Všichni, kteří byli v Auditoriu jeli pak rovnou sem, výjimečně si někdo nechal na pokoji pohodlnější oblečení na převlečení.
Rozhodl jsem se jít do společenského sálu, který byl v přízemí. Nablýskaný sál od parket až po luxusní křišťálové lustry. Kulaté stoly s bílými ubrusy se zlatými výšivkami loga hotelu, taneční parket před metr a půl vysokým podiem, jehož scéna byla zdobená zlatými a tmavě modrými lesklými závěsy a dekoracemi ve tvaru gramofonků na počest cen Grammy. Na podiu se střídaly jak různé hudební skupiny, tak i známé hity, které pouštěl DJ.
Díky Bohu! Konečně jsem zahlédl ty povědomé vlasy. Jared seděl u jednoho z mnoha kulatých stolů. Jedl nějaký desert a povídal si s nějakými muži. Párkrát jsem je už viděl, možná to byli jeho kamarádi. Za nedlouho jsem zahlédl i jeho bratra Shanona ve společnosti nějaké mladé ženy.
Stál jsem kousek od hlavních dveří a vymýšlel, co Jaredovi řeknu, až si mě všimne. Jenže sotva jsem se zastavil u těch dveří, hned ke mně naklusal číšník, jestli si nedám něco k pití, a nabídl mi plný tác skleniček šumivého šampaňského.
„Jo,jo, děkujeme.“
Objevil se vedle mě Frank, vzal dvě sklenky a hned číšníka odpálkoval. Vzal jsem si od něj sklenku a napil se.
„Viděl jsem Davida Vaira s Elizabeth.“ řekl Frank, jako by mi nenuceně něco vyprávěl. „Oba byli zamlklí, a hulili jako fabriky.“
„Takže problém je na obzoru.“ zhodnotil jsem.
Frank se zasmál. „Jo to kdyby. Loď jménem Del Rey už na problém narazila, i když byl problém teprve na obzoru.“
Když jsem si znovu upil, zachytil jsem pohled modrých očí mého kamaráda.
„A na jedenácté hodině je další problém. Jared jde sem.“ odpověděl jsem
Frank se moudře vzdálil a kývnul mému kamarádovi na pozdrav. Jared mě popatřil překvapeným úsměvem, a jen co ke mně přišel, hned mi podal ruku.
„Jaký nečekaný host. Nazdar.“ potřásl mi rukou. „Myslel jsem, že se tu neobjevíš.“
„Neměl jsem to v plánu.“ přiznal jsem. „Lana Del Rey prý přerušila vysílání.“ kouknul jsem na něj zvědavě.
„Až tak?“ divil se hned Jared. „Já jsem jí na to nic neřekl, ale dostala pěkně vynadané od Davida, a ani Claire se na to netvářila.“
Claire Parkerová je tady? Myslel jsem, že už pro Elizabeth – Lanu nepracuje. Třeba je všechno mezi nimi v pohodě a ostatní jsou jen pomluvy. Možná…
„A jinak je všechno v pohodě?“
Chtěl jsem znít nezaujatě, ale vzhledem k Jaredovému opatrnému výrazu, se mi to asi nepodařilo.
„Jo. Proč?“ lehce se zamračil.
Pokrčil jsem rameny. „Vždyť víš… Kvůli Morganovi.“ řekl jsem tiše, aby mě nikdo okolo neslyšel.
„Zatím o ničem nevím.“ postavil se vedle mě a začal očima těkat po sále. „Dokud není Liz sama, jsem ještě klidný. Davidovi můžu věřit.“
„A co Claire?“ zeptal jsem se a hned jsem si chtěl lisknout. Nechtěně jsem na ni upozornil.
„Co je s ní?“ zamračil se Jared a podíval se na mě.
Tady jsem chodil okolo otevřeného ohně. Nevěděl jsem co dělat. Jared na ní značně lpěl, a ani jsem se mu nedivil. Vždyť Claire je matkou jeho synka, jak už každý ví. Proto jsem se divil, že je tady, kde ji všichni uvidí. Všichni se budou dívat na Jareda, Claire a Elizabeth jen aby uviděli sebemenší náznak nepohodlí, možná i žárlivosti. Přece jen v této pozici byla Elizabeth tím slabším článkem, protože nemohla otěhotnět, i když po tom bytostně toužila tak dlouhou dobu.
„Jen jsem si říkal…“ odmlčel jsem se a hledal jsem slova. „Jestli to Claire dobře zvládá? Po tom, co ji vzali v bulvárech v nemilost a tvého syna taky.“
Jared se na mě díval ne jako na kamaráda, ale jako na člověka, kterému zrovna dvakrát nevěří. Tak tohle jsem asi podělal.
„Nechtěl jsi náhodou vědět, jestli jí nevěřím?“ vzal mi z ruky mou sklenici a vypil zbytek šampaňského.
„Jen jsem se zeptal.“ řekl jsem v naději, abych ho ještě víc nenaštval.
Podezřele se na mě zadíval. „Proč jsi vlastně tady? Myslel jsem, že budeš doma s Emily. Má teď tolik starostí.“
Jasně. Narážel na její těhotenství. A zároveň mě tady už asi nechtěl.
„Slyšel jsem něco o Morganovi. Proto jsem chtěl vědět, že jste s Elizabeth v pohodě.“ řekl jsem bez odpovědi na jeho narážku s Emily.
„Co jsi slyšel?“ zeptal se hned.
Neodpověděl jsem, protože jsem mezi míhající se lidmi kolem uviděl elegantní Claire Parkerovou, která si razila cestu k nám. Věděl jsem jistě, že kdybych před ní zmínil jméno výkonného ředitele CBS Records, nejspíš by odsud rychle odešla.
„Pane Jacksone, dobrý večer.“
Podala si se mnou ruku a usmála se na mě. Vypadala úchvatně. Měla na sobě jednoduché bílé šaty poseté malinkými kamínky, které obepínaly její tělo, a stejně tak jednoduchý náhrdelník měla na krku. Bledou pleť podtrhovaly její dlouhé vlasy s nádechem zrzavých odstínů a rudá rtěnka na plných rtech.
„Dobrý večer, Claire. Jak se Vám daří? Dlouho jsme se neviděli.“ odpověděl jsem zdvořile.
„Mám se fajn.“ přikývla a ještě víc se usmála. „Ale Vám bych měla gratulovat. Liz mi řekla, že čekáte rodinu.“
Díky Bohu, že se Elizabeth svěřuje jen rozumným lidem, pomyslel jsem si. Je fakt, že Claire byla velmi loajální a to jsem viděl po celou dobu, když ještě se mnou Elizabeth coby Lana Del Rey jezdila po koncertech.
„Už je to tak.“ usmál jsem se.
Claire se pak pomalinku vytratil úsměv z tváře, když svou pozornost upřela na tichého Jareda vedle mě. Důvěrně se na něj podívala.
„Mohla bych s tebou mluvit?“
Souhlasil a já se s nimi rozloučil. Vyhledal jsem bar a poručil si vinný střik. Potřeboval jsem si přebrat věci v hlavě. Za prvé, Claire vypadá spokojeně. Za druhé, Jared je na mě nasraný, a za třetí, pořád jsem neviděl Elizabeth.
Možná by bylo lepší promluvit si s Davidem, jejím manažerem. Vsadil bych cokoliv, že on toho ví mnohem víc, než by Jared jenom tušil.
„Michael Jackson.“
Oslovil mě povědomý mužský hlas. Otočil jsem se a před sebou uviděl Benedicta Morgana. Stál přede mnou s tím arogantním úsměvem, v dobře padnoucím smokingu a v jedné ruce držel typickou skleničku s čerstvě namíchaným Martini.
„Benedict Morgan.“ oplatil jsem mu oslovení a vzal si do ruky svou sklenici. „Vydařený večer, nemám pravdu?“ zeptal jsem se, aby řeč nestála.
„To ano. I když většina lidí je u bazénu, a to ještě nevíme, kolik jich skončí ve vodě s promáčenými předraženými šaty.“ zasmál se. „Ale ano, když už jste tady i vy, tak je to vydařený večer. Bylo mi řečeno, že se nezúčastníte předávání cen.“
„Změnil jsem plány.“ pokrčil jsem rameny a upil si vinného střiku. „Jak se vám líbilo vystoupení Lany Del Rey? Prý bylo fenomenální.“
Jeho reakci jsem sledoval jako dravec malou myšku na vyprahlém poli. Nepochyboval jsem o tom, že Elizabeth změnila písničku proto, aby poslala Morgana do hajzlu. Zároveň se mu tím mohla vysmát za to, že s ním v minulosti mrhala časem.
„Mimořádné.“ odpověděl prostě a s temným pohledem v jeho tmavých očích si upil drinku. „Uškodila sobě, ne mě. I když o tom si budou povídat všichni, takže o ni bude větší zájem.“ usmál se a ukázal rukou směrem k hlavní hale. „Půjdeme se projít.“
--------------------------------------------------------------
Vzali jsme si svoje pití s sebou a šli ven přes hlavní halu. Na to, že byl konec února, bylo venku teplo, a nenašlo by se jediné volné lehátko, nebo židle. Všichni, kdo si urvali místo, si sedli k bazénu nehledě na drahé šaty a obleky. Měli tu k dispozici taky venkovní bar, a přes reproduktory u dveří mohli poslouchat, co se hrálo v sále.
Někdo seděl, někdo další si vychutnával cigaretu nebo koktejl, a našlo se i několik lidí, kteří bosky tančili na trávníku. Já se ve vší slušnosti procházel s Morganem mimo doslech ostatních podél vysokých stěn ohraničující pozemek hotelu.
„Určitě vám řekl váš manažer, že chystám novou smlouvu pro Lanu, naši Elizabeth.“ prohodil Morgan jako by nic. „Ten Frank je fakt drbna. Sotva něco slyší, už si hned zjišťuje detaily.“
„Chce mít přehled.“ hájil jsem svého manažera. „Co to bude za smlouvu?“
„Neodbytná.“ řekl s tajemným úsměvem a ohlédl se po slavných lidech okolo. „Všichni si šuškají svoje. Nemálo lidí ví, že Jared má děcko s Parkerovou. Nemálo lidí se taky dozvědělo o tom, co se provalilo u večeře, na které jste byl s námi.“ upil si Martini a pokračoval. „Nabídnu Elizabeth tak výhodnou smlouvu, že už se nebude muset starat, s kým ještě má ten její bohémským Jared parchanty.“
„Vy je chcete za každou cenu roztrhnout.“ odtušil jsem s hněvem bublajícím v mých žilách.
„Ale ne, kdepak.“ podíval se na mě a usmál se, jako by dostal prémii. „To oni sami se navzájem zničí. Jen musí přijít na to, že toho jsou schopni.“
„Udal jste Claire Parkerovou a její dítě těm novinářům. Teď ji vyženete pryč, aby se Jared nestihl postarat o Elizabeth.“ udeřil jsem na něj. „Co vám Liz udělala, že jí ubližujete?“
Morgan nasadil neutrální výraz, ze kterého jsem nemohl číst. „Elizabeth mi splatí svůj dluh. Sama nechá Jareda. A co se týká jeho, pořád je ututlaná ta nesplněná smlouva vůči jeho skupině a nahrávací společnosti. Když na něj znovu uhodí nahrávací společnost, mohl by lehce přijít o mnoho věcí.“ odmlčel se. „Ale než Elizabeth přednesu návrh, promluvím si s jejím manažerem, kterého má pořád za zadkem. Možná pak už bude Liz povolnější.“
Kývnul mi na rozloučenou a vydal se dovnitř do hlavní haly v přízemí obrovského hotelu. Rychle jsem se rozhlédl po lidech v okolí bazénu a snažil se najít Franka. Toho jsem nezahlédl, ale naštěstí za mnou přišel šéf ochranky Bill Bray. Nejspíš bylo zjevné, že mám poplach v očích.
„Stalo se něco?“ zeptal se mě.
Upil jsem si vína a pak zbytek vylil vedle na trávník. „Musíme co nejdřív najít Claire Parkerovou, Jareda a Davida Vaira s Elizabeth.“
Můj pohled jsem upřel na vysokou budovu hotelu a marně si představoval, jak velký je to komplex. Čas se krátil sakra rychle, a já měl strach, jestli už v tuto noc nepadnou první figurky na šachovém poli.
2024 ©